Soupeři

Steven Spielberg debutoval filmem Duel, Ridley Scott filmem The Duelists. A zatímco Spielbergův televizní snímek vypadá jako regulérní kinmofilm, Scottův celovečerák místy působí spíše televizně... Ale co bych se v tom dál šťoural, oba ty filmy jsou super. Soupeři dávají především dost jasnou odpověď na otázku "Proč se vlastně válčí? Proč se lidi nemůžou dohodnout a nechat toho?", dávají ji s pomocí výborných výkonů obou hlavních hrdinů a spolehlivé režie, která vytvořila nejednu nezapomenutelnou scénu (každý souboj je jiný a jejich úpornost se neustále stupňuje). (06.10.2019)

Nebojím se a půjdu do mírně nadhodnocených 4*, které však s chutí Ridleymu daruji. Soupeři jsou vcelku ojedinělým filmem, který představuje období hrdosti a posedlosti reputací, která nekončila ani po smrti. Film pracuje se silnými tématy, které však v několika chvílích nevyužívá dostatečně, ale vše je vynahrazeno dokonalým závěrem, přesně v souladu s myšlenkami a nádechem celého snímku. Těžší debut si asi nemohl Scott vybrat a to nejen z důvodů tématu, ale i prostředí, kde střídá napoleonskou francii s Ruskem a v závěru se nebojí "posledního duelu" odvěkých rivalů na zničeném hradě připomínající skotské/anglické prostředí. Nepomáhá mu ani slabší scénář, který témat příběhu využívá, ale nedostatečně rozvíjí některé charaktery a nutí diváka přečkat slabší okamžiky. (01.07.2009)

Historické drama s válečným běsněním v pozadí se mi v tomto kabátku zamlouvalo, předně musím pochválit oba herce a vizuální stránku, úchvatně natočené a některé obrazy jsou až dech beroucí.. Keith Carradine mi asi nikdy nebyl bližší a sympatičtější, no a ve vleku fanatika v podání Harveyho Keitela to zvládl velmi pěkně.. Odvyprávěný příběh mě vtáhnul, po pravdě přemýšlela jsem nad tím, jaké to asi je, když si na někoho zasedne psychouš a celé roky ho terorizuje.. Závěr mě zcela upřímně potěšil, tvůrci z toho vybruslili parádně.. (05.04.2022)

Scottovi se v celovečerním debutu o celoživotní rivalitě dvojice husarů podařil husarský kousek. Natočil totiž velmi dobrou (takřka) televizní inscenaci, která však po sobě stejně zanechá pachuť promarněného terna. Soupeři mají své momenty. Jak ty silné, tak i ty slabé. Ty první nastanou vždy, když se proti sobě postaví velmi dobře obsazené ústřední duo a nastanou souboje samotné. V tu chvíli by se atmosféra dala krájet. Mezi ty horší momenty patří nepřítomnost tempa a vůbec celkově prapodivná dějová upachtěnost. Je to taková beta verze francouzských klasiků, akorát bez té osudovosti. Tady se dalo ještě zapracovat, ale možná je to tím, že jsem tak nějak čekal, že si v průběhu let D'Hubert s Feraudem nevědomky prohodí motivace. Scott je rozpočtem držen hodně u země a co v něm vizuálně je, ukáže vlastně až v předposledním záběru. Tam už by ho člověk i poznal. (13.05.2008)

I dospělí muži jsou vlastně kluci na pískovišti… Jen místo obligátního „Rozšlápnul jsi mi bábovičku, já Tě za to umlátím lopatičkou“, je to tentokrát spíš o „Na konci poslání Vás bodnu, pane“. Oním pískovištěm je pak „napoleonská“ Evropa a dvěma znesvářenými galskými kohouty pánové Keitel a Carradine. V případě prvně jmenovaného mě trošku mrzela „javertovská“ plochost jeho charakteru (byť šlo nejspíš o záměr), v případě Keitha Carradinea pak kvituji s povděkem, že jsem měl zase jednou příležitost užít si herectví "toho chlápka co balil Madonnu" :-) P.S.: pokud jde o výtvarné zpracování, je jasné, že v případě Soupeřů platí víc než kdy jindy, že režiséři točí, ale Ridley Scott maluje. (20.11.2008)