Moje učitelka chobotnice

Je to strašně pěkné, dojímavé a celkově srdcem podané - to bez debat. Na druhou stranu jsem měl tak trochu pocit, že více než o samotnou chobotnici tu šlo o vypravěče, zotavování se ze syndromu vyhoření a léčbu deprese. Obrazově je to moc hezké a zároveň je vidět, kolik užitečných poznatků si Craig Foster z pozorování odnesl a jak komplexní obrázek o fungování podvodního života na pobřeží si dokázal utvořit. Krom toho je zajímavé sledovat, jak na něj jako na člověka chobotnice reaguje, postupně k němu i do jisté míry přilne a že fakt není ani trochu blbá. Otázkou ovšem je, jak moc je ona náklonnost vysněná a jestli za tím vším není i jiné, střízlivější a méně patetické vysvětlení. Ke konci mi už to neustálé přehánění a jistá až trochu sebestředně lidská vztahovačnost, navíc za tónů dojímavé hudby a kýčovitých západů slunce, přišla už trochu otravně přestřelená, jakkoli si i já k divoké přírodě chovám obdobný respekt. Tak či onak, velmi mě těší, že nezůstalo jen u dojímavého příběhu jednoho člověka, ale že důsledkem tohoto bezpochyby silného osobního zážitku bylo založení organizace Sea Change Project, která se snaží zvyšovat povědomí veřejnosti o důležitosti kelpů (lesů z chaluh) na pobřeží jižní Afriky a mořské biodiverzity obecně a která mj. produkovala i tento film. (14.12.2021)

Vzhledem k tomu, že můj nejoblíbenější dokument je Grizzly Man, můžu jen stěží docenit film, který vypadá, jako by ho natočil Timothy Treadwell. Chlápek jediný rok chobotničina života toho chudáka neúnavně stalkuje a dělá jí ze života peklo neustálého úprku a ostražitosti, zatímco si do ní projektuje lidské emoce, blouzní o nějakém vzájemném přátelství a vypráví příběh o sobě, který by mohl vyprávěk kdykoliv, ale od stolu by byla jeho banalita a nesnesitelnost mnohem patrnější. A možná kdyby u toho vyprávění nezněla tak teskná hudba, tak by divák nebyl tak moc na lodi, když mluví o tom, jak kvůli svojí krizi středního věku na rok opustil svou rodinu, včetně dospívajícího syna, aby se potápěl na druhé straně světa a točil si fetišistický autoportrét. Bez jakékoliv sebereflexe využívá to zvíře k zarámování sebe jako něžného dobrodruha, který chrání mořský život, přitom té chobotnici by bylo mnohem lépe, kdyby ji nechal jednoduše na pokoji a možná se radši věnoval svému synovi víc než jeden víkend, na který ho přizve. Arogance a ignorance sloužící autorovi a zástupu rozněžněných diváků k sebedojímání, za maskou úžasu a respektu je ale jen konzumace a spotřeba přírody pro vlastní sobeckou potřebu - režisér nemohl spát a byl otrávený ze svojí rodiny, tak jednu bezbrannou chobotnici stálo celý život, aby se mu udělalo zase líp a mohl si vyfantazírovat příběh o navázání vzájemného vztahu s přírodou, který ve skutečnosti nikdy neexistoval. Jediné zajímavé, co ten film vyprodukoval, byla jedna esej o tom, jak ten film slouží jako trefná nezáměrná alegorie fetišizujícího post-imperializmu, což by mě samotného asi nenapadlo, ale teď to nemůžu dostat z hlavy. Jinak to může být užitečné jen jako ukázka toho, jakou moc má v dokumentu vypravěč - zajímavé cvičení je představit si dojem z filmu bez neustálé snahy velmi násilně záběry nějak rámovat a přikládat jim specifický význam, často odporující tomu, co ve skutečnosti vidíme, který režisér předvádí. (14.07.2021)

No, úplně bych to nenazýval dokumentárním filmem. Je to tak trošku pohádka, kde vám schválně neřeknou skoro žádná tvrdá fakta o chobotnicích, protože tím by se pochopitelně pokazila zdánlivě nepředvídatelná dějová linka. Spoiler alert - týpek je chobotnicí naprosto posedlý a samozřejmě, že si musel dopředu přečíst, jak dlouho žijí chobotnice, nebo o jejich schopnosti regenerace, nebo jaké používají taktiky pro obranu proti predátorům... ale stejně byl tím vším nesmírně zaskočený. No radši bych dostal real deal, než tohle podivné rozkročení mezi dokumentem a soap operou. (19.11.2020)

Románik človeka s chobotnicou a jej podmorské dobrodružstvá sú tak skvelé, plné úchvatných podmorských záberov, že nedovoľujú ísť s hodnotením do priemeru. Plusom je aj apelatívne upozornenie na potrebu ochrany a rešpektu všetkých, i tých najmenších tvorov a podmorského životného priestoru. Hlavná výhrada je k osobnej línii dokumentu. Kľudne ju mohlo nahradiť prezentovanie zaujímavých faktov zo života chobotníc, ktoré sú v dokumente odbavené pár zábermi o tom, koľko vedeckých štúdií režisér o týchto fascinujúcich hlavonožcoch prelúskal. (03.10.2020)

Za mňa nie len jeden z najlepších dokumentov z podmorského sveta, ale v roku 2020 by tento film mohol v kľude súťažiť aj s akčnými filmami o najlepšiou naháňačku, oscara za drámu alebo o ocenenia za kameru a herecký výkon hlavného hrdinu - chobotnice. Za 85 minút si dokáže získať srdce každého diváka. Škoda pár slabších momentov v strede dokumentu, ale to je v podstate to čo sa takmer celý čas na morskom dne deje - nuda. Však aj preto musel Craig Foster stráviť viac ako rok pod vodou aby zozbieral dosť materiálu na tento dokument. (13.04.2021)