Pupendo

Tandem Hřebejk/Jarchovský dokáže neuvěřitelné, vyprávět příběhy z velmi vážné doby takovým způsobem že je to opravdu kouzelně vtipné . Herci podavají užásné výkony ,film je doplněn o vynikající hudbu. Příběh dvou rodin, jedné angažované a druhé neangažované je tak trošičku příběhem všech českých rodin. V té době jsem byl na základní škole a z poslechem stanice Hlasu Ameriky jsem slýchaval jednu větu " Nikde to neříkej". Dnes to mohu dokonce napsat, doufám, že tak to zůstane i propříští generace. (30.06.2006)

„Bedřichu! Vy hnijete." Pásomnica, bazén, poisťovacia agentka, Kde jsou ta rána stříbrná, Pavel Liška, téma „Pohlavné orgány“, socha, 80. roky, okno, zrazený dopravák, voľby, Balaton, Bolek Polívka, učiteľka, hlášky a dialógy ("Onanoval každý a kto hovorí že nie, onanuje dodnes.“ - „A ty?“ - „Rád by som, ale mám mamičku.") a balón. Pupendo je bomba. Ale Pelíšky sú Pelíšky. Ku koncu to už dosť nudí. (07.06.2006)

Můj nejoblíbenější Hřebejk vůbec, s úžasným soundtrackem a skvělými herci v čele s Polívkou a Cibulkovou. Film, který mě rozesmál i dojal. Poprvé viděno v době, kdy jsem s oblibou četl Šabachovy knížky, ze kterých Pupendo notně vychází, za což má u mě plusové body. Vypiplaný retro vizuál doby, ve které jsem se narodil, a krásně symbolický konec. Film, který bych mohl vidět znovu a znovu. Vřele doporučuju! (12.06.2011)

PUPENDO - PŘEDTÍM: Rád bych tohle napsal neonovým blikajícím písmem, kdyby to šlo. Viděl jsem, ale zatím nehodnotím. Hřebejk a Jarchovský totiž stvořili ÚPLNĚ JINÝ film, než jaký jsem čekal a troufám si tvrdit, že než jaký čekali i ostatní. Musím se na to podívat znovu a pak přísahám, že podám zevrubné hlášení :-) POSELSTVÍ PŘÍŠTÍM GENERACÍM - POTOM: Tandem Jan Hřebejk a Petr Jarchovský nám opravdu zrají jako víno. Sklízíte úrodu, dáte ji do lahví a po čase už pijete jen lahodný, mok, šlupky odhozeny v dál. Ale k věci: nejspíš nebudu plně schopen popsat scénář Petra Jarchovského, jelikož nejsem studet filmové vědy, ale co vím, je to, že Jarchovský má vytříbený cit pro psychologickou zkratku a stačí jediný pohled do očí herce anebo věta či sled záběrů a nemusíte mít nutně všechno naservírované až pod nos. Tohle všechno ovšem neplatí o scéně onoho životného dialogu po Svobodné Evropě. Tahle scéna na mě působila tak opravdově, že jsem si na chvíli myslel, že herci vyskočí z plátna. Pupendo nejvíce vystihuje atmosféru povídek Petra Šabacha, jehož knihy "mezi hospodskými historkami a vážnou literaturou" zbožňuju. A i vypointované scénky se omezí vždy na jednu rodinu a ustoupí ději... Dostávám se k hereckým výkonům, kterým vůbec není co vytknout. Bolek Polívka jako vždy příjemně civilní, Evě Holubové role manželky, nenápadně podporujícho svého muže sedne jak ulitá, Jaroslav Dušek je neuvěřitelně paranoidní šeptající "jiný" komunista, postava Vilmy Cibulkové prošla filmem neuvěřitelným vývojem (můžeme se bavit o tom, zda do takového filmu nahota patří, ale z hlediska děje tam sedla naprosto bez debat), Jiří Pecha dokázal, že mu jdou nejen komediální role a Pavel Liška je zkrátka Pavel Liška. Jan Hřebejk citlivě režíruje a kamera skrz ty šedé záběry oprýskaných starých domů a aut Lada a Škoda občas nasnímá barevně opravdu zajímavý záběr. Hudba (ačkoli jsem fanatickým zastáncem let šedesátých) je bezvadně vybraná a dobře se do filmu hodí. Film Pupendo jde ještě dál v plastickém líčení českého prostředí, povah a životní atmosféry let minulých (ať to zní pro některé uši jako skřípání houslí, je to zkrátka tak.) Prostřednictvím dobrého filmu se máme možnost seznámit se sebou samými a scény "TO MĚLO BÝT PRO PŘÍŠTÍ GENERACI, NE PRO TUHLETU!" spolu s "ZÁVIDÍM TI" až po "DĚKUJEME VÁM" se zaryjí hluboko pod kůži a jsou takové, jako život sám a vtipné scény do celku jen lépe zapadnou. Pelíšky byly o kousek vtipnější (Pupendo je zase víc hořké, a to je správně), Musíme si pomáhat bylo tématicky více vyhraněné, tenhle snímek byl o nás nejpravdivější (a komentáře uživatelů, kteří pamatují osmdesátá léta to bohatě potvrzují.) Pupendo vidím na 4,6 hvězdičky a z úcty za snahu všech tvůrců osladit hořkou pilulku dávám pět. Teď, zhruba po půl roce a pěti dalších shlédnutích, můžu konečně s klidným svědomím napsat, že si to absolutní hodnocení u mě zaslouží. Ten film je super!!! (01.02.2006)

Jsem rád, že jsem filmy typu Pupendo nebo Musíme si pomáhat viděl znovu až v pozdějším věku. Tehdy mi nebylo ani dvacet a oba jsem vnímal všelijak, každopádně určitě ne tak pochvalně jako kouzelné Pelíšky. Návrat po letech ke snům o výjezdní doložce na dovolenou, k poselství budoucím generacím v podobě mozaiky ve vestibulu školy, ke společnému poslechu Hlasu Ameriky nebo k rodinné schránce přání mi totiž zatraceně chutnal. Sochař Mára před lety nesklonil hlavu a umělecké výzvy jsou mu tak od té doby zapovězeny. Rád si přihne, rád si posedí s prutem u vody, klesl k výrobě keramických prasátek. Přežívá s hubatou (a oddanou) manželkou a dvěma syny. A není mu úplně zle. Tu a tam debatují s jinou rodinou (loajální režimu), kterou zastupuje zejména Márova bývalá žačka a milenka a ředitel gymnázia. Mají k sobě blíž, než by se mohlo zdát. Zatuchlá a šedivá léta. Jan Hřebejk je v mnoha momentech naprosto přesný a zkušený. V práci s herci obzvlášť. Nehodlám nikoho z ústřední čtveřice výrazněji vyzdvihovat, ale Míla Břečka v hlučném podání Jaroslava Duška je kouzelný. Výsledek je plný nejen skvostných hereckých výkonů, ale i řady silných momentů a štiplavé pravdy. Díky za to! (29.04.2019)