Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Volná adaptace stejnojmenného románu Jarmily Glazarové, realizovaná režisérem Jiřím Weissem, zachycuje nerovné manželství dvou povahově protichůdných lidí, starší, citově prázdné ženy a jejího mladšího manžela, milovníka přírody, umění a krásy. Jako třetí, rozhodující činitel, vniká mezi tyto dva lidi mladičká schovanka Jana, která hluboce přilne k otčímovi. Také on k ní chová jiné city než jen otcovské. Prokletí maloměstského domu však nedovedou překonat.

Režisér Jiří Weiss dokázal nejen sugestivně vylíčit dusné a nelaskavé prostředí, ale především velmi pečlivě vybral herecké představitele tohoto zvláštního trojúhelníku. Křehká krása Jany Brejchové, strhující herecká kreace Jiřiny Šejbalové a rovněž skvělý výkon Miroslava Doležala zaujaly diváky i kritiky hned při premiéře v prosinci 1957. Film získal na MFF v Benátkách 1958 cenu FIPRESCI. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Ukázka z filmu

Recenze (122)

rykardo 

všechny recenze uživatele

VLČÍ JÁMA předčila veškerá má očekávání ... Černobílej look, dokonale hustá, depresivní atmosféra, prostředí, do kterého je to vše zasazeno + vynikající a přesvědčivé herecké výkony všech hlavních protagonistů ..., prostě psychodrama v pravém smyslu tohoto slova, který se mi fakt dostalo pod kůži... Obzvláště výkon Jiřiny Šejbalové, coby původce všeho toho skrytého zla a deprese, je naprosto dokonalej a v závěsu hned za ní to je Lola Skrbková, která v roli služebné dodává už tak dost hustej atmosféře ty patřičný grády...No a jako protipólem toho všeho mladičká Jana Brejchová, která si v jedné ze svých prvních rolí taky nevede nejhůř, i když na mě působící trochu unyle...Výbornej českej film, kterej nedosahuje kvalit PETROLEJOVÝCH LAMP, nicméně ve svym ranku představuje rozhodně to nejlepší, co u nás kdy bylo natočeno... ()

honajz 

všechny recenze uživatele

Nakonec dám jen čtyři, protože si myslím, že pan režisér měl paní Šejbalovou víc ukočírovat. Hraje skvěle, o tom žádná, ale někdy až tak přehnaně expresivně, že jí tu postavu přestávám v těch chvílích věřit... Jinak už od úvodních záběrů - tak dokonalý příjezd vlaku do nádraží jsem dlouho neviděl - kameramanská krása, nádherné záběry, a to i v interiérech, je vidět, že každá scéna byla do detailů promyšlená. Příběh je nadčasový, nakolik se zdá, že jde jen o 50. léta. Tady hraje všechno - každé gesto, pohled, vyřčené věty dostávají za čas nový význam a způsobují nové posuny v chápání postav. Ty samy nejsou jednoznačné - u každé najdeme její klady (ano, i u té starší manželky), tak zápory. Dokonce některé postavy, jež se jeví jako kladné, časem přejdou na druhou stranu rovnice. Ale vše zcela pochopitelně, logicky, protože to vyplývá z jejich charakterů. Zdařilý, byť trošku depresivní kousek, i když pro mne ne - ta naděje tam na konci je myslím jasná. Když se člověk dostane z okouzlení a bludu, prohlédne a jde dál posílen a je víc sám sebou.Když se člověk dostane z té vlčí jámy samolibosti, šalby a dalších negativních vlastností. Otázkou je, nakolik spokojen je s tím otčím, který některé věci bral jako jistotu, ale i u něho chápeme, že se cítil nepochopen, manželkou vlastně zrazován a zrazen (jak ta dovedla zničit atmosféru při zpěvu písničky blbým chloupkem! Jako bych v tom narušování soukromí a klidu viděl vlastní ženu.), a tak není divu, že si chtěl něco dokázat. Což se mu povedlo, ale za cenu hodně velké oběti. Jak říkám, právě ta nejednoznačnost postav je hodně realistická, a nic a nikdo nejsme ani černí, ani bílí, ale každý si v sobě neseme různé vlčí jámy. Mimochodem, ta písnička Jiřího Srnky V úzké uličce je zde geniálně použita - jak pro vykreslení charakterů postav, tak při následném návratu až po poslední zpěv na hřbitově, kdy konečně - ale za jakých okolností - už konečně zazní celá. ()

Reklama

jarous 

všechny recenze uživatele

Jeden za skvostů našeho filmu, mistrovsky vystižená a zahraná role stárnoucí ženy, která chce mít vše pod kontrolou a vládne domu železnou vůlí. A do tohoto prostředí přichází sirotek Jana, čistá a nevinná a snad i proto podléhá kouzlu otčíma, který u ní hledá něhu a porozumění. To ovšem není dlouho možné, protože morálka maloměsta je neúprosná a teror "tetičky" se stupňuje a její manžel zbaběle prchá a nechává Janu samotnou. Vše na konec dospěje k smrti a citovému ochladnutí Jany, která dům opouští. Škoda, že se nedá dát více hvězdiček, protože paní Šejbalová si jich za svůj výkon zaslouží také pět. ()

mcb 

všechny recenze uživatele

Fantastické psychologické drama z dob poválečného Československa. Jeho světovost mu dodávají skvělé herecké výkony, promyšlená režie a podmanivá hudba. Plus výborná atmosféra, která vás v jednu chvíli uvede do pocitu bezmoci, deprese a v druhou dokáže vykouzlit emotivní momenty mezi, jako mezi Janou a Robertem. A zároveň vede diváka k zamyšlení nad tím, proč je dnes většina filmů v Česku tak zoufale podprůměrná... ()

Faramir 

všechny recenze uživatele

V dětství mě vždycky děsně štvala odpověď na mé otázky: "To pochopíš až budeš starší..." Tento film, ale člověk opravdu docení, až se octne ve věku hlavních hrdinů. Šarmantní, romantický, dobře postavený muž středního věku, se stárnoucí, protivně hysterickou manželkou a na druhé straně 17- letá překrásně čistá schovanka Jana (Brejchová). Zapomenout na všechno a začít znovu, ale nejde, a to ani v té době, a většinou ani dnes... ()

Galerie (6)

Zajímavosti (16)

  • Jana Brejchová (Jana) si při natáčení filmu postěžovala režisérovi Jiřímu Weissovi, že se jí kolega Miroslav Doležal (Robert) při společných scénách nevhodně dotýká. Při dalším záběru nechal režisér donést dvoumetrové prkno a umístil ho mezi oběma herci. Doležal pochopil a byl klid. (raininface)
  • Jana Brejchová (Jana) byla v době natáčení zaměstnaná v Laktosu jako sekretářka, pro nedostatek času dala během filmu výpověď. (Zdroj: kniha Lásky mé já stůňu - M.Remešová). (M.B)
  • Podle Jiřího Stivína, který v té době pracoval na Barrandově, požadoval americký distributor rok po premiéře dotočení několika odvážnějších scén. Mělo jít například o záběr na Janu Brejchovou v průsvitné noční košili. (Přemek)

Související novinky

Filmová ocenění benátského festivalu

Filmová ocenění benátského festivalu

26.04.2017

Nejstarší filmový festival a jeho ocenění je nyní už i na ČSFD. Festival v Benátkách patří mezi tzv. "Velkou trojku", kterou tvoří festivaly v Benátkách, Cannes a Berlíně. Založen byl už v roce 1932… (více)

Reklama

Reklama