Scény z manželského života

Tak toto bol prúser jak mraky. Päť častí neustáleho kecania, jedno prefiknutie a desná nuda o tom, ako to dnes bežne chodí, keď žene v rokoch rupne v bedni, koľko takých poznám len ja... Chlap dilino na n-tú taktiež, tiež koľkých takých poznám... Nedalo sa na to pozerať a piatu časť som dal len tak tak... Tie hodnotenia tu musia dávať kravy a somárikovia, ktorí niečo podobné zažili a zažívajú, resp. toto strpia, lúza... (05.04.2024)

Mira si Jonathana utvořila k obrazu svému, s Polim by se jí něco takového nepovedlo, alespoň takový pocit jsem měl z té jedné scény. Jonathan však není bez viny, očividně mu to tolik nevadí, má sice své vzdorovité momenty, ale nakonec podlehne i tam, kde bych to už opravdu nečekal... a klidně ublíží jiným. Pouze úvodní rozhovor navodí dojem, že jsou role obráceny. Už tam je cítit, že věci nejsou v pořádku. Proto nemám žádný problém s první "scénou", pozvolna vtahuje do děje, seznamuje a vrcholí návštěvou nemocnice. Zajímavý je zvolený styl vyprávění, kdy nejprve vidíme štáb a zákulisí natáčení (vyjma poslední scény, ve které je to naopak), což působí mimo jiné až jako ujištění, že je to přeci jenom film, není. Celé je to těžce reálné, pro mnoho lidí jistě velmi osobní, fantasticky napsané a především zahrané. To potvrdí hned druhá scéna a první ostřejší výměna názoru, vůbec nejlepší část, což neznamená, že by dál už nebylo nic. Jessica Chastain a Oscar Isaac jsou opravdu sehraní, každý moment, každou emoci jsem jim věřil. Hagai Levi umí pozvolna budovat atmosféru, není to pouze odlehčení přítomností štábu, které dokáže z přetrvávající deprese vytrhnout, ale třeba detailní záběry na okolí domu, nejlepší možný odchod z každé scény a samozřejmě odkaz. Kamera však umí i v interiéru, ať už jsou to široké statické záběry na pokoje, nebo detailnější ve vypjatějších momentech. K tomu všemu minimalistická hudba, působící občas až monotónním dojmem, tak jako vztah obou hlavních představitelů. Totiž to, co je ve druhé scéně, má prakticky ve čtvrté své opakování, Mira a Jonathan se svým způsobem nikam neposouvají, ale přesto... Nemohou být spolu, ani bez sebe, z poslední scény také nejsem úplně nadšený, ovšem říct, že by to takhle být nemohlo, nemůžu, protože jednoduše mohlo, je! 85% (13.09.2023)

Tato látka vyžaduje naprosto přesné a bezchybné herectví. Jessica Chastain je dokonalá, jásal jsem, když jsem se dozvěděl, že hraje v nové verzi Bergmanovy klasiky. U Oscara Isaaka jsem si tolik jistý nebyl, na druhou stranu jsou sehraní díky A most violent year. Mýlil jsem se v něm, podal rovněž přesvědčivý výkon. Sledování doporučuji ale bez jediného záchvěvu či náznaku únavy, je třeba se na seriál postavený na dialozích velmi soustředit. (26.01.2022)

Nedokážu se ubránit pocitu, že scénář byl psaný v klasickém duchu "tradičních rolí" a na konci byla v celém scénáři jen zaměněna jména muže x ženy. Jessica Chastain výborná, příběh je pohlcující a jen mi potvrdil, proč jsem spíš tábor "Neprcat s ex i za cenu toho, že se tak vzdáte jednoho z nejbližších přátel". Trochu mě na dnešní dobu překvapilo, jak málo tam bylo řešeno, co chce dítě; pořád se nípali jen ve svejch citečkách. (04.11.2021)

Scény z manželského života vás donutí přemýšlet nad vztahy obecně i nad vaším vlastním vztahem. K sobě, k partnerovi, k dětem, rodině, ostatním lidem. Skoro vše se odehrává v jednom domě mezi dvěma lidmi, kteří nedokáží žít spolu, ale ani od sebe a to nejen kvůli tomu (ne)viditelnému poutu, jímž vás navždy spojí společný potomek. Těžko říct, zda s nimi budete sympatizovat, mně to třeba v případě Miry moc nešlo, protože jsem nechápala spoustu z toho, co dělala. Ale i to je na tom to plus. Líbí se mi, že se na to budete nejspíš v každé životní fázi dívat jinýma očima a pokaždé si z toho můžete vzít něco jinýho nebo se vidět v jiných scénách. Protože stejně jako se za ty čtyři roky změnili Mira a Jonathan, tak se měníme všichni. Víme. (02.11.2021)