Wonka

Jako, nechápejte mě zle. Film je pěkně natočený, kamera a výprava moc pěkná (zmiňuji tyto dvě věci, protože je to z technické stránky to nejlepší), ale absolutně mi to nesedí k té náladě, co mi to má předat. Nikdy bych nevěřil, že to řeknu, ale preferuji Burtonovu Továrnu, jelikož tu náladu dokáže nastolit mnohem lépe. Jakto? Jde o to, že toto je takové až moc moderní, moc umělé (ale takovým tím nepříjemným stylem, jakože by v tom prostředí neměli děti co dělat, či tak), celé takové potemnělé (i přes snahu tam narvat co nejvíc barev, stále se v pozadí objevují takové černé/hnědé fleky, které prostě ubírají a vůbec mě to kvůli nim nebavilo - ono by to bez nich fungovalo, ale takhle se na to nenaladím). Jinak je to ok. Nejlepším na celém filmu je dozajista herecký výkon Timothée Chalameta a Umpalumpa v podání Hugha Granta. Zbytek je zle průměrný - a nebo jde o to, že i když se snaží, tak jejich výkony nejdou vůbec ruku v ruce s těmi realističtějšími barvami. A je to prostě škoda. 6/10 Něco ZDE: (08.02.2024)

Kouzelný pohádkový příběh o mladém muži, který tak krásně sní a má dobré srdce, že mu divák jako já přeje, aby se mu všechno splnilo.. Timothée Chalamet je v roli Willyho Wonky úžasný, podmanivý, strhující a vše, co má v očích, bych si přála umět napsat, prostě vynikající.. Pravdou je, že celý ten herecký ansámbl se mi líbil, např. Olivia Colmanová nezklame, opět výborná, Hugh Grant mě vyloženě bavil, potěšilo mě setkání s Jimem Carterem i Sally Hawkinsovou.. Ode mne dnes večer bez připomínek, cítím se nádherně filmově pohoupána.. (04.03.2024)

Na konec roku jsem do kina nemohl zajít snad na nic lepšího, jelikož právě Wonka se svým nezaměnitelným kouzlem a atmosférou na mě zapůsobil přesně tak jak měl. První věcí, která Vás na snímku režiséra Paula Kinga zaujme, je jeho dechberoucí výprava. Neměl jsem sebemenší problém ponořit se do magického zasněženého městečka mezi jeho roztodivné obyvatele, které objevujeme společně se záhadným panem Wonkou. Právě postava Timothée Chalameta je přesně tím precizním organickým pojivem, jaké tento sladký pohádkový muzikál potřebuje. V tomto bodě je záhodno ocenit fakt, že tvůrci pracují s touto legendární látkou z pera Roalda Dahla zcela novým způsobem (Čokoládový kartel!), takže i když budete velkými fanoušky předchozích počinů, tak zde najdete zcela nové dějové zákruty a možnosti jak s ním, potažmo i s celým tímto filmovým vesmírem pracovat. Výkladní skříní jsou zde pak krásné melodické písně, které působivě dotváří celkovou atmosféru této překvapivě chutné laskominy. Co tedy dodat na závěr? Pokud stále váháte, zda na Wonku zajít do kina, už vážně nemusíte. Je to totiž krásně návyková rytmická záležitost, jejíž největší předností je jakási dětská naivita a odlehčenost, díky níž Vám střídmá stopáž uteče až znepokojivě rychle. A pokud jsem Vás i přes toto všechno nepřesvědčil, vězte, že Hugh Grant jakožto uhlazený zelenovlasý Umpalumpa je jednoduše k sežrání! (Viděno v kině CineStar IGY České Budějovice) „Ladies and gentlemen of the Galeries Gourmet, my name is Willy Wonka!“ (30.12.2023)

Vzhledem k tomu, že Karlík a továrna na čokoládu byl burtonovsky osobitý/výrazný film, navíc stvořený dle neméně originální knižní předlohy, nabízí se srovnání. Zvlášť, když by se dal Wonka považovat za jakýsi prequel, protože pojednává o tom, jak se mladý Willík dopracoval ke své slavné továrně. Než začnu tak podotknu, že jako mlaďochovi mi ta burtonovsky pochmurná gotika velmi imponovala. Mrtvá nevěsta mě vysloveně nadchla. Ale s přibývajícími roky jsem třeba k Střihorukému Edwardovi o dost kritičtější a nové filmy Burtona mi moc radosti neudělaly. Najednou jsem v nich neviděl jen osobitý cool-funeral nádech, ale taky vlezle servírovanou dekadenci a pokřivenost...smrádek lehce tlejícího masa. A tuhle ne až tak cool mimoňovitost, v sobě má i Karlík. Takže když jsme u toho srovnání...Wonka ji nemá. Přitom je podobně barevný, fantaskní, srší moc pěknými nápady a je o sirotcích... . Kříženec Dickense a Dahla v pohádkovo muzikálovém kabátku. Jenže já nejsem příznivec slzopudičských příběhů o tom, jak osiřelé děti bojují s nepřízní osudu, nebo jak snílci bojují proti útisku a bezpráví s bezskrupulózními bídáky. Takže tahle část, společně s muzikálovými výstupy, mě neoslovila. Přesto jsem se díky pěknému vizuálu, bezelstně veselým nápadům a bizarním postavičkám nenudil. Wonka je i velmi dobře obsazený. Chalamet, Colman, Grant... kdyby měla moje milovaná Sally Hawkins víc prostoru, nejspíš bych se napojil i na tu poor orphan linku. Takže abych uzavřel tu srovnávací část. Wonka má s Karlíkem společného duchovního otce, tzn, svět R. Dahla, postavu čokoládomena Wonky a tím to končí. Tvůrci si šli svou cestou, která je z mého pohledu sice ne tak výrazná jako ta Burtonova, ale přitom je podobně hravá a originální...jen jemnější (vyznání lásky ve stylu...vaše oči jsou jako dva králičí bobky v misce pudinku, byl bohužel ojedinělý pokus, jak pobavit děti i rodiče najednou). Kdybych musel pro své dítě třeba v autobusu, vybrat jen jeden z těchto filmů, vyberu Wonku. Kdybych ale vybíral pro sebe, který z těch filmů vidět znova...volil bych mezi sledováním ubíhajících svodidel za oknem a Karlíkem. Pokud máte rádi muzikály a nedívali jste se na Wonku jen ze zvědavosti jako já, jednu hvězdu si k mému hodnocení přidejte. (23.01.2024)

Docela hezky natočený, avšak tragicky přitroublý, brutálně homopřebarvičkovaný a účelově parazitický buzikál pro probuzené konzumní retardéry, okatě a marně ve své slaboduché prostotě usilující o fluidum románů Karla Ocasníka. Nenápaditá koňská dávka umělé hmoty, ke všemu tomu neštěstí prodchnutá bolševickou demagogickou manipulací velkobritských libtardů pod heslem „negr v každém záběru“, což je nejen bezskrupulózní stranické anální znásilnění autorova duševního vlastnictví a velké hnědé hovno na hrob vyhlášeného rasisty Dahla, ale také bezprecedentní diskriminace ťamanů, čmoudů, australopitéků, hadrových hlav, Indiánů i Inuitů. Úžasnému Timovi a jeho Čokotovárně to nesahá ani po úchylné kotníky a s Roaldovou nekonečnou fantazií, poetikou i nápady to má společného asi tolik co tasemnice s probiotiky. Pedošarmantní Šalamet, jakož i Dotační Hugo, nemají de fuckto co hrát, a tak jen na plátně uboze a prkenně čurákují dle vymatlaných neomarxistických not. Zaklapnout víko a spláchnout so barbiehajzlu! (28.01.2024)