Nikdo mě nemá rád

Opravdu krásný snímek o dospívání chlapce v problémové rodině. Spíš než originalitou Truffaut zaujme perfektním zvládnutím vypravěčské a obrazové formy. Scény, které jsou ve filmu k vidění jsme už mnohokrát viděli jinde, a Trufaut se k nim nesnaží postavit čelem, převrátit zaběhlá schemata vzhůru nohama... naopak se v těchto kliše pohybuje s příjemnou lehkostí. Poskytují mu prostor pro vyjádření vlastního, osobního příběhu. Pokud si ale odmyslím, že Truffaut měl problematický vztah s rodiči, a pokusím se vnímat příběh jako divák, který o režisérovy nic neví, nemyslím, že by Nikdo mě nemá rád byl něčím výjimečný. Podobný příběh se objevuje v mnoha filmech, ty mají ale tu smůlu, že jejich režiséři nemají tak barvitý život jako Truffaut, a divák si potom pod jejich obrazy nemusí představit víc, než co vidí. (17.10.2004)

K naprosté spokojenosti mi něco chybí a já osobně bych to natočil o něco drsněji, ale jinak nemám co vytýkat. Původně jsem chtěl dát silné 4*, ale nakonec dám hodně slabých 5*, protože to má silné finále a hlavně se mi líbí, že i když je v hlavní roli malé děcko, které "nikdo nemá rád", i tak se to naprosto obejde bez jakéhokoli citového vydírání, patetických scén a dokonce (!) se to i vyhýbá takovým omletým klišé, jako šikana apod. A i přes to to je silné a v divákovi to takový dojem i zanechá. Fakt, něco takového v dnešní době považuju za umění, obzvlášť když skoro všechny dnešní filmy s podobným tématem se spoléhají na výše zmíněné klišovité prvky a ani tak nic nezanechají. Tohle se Truffautovi fakt povedlo, snad skoro po všech stránkách, příběhové, filmařské i herecké. A i scénář to má chytře napsaný a navíc tu hraje můj francouzský oblíbenec Léaud ve své první hlavní roli - a to dost slušně. Takže jo, nakonec si to těch slabých 5* zaslouží. (09.01.2021)

Bazin, ktorému je film v úvode venovaný, vo svojom vrcholnom románe Zmija v hrsti ešte svojmu detskému hrdinovi ešte dáva šancu na zmierenie a výchovný ústav použije len ako veľmi reálnu odstrašujúcu hrozbu. Truffaut vo filme podľa vlastného scenára, inšpirovaný detstvom, vymenil despotickosť matky za ľahostajosť zmiešanú s egoizmom a nezmyselnými príkazmi. Vo výslednici takýto prístup pôsobí ešte chladnejšie a necitlivejšie. Chlapec uniká zo stiesňujúceho prostredia výchovy-nevýchovy (terorizujúci učiteľ v škole, nefungujúca rodina) na ulicu, do kina. Dlhé zábery bez slov, úsporné dialógy sú vyjadrovacie prostriedky filmu, ukazujúceho ako dokáže spoločnosť zomlieť mierne neprispôsobivého jednotlivca. Pobiehanie medzi ulicami, občasné adrenalínové záškoláctvo, drobné krádeže, úteky z domova, falošné omluvenky - kto z nás nezažil aspoň niečo z týchto vzopretí sa systému, rodine ? Práve tieto šibalstvá sú v príbehu chlapca veľmi pekne ukázané , podopreté nezbedne pobehujúcou kamerou, spolu s hrdinami dynamicky obiehajúcimi parížske ulice. O to krutejší je spôsob, akým je tulácky život hrdinu zarazený. (21.03.2005)

Stydím se, že z tak zásadního období kinematografie, jakým francouzská nová vlna bezesporu byla, jsem doposud neviděla skoro nic, ale alespoň mám v hledáčku spoustu snímků té doby, které mě námětem zaujaly a na které se postupně chystám podívat. Dnes (únor 2011) přišla řada na Truffauta. Podle diváckých i kritických hodnocení snad nenatočil průměrný film, Nikdo mne nemá rád, jeho celovečerní debut, pro mě byla ideální volba toho, kde s Truffautem začít. Možná jsem čekala trochu více, trochu více emocí, ale přesto mě film dokázal zlákat, bavil mě. Silné téma v centru dění, konfrontace dětského a dospělého světa s tím, že dospělí dětem mnohdy nerozumí a mnohdy jsou to oni, kteří dělají boty... K tomu krásné a netradiční záběry Paříže, náznaky experimentování a nonkonformity... Jenže pořád jako by tomu něco chybělo. Tuším, že Truffaut své ještě řekne v pozdějších filmech. (19.04.2012)

3* za námet. Je príliš málo ukazovateľov, ktoré filmovou cestou jasne smerujú k tomu, že za mnohé pády detí nestojí len ich túžba po dobrodružstve, ale aj zlé rodinné pomery, nedostatok lásky a takmer žiadna snaha odovzdať v domácom prostredí aj určité hodnoty a normy správania. V tomto by sa dalo súhlasiť s výrokom jedného spisovateľa za čias romantizmu "človek je v podstate dobrý, kazí ho zlé usporiadanie spoločnosti" - nedá sa pri sledovaní tejto snímky nesúhlasiť? Trochu ma iritovala strohá forma, ktorá síce dodávala prostrediu pravý sociálny nádych, na druhej strane ma nedokázala ponoriť do deja a prežívať všetky útrapy s trpiacim chlapcom - až na jeden nepatrný záber so slzou na jeho tvári, ktorý ma katapultoval. (23.12.2010)