Vítězové a poražení

Velice drsný film ze zákulisí amerického fotbalu. Intriky a špína. Všelijaké machinace se tu nabízejí divákovi bez obalu. Těžko říci, jestli se to podobá skutečnosti, ale tady je to líčeno velice přesvědčivě. Moc se mi líbily dialogy, herecké výkony.. myšlenky, vyřčené nahlas. Výborný Al Pacino opět předvedl, že je Pan herec. Strhující drama, které se vám dostane pod kůži. 90% (28.03.2010)

Jsem velkým fanouškem sportů, ve kterých jsou termíny jako fair play či profesionální ohleduplnost sprostými slovy, neboť účelem hry je zmrzačení co největšího počtu klíčových hráčů soupeře. Všechna tato náročná kritéria americký fotbal beze zbytku splňuje a tak je čirou radostí sledovat tohle mistrně nasnímané lámání kostí. Naštěstí to má i slušný příběh, a nasteroidovaní tupouni dokážou pobavit třeba roztomilým krokodýlkem ve sprše, takže mne to hodně bavilo, ale stejně se nemohu zbavit pocitu, že na této divné hře jsou nejlepší ty pružné roztleskávačky. No nic, až se mi sám od sebe ztrojnásobí biceps, odumřou mi tři čtvrtiny mozku a výrobci začnou vyrábět větší suspenzory, tak se pokusím čelní srážkou složit rozjetý vlak, abych se taky mohl vyválet s pořádnou děvkou v hromadě koksu a tvrdit o sobě, že jsem sportovec. (21.05.2014)

Po většinu času sledování tohoto snímku jsem (pod)vědomě přemítala nad tím, jaký a co by tento film byl bez Al Pacina. K jeho herectví není co dodat. Zbytek skvěle doplňují Jamie Foxx, Cameron Diaz a také Aaron Eckhart. Precizně a špičkově vykreslený svět amerického fotbalu a všeho okolo něj. Skvělá kamera, dialogy a zpracování mi nedovolily, abych se, byť jen na chvíli, nudila. Taktéž oceňuji perfektní výběr hudby, za zmínku stojí kupříkladu Right Here Right Now od Fatboye Slima či Paranoid od Black Sabbath. Zcela jsem byla zachycena do toho fotbalového světa plného peněz, slávy, žen, pití a boje. Boje o vítězství, o slávu, o touhu a sny. (29.03.2010)

O americkém fotbalu sice nevím vůbec nic, ale tenhle film mě fakt dostal. Nechápu, jak se Stoneovi podařilo nacpat do jednoho filmu tak kvalitní herce. Scénář je také skvělý, i když se nejedná o americký fotbal jako takový, ale spíš o prohnilostv pozadí. A scény hry samotné patří mezi jedny z nejlepších akčních scén, co sem kdy viděl. (21.09.2002)

O. Stoneovi se podařil vskutku husarský kousek. Natočit strhující snímek z prostředí sportu, který na obrazovkách nevyhledávám a (po)nechává mě zcela chladným. To samo o sobě není zase tak málo. Nastupující mládí versus pomalu končící? stáří. Tenhle snímek dovolil nám obyčejným divákům nakouknout do zákulisí sportu number one v USA a ukázal jednu velkou pravdu. V současné době špičkový trenér (ať už jde o jakýkoliv sport) musí být v prvé řadě dobrý psycholog. Každý tým je složen z různých druhů (typů) hráčů (lidí), ať už jde o věkové rozdíly, rozdílné národnosti, mentality, sociální původy...) a ukočírovat tuhle bandu, aby tahala za jeden provaz, dýchala za tým a žila pro vítězství je kumšt a pouze Ti největší (nejodolnější) toto dokážou. A pouze Ti největší z nich (přestože sport je čím dál tím větší byznys, což Stone ZCELA jasně ukazuje) pamatují na skutečnost, že je to pořád „pouze“ sport, každý začínal na nějakém tom plácku před domem a ten klukovský zápal, nadšení pro věc a fair play, by tam stále mělo zůstat. Vítězové a poražení to je především Al Pacino ve vrcholné formě, jako trenér žraloků z Miami Tony DAmato, pro kterého je tento sport vším (jeho ženou, dítětem...) pozor neplést si s hračkou!, je to celý jeho život (kterému i dost obětoval), J. Foxx v roli nastupujícího (nedočkavého, dravého mládí) quaterbacka W. Beamena, D. Quaid coby J. Rooney (pomalu se s kariérou loučící kapitán), pěkná a (překvapivě) dobře hrající mrška C. Diaz (coby nová majitelka klubu Ch. Pagniacci), to vše umně kočírující, v úžasném tempu (téměř po celou dobu nepolevující, nenudící) režie O. Stonea, k čemuž mu zdatně dopomáhá i notně povedený hudební doprovod. A musím konstatovat jedno. Byť dávám ve většině případů přednost komornímu vyznění a tahle megalomanská testosteronová podívaná má ke komornosti asi tak blízko, jako pořádně prorostlej bůček ke zdravé výživě, musím (si) přiznat jedno. Tohle Stoneovo podání, včetně Al Pacinova závěrečného proslovu v kabině (kdy v 99% ostatních případů bych ho nemilosrdně rozcupoval přívlastky jako patetické, kýčovité..) na mě platilo. Je tam totiž cítit to nejdůležitější: zápal pro věc, nadhled a ano, i ironie a sarkasmus. Je to prostě „nad věcí“. I love this film a troufám si tvrdit i každý, kdo někdy dělal pořádně jakýkoliv sport (dost mu obětoval a rád) a nemuselo to být nutně na té nejvyšší (vrcholové) úrovni. P.s. když jsem viděl odcházet Al Pacina z tiskovky se zapáleným doutníkem a úsměvem od ucha k uchu, vzpomněl jsem si na motto z jiného snímku, kde dotyčný hrál podstatnou roli. ANO, „The world is yours“.... p.p.s. o kvalitách tohoto snímku dostatečně svědčí fakt, že při závěrečných titulcích (při pohledu na vaše hodinky) nechcete věřit, že čas ukrojil 150 (resp.156min), to vše bez jediného zívnutí! (To uživ. Phobia) ok, ten patetismus tam trochu (v pár momentech) cítit je, ale pouze maličko :-) 90,9% (05.12.2011)