Minulost Jany Kosinové

Spolubydlící Jan Pivec a Svatopluk Beneš, rozdílní jako oheň a voda, přesto dobří přátelé, skvěle zatápějí nevrlému sousedovi - výborný Miloš Nedbal - ku příkladu nepoužívají každé ráno budík, nýbrž střílejí z pistole do stropu. A půvabná Vlasta Matulová v roli divadelní herečky, jejíž hvězda strmě stoupá vzhůru. Má za sebou však cosi, co ji pronásleduje a nedovolí zapomenout na minulost. Vilém - skvělý Karel Hradilák - ji neustále stíhá a vydírá. Osudy všech se protnou při premiéře nové hry, kterou napsal zamilovaný student filosofie pro svou první velkou lásku. (26.07.2018)

Pravděpodobně nejlepší a nejucelenější film režiséra Holmana. Nenatočil žádné sentimentální melodrama. Podařilo se mu úplně bezvadným způsobem skloubit filmové drama s komediálními prvky. Vytvořil přesnou hranici mezi těmito žánry, zasadil je do jednoho filmu a člověku ani nepřijde divné, že po vážné scéně přijde komická situace, které se srdečně zasměje. Mám na mysli především scény s Janem Pivcem a Milošem Nedbalem jako nerudným sousedem. Vlasta Matulová sice dostala opět stejnou roli, jaké v té době hrála, ale tentokrát byl její výkon vyrovnanější a rozhodně oproštěný od přehnané tragiky a patosu. A Vojta Novák byl v roli ráčkujícího divadelního dramaturga naprosto kouzelný. Určitě to byl jeho nejlepší výkon v českém filmu, tentokrát bez jakéhokoliv náznaku teatrálnosti, jak bývalo u něho zvykem. V kontextu tehdejší tvorby musím dát určitě 5 *. (31.08.2006)

Modravých dálek volání, bláhovou hlavu sladce omámí, když v podvečer se šeří, každý věří, že někde na rozcestí čeká štěstí... Melancholická píseň Jiřího Srnky, jedna z nejklasičtějších skladeb a zároveň jakýsi podvědomý symbol protektorátní rezistence, otevírá nepříliš dlouhou filmovou kariéru režiséra, rozhlasového konferenciéra, sportovce a dokumentaristy Jana Alfreda Holmana, pozoruhodného muže s pozoruhodným osudem. Holman měl šťastnou ruku ve výběru filmových scénářů – v tomto případě sáhl po jedné z povídek Vladimíra Neffa, která ostatně vzbudila nemalý zájem také mezi producenty. Dramaticky působivý konflikt, odehrávající se v atraktivním divadelním prostředí, přivedl do světel reflektorů také Vlastu Matulovou, dvaadvacetiletou brněnskou herečku, která krátce předtím posílila prořídlé dámské řady pražského Národního divadla. I dnes, po více než sedmdesáti letech, zůstává fascinujícím okamžikem tohoto filmu právě její herecký výkon, vskutku mistrovská studie ženy s tajemstvím, která podniká hazardní vabank se svou minulostí i budoucností. Otevřený a svým způsobem neradostný závěr filmového dobrodružství titulních protagonistů nezastírá určitý předěl v ustálených scénáristických pravidlech šněrovaných obvykle žádanou diváckou konvencí. Méně jásavou kapitolou ovšem zůstává poválečný životní osud režiséra Holmana, prchajícího, stejně jako Jana Kosinová, před svou minulostí do modravých dálek svobodného volání. (26.10.2008)

Hezký, téměř na světové profesionální úrovni zpracovaný melodramatický ale také tak trochu psychologický příběh, mladý muž nešťastně zamilovaný do slavné herečky, která se stala obětí vyděrače. Film byl elegantní, měl dobrou kameru a režii ale líbil se mi i styl vzpomínek a vyprávění. Dvaadvacetiletá Vlasta Matulová se díky tomuto v pořadí již druhému filmu stala už skutečnou hvězdou a vydrželo ji to i nadále.. (11.05.2006)

Tenhle film miluji. Je s podivem, jak málo příležitostí dal film Vlastě Matulové. Tady hraje herečku s jistými špatnými zkušenostmi, vlastně se vůbec nedozvíme, co bylo obsahem kompromitujících dopisů, k níž vzplane láskou mladý student Jiří Sutnar, který nevědomky napíše hru o jejím vlastním osudu. Je to vskutku romantické drama, kterému čas ubral jen máloco, snad jen to vzletné závěrečné vyznání opěvující život v podání S. Beneše vyznívá dnes poněkud směšně. Zajímavostí je, že oba protagonisté byli stejný ročník - 1918, v době natáčení jim bylo oběma něco málo přes dvacet let. Někdy je film uváděn jako komedie, úsměvy jistě některé scény vzbuzují, ale především je to skutečné lidské drama s onou pověstnou Třináctou komnatou. A pak ten nádherný evergreen: "Modravých dálek volání...." - to mi zas bude znít v ušíchřadu dní. Srnkova hudba je prostě krásná i dnes. (21.02.2016)