Poslední poprava

Film je inspirovaný osudy důstojníka STASI Wernera Teskeho (tady vystupuje pod jménem Franz Walter),  který byl posledním popraveným člověkem v NDR. Primárně je to příběh člověka, který je povoláním vědec, ale souběhem událostí je naverbován do tajné služby. Po prvotních úspěších postupně zjišťuje, že na tuhle práci nemá buňky a to ho postupně dovede až k tragickému konci. Pokud bych měl něco vyzdvihnout, tak výkon Larse Eidingera, který zahrál bravurně. Bezvýhradně jsem mu žral všechny polohy od sebevědomého chlapíka na začátku kariéry přes poměrně tvrdého agenta až po rozklepanou trosku. I samotný případ uprchlého východoněmeckého fotbalisty, ve kterém se hlavní hrdina angažoval, byl dostatečně atraktivní, byť je zpracován s jistými rezervami. Co mi ale chybělo byla totalitní atmosféra a všudypřítomná tíseň a i samotná STASI z toho vychází ne snad čistá, ale přinejmenším jen trochu ušpiněná. Když to srovnám s Životy těch druhých, tak je to alfa a omega. Ani samotný závěr ve mě nevyvolal tolik mocí, jako jiné podobně laděné záležitosti. Celkově to není špatné, ale jisté hořkosti ze zpracování se tu neubráním. 65% (17.04.2022)

Film, kterému toho mnoho chybí a leccos naopak přebývá. Není důvod, aby se tu objevoval Lars nahý. K několika zcela otevřeným souložím důvod taky sotva najít. A důvod není ani k setrvalému pláči dospělého muže. Pláče měsíce, podporován začasto alkoholem… Navzdory slzám filmu ovšem chybí emoce. Chybí i směřování, životnost a náboj. Chybí i objasnění příčin, proč je hotový vysokoškolák vyrůstající odmalička v prostředí NDR na počátku své „zpravodajské“ dráhy tak podivuhodně naivní. Vše plyne v jakémsi úhledném středu vodováhy, jako by měla loď za úkol dopravit diváka z břehu na břeh, aniž by se rozhoupala tak, že by ho ošplouchla jen malá vlnka. Příběh Wernera Teskeho, jímž se film údajně inspiroval, je z úplně jiné planety. Byl to kapitán Stasi, přesvědčený komunista / převlékač kabátů, který po osmi letech práce pro Stasi ukradl zpravodajské dokumenty, aby je vytěžil za hranicemi, kam s nimi hodlal zmizet za lepším. Těžko říct, proč byl ve filmu připomínán naivním slabochem bez výrazu, kterému jakoby neustále někde lítaly včely a který se vlastně ničím neprovinil… (22.11.2023)

Porabkári v NDR boli takí istí kokoti ako u nás. Klamstvo, komunizmus, Lenin vytetovaný na zadku a strana a národ na prvom mieste. Beda, keď si bol uvedomelý súdruh, ktorý robil síce to isté, ale po čase pochopil, hlavne keď ochutnal imperialistický hambááger, že totok asi neni úplne kóCher. A len za pokus o emigráciu dostal život skracujúci rozsudok. Príbehovo fajn, podanie ale zbytočne na vážno, dlhé a pochmúrne. 3 z 5 (26.02.2023)

No a přesto všechno se některým drahým spoluobčanům po tomto stýská.  Lars Eidinger ty proměny osobnosti zvládá na výbornou. Příběh nejde do detailu, vlastně se dost pracuje s nedoslovným dějem, jasně dá se domyslet, ale možná je to škoda, ta hrůza by vynikla ještě víc. V každým případně hodně syrový snímek z doby nedávno minulé v tomhle Němci fakt válí. (07.09.2022)

Na to, že som v prvých 30. sekundách filmu videla riť a vtáka, to bol celkom dobrý film. Zistila som, že nacisti sa radi rýpali ľuďom v ústach  - aby lovili zlaté zuby, a komunisti sa radi rýpali v ritiach, aby lovili protištátne dokumenty, alebo skrátka iba sračky. Veľmi dobre zahrané, aj keď nemám rada takých naivných mumákov, ktorí sa zrútia ako domček z kariet. Na to, že bol vedec, mohol byť múdrejší a hneď zdrhnúť. (20.04.2022)