Putovala jsem se Zombií

Abych se přiznal bál jsem se. Protože režisér Tourneur od kterýho jsem viděl zatím 4 filmy mě spíše nudily. No tenhle taky není žádné veledílo ale dostala mě ta atmosféra která mě připevnila k sedačce. A ani příběh není vyloženě špatný. Co už je horší je opět ta romantická rádobysmyčka která mě pokaždé nudila a některé repliky herců stály fakt za to. Nicméně tenhle film považuji za Tourneurův nejlepší film. Bohužel nemůžu jít s hodnocením nějak extra vysoko nepřišlo mi to až tak úžasné ale určitě si film v budoucnu ještě pustím. (09.04.2012)

Tak si můžu ze seznamu odškrtnou další dlouho odkládanej film a zároveň další kousek z knihy Steven Jay Schneider 101 hororů, které musíte vidět, než umřete kterej jsem viděl. U jsem to psal několikrát a napíšu to i tady. Pro horory s voodoo tématikou mám určitou slabost. Ikdyž tohle má hodně blízko k dramatu. Mimo zombie a již zmíněné voodoo je tu totiž velkou roli hraje i láska, zrada a nenávist. Takže  určitým ohledu může být zařazení do knihy 101 hororů, které musíte vidět, než umřete trochu diskutabilní protože o čistokrevnej horor nejde. Za vidění ale film rozhodně stojí. Slabší 4hvězdy (30.04.2024)

(1001) A cenu o nejvíce zavádějící filmový plakát získává... Takový druh zážitku jsem rozhodně nečekala. Kytarista a jeho píseň. Muž tančící s meči. Všudypřítomná hra stínů, světla a představivosti probuzené atmosférou. Jsou tam dobově poplatné pasáže, jako kupříkladu jakákoliv rozmluva mezi hlavní hrdinkou a manželem a obecně přístup mužů k ženám a jich všech k partnerství a sexualitě a vůbec lidství. A potom samozřejmě celý ten problém exoticismu a kolonialismu. Nicméně bych řekla, že se tvůrcům podařilo udržet to civilní a komorní a nedělají ze svých POC karikatury ani záporáky. Vyznavači voodoo působí hlavně jako katalyzátor pro drámo v rodině plantážníka, a jaké chladně odtažité drámo to je. Konec by byl úplně fantastický, kdyby si odpustili ten finální voice-over a skončilo odchodem do moře. (19. 8. 2009 v kombinaci s 8. 9. 2022) (19.08.2009)

Samotnou atmosféru, byť většinou spíše dramatickou, než vyloženě horrorovou, určitě hodnotím jako klad a v rámci žánru je určitě taky příjemnou změnou vidět horror z doby, kdy dnes tolik oblíbený výraz zombie nemusel být ve filmu automaticky spojený jen s nebezpečnými netvory ženoucí se lačnými útoky na živé lidi, ale mohlo jít také o „obyčejnou“ oživlou mrtvolu člověka, zahalenou notným tajemstvím a nacházející se v jakémsi podivně polomtrvém stavu, přesto chodící a vnímající něco ze světa kolem. Ten příběh Jessicy mě v tomto směru od počátku zaujal, celkem dost napínal a těšil jsem se na mysteriózní odhalování záhady, ale způsob, jakým se nakonec vyvíjel v druhé polovině děj, mi moc nesedl a výsledný dojem jsem měl občas spíše průměrný. Může za to asi i přítomnost voodoo magie, což je jeden z těch horrorových motivů, kterému jsem zatím pořád nedokázal přijít na chuť a výjimkou není ani tento film, na kterém mě ty dodnes ceněné scény voodoo rituálů nechaly chladným a neoslovily. Na druhé straně mě tu potěšila v autenticky živém podání slavná americká písnička o rodinném skandálu, která byla později hitem i na Slovensku v podání Jozefa Krištofa (Nervózna família). Celkově pro mě asi více jen pěkná raritka, než plnohodnotný filmový zážitek. [60%] (11.06.2022)

Jedna z vlajkových lodí Val Lewtonovskej školy, ktorá tým pochopiteľne nesie viaceré charakteristické črty svojho "štýlu". Chladná gotickosť interiérov a pokrivená fyziognómia ústredných monštier o jednu dekádu starších hororov bola vystriedaná znepokojivým dusnom, neistotou, tajomnou okultnosťou a iracionálnym pôvodom zla v mlžnom opare čiernobieleho obrazu. Aj napriek jednoduchosti príbehu na atmosféru bohatá snímka s etiketou historickej dôležitosti pre pojem "zombie" :-) (07.12.2005)