Matky

Nooo, ja som tento film asi nepochopil, alebo neprecítil, alebo čo. Asi na to treba ešte dorásť, alebo prežiť, lebo emócia ma nezasiahla, dej mi prišiel rozbitý a ako keby to chcelo niečo povedať, ale nie každému. Snáď si to našlo publikum, lebo ako komédia to nefunguje ale vôbec. jedna celkovo a jedna za tie dve dobré dramatické scény. 2 z 5 (17.12.2021)

Slíbil jsem manželce, že jí letos vezmu do letního kina. Jenže nebylo moc času a když už byl, tak to vyšlo právě na film Matky. Do kterýho bych se jinak dobrovolně rozhodně nehrnul. Podle traileru jsem čekal naprostou katastrofu. Nakonec to ale nebyl až takovej průser. Našlo se tu pár vtipných scének a gagů, ale jako celek to celkem hapruje. Určitě si tenhle snímek své příznivce najde. Já to ale rozhodně nebudu. Jednou stačilo. (14.09.2021)

Problémy čtyř matek v různé fázi rodičovství. Nevim no. Na mě to moc nefungovalo. Čtveřice linek se dohromady nijak zvlášť neprotínala a potíže, které ženy řeší, patří k tomu největšímu klišé. Navíc i když podobnými peripetiemi prošli mnozí z nás nebo aspoň známe někoho, kdo je zažil či zažívá, chyběl mi tu ten pocit, při kterém si člověk řekne "Jo, to je přesný!". I díky tomu mě to nechalo celkem chladným. Jedinou emoci dokáže vzbudit snad jen Zuzana Mauréry, která tu vystřihla matku-mrchu jak z partesu. Vůbec herecky to docela vyšlo a třeba Sandra Nováková mě hodně bavila. Kor když řvala na revizora. O to je větší škoda, jak to celé dopadlo. 40% (30.10.2021)

Film Matky měl zřejmě působit pozitivně (v souladu s titulní písničkou s textem „i přes všechny zmatky budem hrdý matky“), leč výsledný dojem z něj je spíš opačný – jeho hlavním poselstvím (dost možná nezamýšleným) se totiž zdá být to, že pořízení dítěte vám zničí život a přinese strašnou spoustu těžkostí a jen minimum radosti (tak jako hlavním hrdinkám), takže byste si ideálně žádné pořizovat neměli. Snímek sice konstantně přeskakuje mezi čtveřicí příběhů diametrálně rozdílných žen, které jsou nejlepšími kamarádkami, přestože spolu nemají prakticky nic společného, ale pořádný děj mu stejně chybí. Na začátku jsou sice nastoleny nějaké situace, avšak ty se nadále nijak nerozvíjejí - všechny čtyři hlavní hrdinky se totiž přibližně hodinu pouze repetitivně plácají ve vlastní bezradnosti a až úplně v závěru dojde skokově k sérii několika šťastných okamžiků, které mají naoko ty jejich problémy zaplácnout (avšak ve skutečnosti je nevyřeší). Kvůli neustálému lavírování mezi veselou komedií s depresivními podtóny (nepříliš vtipnou) a posmutnělým dramatem s komediálním nadhledem je nejasné i to, co by měl divák k hlavním hrdinkám vlastně cítit. V některých situacích by se jim měl zřejmě smát, jindy by mu jich mělo být líto (leckdy třeba i ze scény na scénu), leč souznět s nimi stejně moc nedokáže, protože se mnohdy chovají jako nány. Jediné téma, o němž film vypovídá konzistentně, je neschopnost životních partnerů komunikovat mezi sebou, neb právě nedostatek vzájemné komunikace je zdrojem naprosté většiny jejich konfliktů a problémů. (27.06.2021)

Pozvánka od manželky do kina se neodmítá a byť bych na Matky sám asi nikdy nešel, netrpěl jsem předsudkem. Nedávno jsme v televizi spíš náhodou narazili na Ženy v běhu a bylo to tehdy vcelku milé překvapení.  Českým vztahovkám sice příliš neholduju, ale když si od nich člověk dostatečně odpočine, dají se ty klišovité eskapády  vcelku přežít. Teď koukám na jméno režiséra a co má za sebou, hm a odvážní jsme tedy skutečně byli, tohle mohl být průser srovnatelný s Kotíkem. Ani obsazení není zrovna hvězdné a jak to tedy dopadlo? Začnu-li prostým srovnáním s Ženami v běhu, hůř, jinak ale alespoň snesitelně, tedy dokážete-li unést kopu klišé a mlácení prázdné slámy. Krátké epizody ze života rozdílných archetypů čtyř žen, nány influencerky, bohaté nány, nesmělé nány a blbé nány.  Mužský jin je trochu upozaděn, byť má několik svých slavných okamžiků a holdujete-li stále stejné komické poloze Jakuba Prachaře nebo chcete slyšet pičovinu (to slovo ) z úst  Štěpána Benoniho, rozhodně  neváhejte. Kromě Jiřího Langmajera to sice pánům hodně skřípe,  když mají i něco hrát, ale to se dá u těchto  tzv. nenáročných komedií vlastně odpustit. Na druhou stranu musím přiznat, že  jsem se někdy nejen pousmál,  ale opravdu i zasmál, což sice může být spíš mým věkem a úbytkem šedé hmoty mozkové či prostou radostí, že už zase můžeme do kina...V současné televizní produkci (do kina tohle nepatří) nic, co by nějak vybočovalo od šedivého průměru nanicovatých vztahovek s vtipem vystříknutého mléka kojící matky... Dvě nebo tři? (26.06.2021)