Život před sebou

Film je to viac-menej klasický, neponúka žiadne inovácie, čo sa týka formy. Vždy to tak nemusí byť. Niekedy stačí obsadiť jednu z hlavných úloh legendou talianskej ženskej hereckej scény - 85 ročnou Sophiou Lorenovou, prostitútky na dôchodku, privyrábajúcej sa opatrovaním detí jej mladších a stále aktívnych kolegýň. Herecky jej úspešne sekunduje mladučký Ibrahima Gueye v úlohe černošskej imigrantskej siroty. Ide o ťažko prispôsobivého zlodejčeka a neskôr úspešného dílera drog. Pohybuje sa na rozhraní vstupu a ponorení sa do miestneho podsvetia a podchytenia jeho schopností miestnym kramárom, bývalým predavačom starých kníh a ručne tkaných kobercov - dnes, ako sám hovorí, predáva samé plastové veci, knihy ho nijako neuživia. Ústredný je ale vzťah medzi staručkou opatrovníčkou, s autentickým zážitkom i pretrvávajúcimi traumami z prežitého holokaustu a mladým černoškom, ktorý sa z počiatočnej vzájomnej neznášanlivosti zmení na niečo oveľa vyššie. (15.11.2020)

Hrát pod taktovkou svého syna musela být asi jedna z nejpříjemnějších věcí v životě Sophie Loren, přestože její role v tomhle snímku není zrovna úsměvná. Stále hraje s tou noblesou a grácií jak jsme jí znali z dřívějších filmů a pro mě bylo ctí jí tady sledovat v roli ženy, která si v životě něco prožila a nemohla to ze svých myšlenek vypustit i když se starala o klubko malých osamocených lidiček jakou byla i ona sama. (19.11.2020)

Sophia Loren na to pořád má a dokazuje to v tomhle hezky běžícím dramatu. Bála jsem se, že mě to nebude bavit, že se budu nudit, ale nakonec mě to mile překvapilo. Moc krásný příběh, který mě zasáhl u srdce. Líbilo se mi, že se Momo jakožto postava hezky vyvíjel a postupně si uvědomoval, co je pro něj důležité a co je pro něj lepší. Taky se mi líbil ten vztah mezi Rosou a jím, který byl nejdříve plný odtažitosti, ale nakonec se rozloučili jako rodina. Opravdu mě to dojalo a je to krásně zpracované. (23.02.2021)

Jestliže existuje něco jako multi-kulti propaganda – a hořká italská tragikomedie 'Život před sebou' se k ní nejpravděpodobněji řadí, přeci jen ústřední trio židovská chůva/transgender matka/muslimský imigrant je raritka – přívětivě ji vítám do svý náruče.... Kulturní progres za každou cenu? Ano, jdeme přes mrtvoly. (09.09.2021)

Italská židovka, šlapka na penzi, se stará o fracka ze Senegalu, jehož cílem je živit se jako drogový dealer. S výchovou malého nezvedence ji pomáhají arabský obchodníček a stále v prostituci aktivní transka. Multikulti? Jak blázen! Nemám vůbec nic proti sžívání se různých etnik a minorit, dokonce takové filmy vyhledávám, ale tenhle je prostě a jednoduše kýč, který se snaží použít všechny možné dojímavé atributy, ale nic navíc nedává. Ano, Sophia Loren, i ve svém věku, stále na sebe dokáže strhnout divákovu pozornost. Malý Ibrahima hraje velmi dobře. Ale o čem to jako celé bylo? ____ Na mě to působilo, jakože film chce zabodovat na co nejvíc fesťácích, takže odškrtává povinné položky, které se v něm nutně musí objevit a přitom vůbec nerozvádí, jak je smysluplně zapojit. Tomu filmu chybí příběh. Jde o sled scének bez nějakého dramatu, zlomu nebo pokusu o nějakou výpověď. SHRNUTÍ: Když má film pochopení pro lidské slabosti, ať už starého či mladého věku, ale nemá pochopení pro diváky. (04.12.2020)