Smaragdový prales

nie, nezaradím ten film medzi podpriemerné, aj keď herci boli na úrovni ochotníkov z konca 19. storočia. Film má však pomerne silný skoro až environmetalistický náboj v podobe obrazov z krásnej Amazónie, záberov na pôvodných obyvateľov a ich jednoduchý a pritom plný život v lone divokej prírody a to sú plusy, hodné aspoň tých troch bodov. Whack ďakujem za tip. :) (15.08.2013)

Kvalitou (ale i hereckými výkonmi a atmosférou) niekde medzi Modrou lagúnou, Návratom do modrej lagúny a Hráčmi na vinici Pána. Ten príbeh mohol byť epický, keby sa ho chopil Werner Herzog, Stanley Kubrick, alebo aspoň Ruggero Deodato (ak by mal lepšiu chvíľku). Lenže nechopili. Chopil sa ho John Boorman, ktorý má síce na konte výnimočné Vyslobodenie, ale i najabsurdnejší film roka 1974 Zardoz. Smaragdový prales patrí skôr do tej slabšej časti Johnovej filmografie. Dosť nezáživný, nezábavný a nudný film. Powersa Bootha som nikdy moc nemusel a strih je miestami značne diskutabilný (záber na Powersa Bootha v džungli. Záber na hada v úplne inej džungli. Strih na Powersa Bootha s vytreštenými očami. Záber na útočiaceho hada. Strih na odskakujúceho Powersa Bootha.). (20.05.2017)

Zaujímavý crossover dobrodružného príbehu a akčnej drámy, v ktorom je ešte k tomu, aby toho nebolo málo, vsadená enviromentálna tematika. Originalita mu nechýba a zaujme aj obsadením či indianskymi dialógmi ("Jdeme k otci...Já sem tvů otec!..Ne, ty si Tati a žiješ v mých snech"). Naviac Boorman necháva dostatok priestoru aj tichu, bez zbytočných rečí, doplňujúceho dobrú kameru. Je fajn, že eko-agitka je nevtieravá, aj keď v závere už trochu tlačili na pílu. Problém som mal s obsadením domorodcov, ktorí vôbec nepripomínali amazonské kmene, ktoré poznáme napr. z dokumentov a ktorí sú určite o dosť škaredší ako tu obsadení (asi) Havajčania a hlavne fešné Havajčanky, všetky v tom najlepšom veku rozpuku. Kde sú starci, staré baby, deti - nevedno. Inak tú bio-GPS navigáciu by som celkom bral. (27.07.2016)

Jedinečnému zasazení do neproniknutelného pralesa a zevrubnému představování způsobu života amazonských indiánů byla obětována dramatická výstavba prostého dobrodružného příběhu. Avšak právě pasáže z vesnice, zachycující domorodé zvyky (lov, namlouvání, svatbu, pohřeb, atp.), mi přišly nejzajímavější i nejvíc vtahující. Další faktor, kterému se scénář podřídil, tvořil nezakrytý ekologický kontext tohoto pozemského přírodního ráje, jenž tedy vyústil v nepřiměřený, jasně agitační, "šamansko-teroristický" závěr. (24.11.2016)

Boorman rozvíjí svoje "přírodní téma", podobné motivy se objevily již v jeho předchozí tvorbě ( viz Vysvobození - stavba přehrady ). Po obrazové stránce nelze jako vždy nic vytknout, tan chlap ví jak zaplňovat prostor záběru, na jeho kompozice se vždy moc pěkně dívá. Se scénářem je to horší, ekoposelství je to hlavní a postavy podružné, poslední třetina je této prioritě až příliš násilně podřízena.... (14.11.2006)