Stroj času

Tento del Torov počin má jeden paradoxný nedostatok: na rozdiel od väčšiny jeho tvorby je absolútne emočne chladný. Síce už tu sa objavuje jeho obľúbený motív detstva narušeného násilím prirodzeným i nadprirodzeným, postava dievčatka pôsobí ale iba ako nejaká kulisa. Napriek tomu vidieť del Torov talent, hlavne v úžasnom atmosférickom prológu, ktorý je tou najstrašidelnejšou pasážou celého filmu. (16.03.2009)

Je prekvapujúce, že z mizivého rozpočtu a neoriginálneho námetu sa dá spraviť pomocou režiséra a trefných hercov originálny, mierne artový psychologický horor, okorenený občasným humorom (scéna z krematória ma rozosmieva dodnes). Jediné, čo môžem Del Torovi vyčítať, je miestami až príliš pomalé tempo. Zato Federico Luppi sa mi prvýkrát výrazne vryl do pamäti. (05.03.2007)

Del Torova rozprávka na dobrú noc, má rozporuplnú osobnosť. Jednak je to prostučká báchorka, na strane druhej je to vďaka rejžovi atmosférický chod. Nedramatizuje sa tu, v rámci žánru je to len plus, tzn že znaky mystéria a hororu sú tu badateľné. A nezabudnime na karikatúry postáv ( nezameniteľný a každú jednu scénu kradnúci Ron Perlman ), ako vystrihnuté z lacných hororových komiksov. (08.12.2022)

Výborný rozjezd v duchu atmosféricky magických devadestákových horrorů, na nichž jsem vyrostl a kteréžto mám hodně rád. Někde ve druhé třetině to sice trochu zvolní, ale pointa a příjemně dojemný závěr to zase napraví. Ve svém žánru velmi zajímavá a zvláštní záležitost. Plusem filmu zcela určitě je silně komorní styl vyprávění, silný příběh, dobře vykreslené postavy, povedené masky, žádní dementní puberťáci (oni tam totiž nejsou vůbec žádní, ejchuchu, hola hola!!!) a v neposlední řadě uchvacující hudba. Prostě velmi povedený zářez, dokazující, že i horrorově poněkud chudá devadesátá léta dokázala vyplodit zajímavé kousky. I když pravda, tohle asi každému nesedne, na druhou stranu, své fandy si to určitě najde. Rád se mezi ně zařadím. (24.01.2012)

Del Torrovi španělsky mluvené snímky mají spousty společných rysů - dítě v centru dění, které ví více a obecně je moudřejší než okolní dospělé postavy, hmyz jako určující středobod snímků či neexistenci úřadů/okolního světa, které by měly možnost situaci rozhřešit z vnějšího pragmatického pohledu. Cronos je něco jako rodinný horor (i přes slušnou krvelačnost) s velmi citlivým snímáním a na debut až překvapivě komplikovanou kamerou. Jako ve všech del Torrových hororech zde nejde nijak zvlášť o strach, ale o vzájemný vztah mezi člověkem a nadpřirozenem, kdy obojí má pro tu druhou stranu něco v nabídce. (22.06.2015)