Někdo musí zemřít

Someone Has To Die je fakt super minisérie, ale ten závěr to doslova zabil. Naštěstí oněch několik podle mě absurdních minut mi celou sérii nezkazí. Názorný vhled do dvou bohatých rodin fašistického poválečného Španělska, kde život vašich nejbližších nikoho nezajímá jenom proto, že milujete člověka vašeho pohlaví. Hlavně si zachovat pochybnou "čest". (19.03.2023)

Minisérie Někdo musí zemřít mě na první pohled oslovila svým tématem a prostředím, v němž se odehrává. Nicméně po zhlédnutí mám z této mexické "jednohubky" smíšené pocity: Tvůrci rozehráli na poli tří epizod několik problematik (rodinné/partnerské vztahy, postavení vůči sexuálním menšinám, pomluvy vs. pravda) a dokázali mě zpočátku vtáhnout do děje, v němž mi častokrát nejedna postava neuvěřitelně pila krev svým arogantním, pokryteckým či psychopatickým chováním (zde to na plné čáře vyhrály "bábinka" a Cayetana), takže o emoce nebyla fakt nouze. Líbilo se mi vizuální pojetí "ostřílených" intermezz s jednotlivými postavami a zaujala mě kriminalistická rovina minisérie, byť byla předvídatelná. Během třetí epizody jsem však měl pocit, že tvůrcům poněkud zvlčel scénář a samotný závěr mi přišel jako nějaká telenovela říznutá libovolným filmem od Tarantina (míněno bez urážky vůči němu). Slibný námět a rozehraný děj nakonec tak nějak vyšuměly. (12.09.2023)

Veď sa tam skoro nič nestalo. Chlapec príde domov z Mexika do Španielska, donesie so sebou baleťáka, španielski homofóbi a xenofóbi sú z toho celí húúúúú na sračky a schopní hneď tasiť zbrane. Zastrelené holuby, chúďatá, museli riadne smrdieť na kope. Zopár psychopatov, čo sa vyžíva v šikanovaní a týraní je všade. SPOILER: A nakoniec sa svorne skoro všetci vystrieľajú. A rozprávky je koniec. Najviac ma pobavilo, keď ten typ so škaredým ksichtom začal baletiť uprostred noci v homofóbnom domčeku. Inak nič. (29.10.2020)

Ester Expósito jsem si oblíbil v seriálu Elita, takže když jsem na jejím Instagramu narazil na zmínku o této minisérii, byl jsem zvědavý a chtěl jsem se nechat překvapit. Bohužel jsem se ale neubránil značnému zklamání, už od první scény mě to nebavilo a nějaký zajímavý moment, který by to zlomil, se nedostavil ani do konce. Ústřední téma (těžký úděl homosexuálů ve Španělsku 50. let) mě nijak neoslovilo (pokud jsem ho tedy identifikoval správně - při sledování se mi draly na mysl pochybnosti, o čem to vlastně celé mělo být), podobné produkce už se natočily tuny a dramaticky tam podle mě nejde přijít s ničím novým, co by už člověk neviděl milionkrát předtím, podobně jako v případě motivů typu manželská nevěra či život v totalitní zemi; obecně jsem na tyhle filmové výlety do minulosti alergický a chovám názor, že naše současnost přetéká bezpočtem zajímavějších námětů. Postavy mi navíc nebyly nijak sympatické a to, co se jim dělo, ve mně nevyvolalo žádné emoce, bylo mi to celé tak nějak lhostejné, a předpokládám, že po pár týdnech už ani nebudu vědět, že jsem to viděl a o co tam šlo. Je to škoda, minimálně to obsazení bylo celkem kvalitní a nemá to špatný soundtrack, ale celé to bohužel dojelo na neschopnost scenáristů. (19.10.2020)

Kombinace Manola Cara, velké paní herečky Carmen Maury a mé srdcovky Cecilie Suárez (skvělá v La casa de las flores) slibovala hodně. Zajímavé doplnění A. Speitzerem (El oscuro deseo) a E. Alteriem, obecně za mě dobrý výběr herců. Pěkný obraz frankistického Španělska. Jen si nejsem jistá, zda divák neznalý španělských dějin pochopí spoustu narážek. Možná kdyby měl miniseriál jeden-dva díly navíc na prohloubení příběhu, nevadilo by to. Fajn víkendovka. 8/10 (18.10.2020)