Zkouškové období

Rozhodně to nebylo tak špatné, jak jsem čekala. Linií příběhu je trochu moc a zbytečně se tak tříští zaujetí diváka. Hlavní hrdina podle mě moc hrát neumí, ale zato má pěknou tváříčku (tak kdo ví, zda se nedostal k roli tak nějak přes postel). Linie homosexuálního Jiřího musela být na svou dobu velmi poučná, je v ní vidět upřímná výpověď "z první ruky", ale dneska už působí trochu moc modelově. Líbil se mi neskrývaný vztah Petra se starší Zuzanou, podle mě byl na filmu to nejvíc queer. (15.12.2009)

Zkouškové období je ten typ filmu, který se snaží na pozadí nějaké výjimečné doby vypovědět o něčem hlubokém a niterném, ale v konečném důsledku je Troškův film takřka o ničem. Snímek, který je těkavější než i ta nejméně stabilní lahvinka nitroglicerinu a kde se Yvetta Blanarovičová v jednom kuse válí nahá, jednoduše nemůže být dobrý. Jediným a zároveň posledním plusem je zdárně vykreslená atmosféra studentských bouří 1989. Škoda, že zrovna tento film se chlubí tím, že jako první nějakým způsobem reflektoval homosexualitu v českém filmu, neboť tenhle debut se ani zdaleka nepovedl. (29.10.2007)

Film, ve kterém si hlavní role Troška zřejmě obsadil svého tehdejšího eféba, jinak si volbu toho nehereckého prkna nedovedu vysvětlit. Chlapec bloudí po světě s jedním neustále zpruzeným výrazem, hluboce pohrdající všemi ostatními, byť sám je leda lempl a trotl. Nějak nechápu, jaký smysl má natočit výpověď, ve které nikdo nic nevypovídá, jen se plácá po světě a ještě je nesympatický blbec. Nejhůř vypadají scény mezi tím chlapcem a Janou Krausovou, která na rozdíl od něj, umí hrát. To si jeden říká, jak to ona mohla vydržet. Film o nikom, ničem a k ničemu. (30.06.2019)

Toto je jediný film Zdeňka Trošky, kde se sám nechvalně proslulý režisér pokusil svým dílem vyjádřit nějakou myšlenku. Jak asi správně tušíte, vymklo se mu to z rukou. Nepřekvapuje mě, že se chlubí prvenstvím, které využil taktéž bídně. Korunu tomu nasazuje výrazný autorský vstup (zamontování politiky), který tu působí dost nepřesvědčivě, asi jako kdyby do Osvícení někdo zabudoval muzikálové prvky. Ale jednu hvězdičku dám, přece jen, pořád lepší, než když Troška skládá filmy z vtipů. (13.05.2009)

Československé filmy natočené těsně po pádu režimu jsou často nevybroušené diamanty, ale občas se mezi nimi najde i shnilé rajče. Čest být tím prvním které jsem viděl, připadla snímku Zdeňka Trošky. Tohle nepovedené sociální drama s nevěrohodným hlavním hrdinou a nepochopitelnou snahou zředit děj reflexí Sametové revoluce, nedrží pohromadě ani v jednotlivých scénách, natož v celku. Režisér se rozmách doširoka, a kam sáhl, sáhl do prázdna. Kamera je ovšem opravdu výborná. (26.07.2022)