Bílý lotos - Série 1

Nekompromisní seknutí do všeho a všech. Před Mikem Whitem a jeho ironickým komentářem současného světa nejsou ušetřeni kritici, zastánci, muži, ženy, přímí ani falešní. Všichni v jistou chvíli více či méně prohrají, protože v životě prohrát alespoň jednou musí. Nejraději budu vzpomínat na životní roli Murrayho Bartletta, jehož chameleonský Armond se mi ve vzpomínkách vrací i pěkných pár měsíců po zhlédnutí. Od nejvyššího hodnocení mě nakonec drží množství prostoru, které dostává Shane. Chápu pointu jeho dějové linky, ale Jake Lacy je po Girls opět králem nesympaťáků. A co vy? Dokážete havajský soundtrack plný "kukání" dostat z hlavy? (23.09.2022)

Taky vám ve filmech vadí návodná dramatická hudba? Nebo prostě neodbytná hudba? Vata klišovitých záběrů třeba na vlnící se moře? Tak tady vám nic z toho vadit nebude. Kvalitním seriálům se snažím co nejvíc vyhýbat, aby mi nezevšedněly, a zase jednou se mi to vyplatilo. Epilogický scény jsem moc nepobral, ale nebudu kvůli tomu trapasit s ubíráním hvězdičky. (Komentář jednostranně JitkaCardova, stručně A_FISH.) (28.06.2023)

První sezóna měla po celou dobu velice pomalé tempo. Tak, touto větou jsem shrnul veškerá negativa. Scénář ale přivedl na scénu tak bizarní a zároveň zcela běžně se vyskytující postavy, až mi byl líný styl vyprávění vlastně ukradený. Tihle lidé byli jedním slovem toxičtí. Já tento výraz sice moc nemusím (dnes se totiž používá až příliš často; hlavně když někdo nesouhlasí se stádní většinou, skončí v této škatulce), ale na tuto sestavu seděl dokonale. Negativní energie se dala skoro krájet. No, byl to pro mě nečekaný a o to víc vítaný zážitek s dokonalým hudebním podkresem. 4*+ (08.05.2023)

Budiž zmíněno, že Mark White už napsal jeden brilantní scénář na stejné téma a s velmi podobným nenápadným, byť stejně silným kouzlem a vyzněním, a to k těžce nedoceněnému filmovému skvostu Večeře s Beatriz (moje recenze). V něm se stejně jako zde naprosto bez dramatu, bez skutečného střetu, odehrává klidné míjení dvou protisměrných proudů lidství: obranného sobectví boháčů a mocipánů a bezbranného přirozeného soucitu, pokory a napojení těch nesobeckých, jenže zatímco v Beatriz byl ještě dán dostatek prostoru oběma silám a jejich moci a bezmoci a poetickému vyústění vévodil tichý žal, zde už nás režisér noří výhradně do konejšivé lázně mocné existence boháčů s jejich líbeznými starostmi a zájmy a opájí nás jejich téměř virtuózním talentem bohorovně ignorovat všechno, čemu je - i v přímém důsledku jejich činů - ubližováno a co je tragicky ničeno. Díváme se, jak se zkázonosné dopady chování a jednání mocných a bohatých automaticky, samosebou retušují, jak do jejich světa nepronikají, jak jsou vědomí o nich dokonale vymazávána různými obrannými mechanismy dřív, než by k nim mohla proniknout... Ti, kterým na něčem záleží, právě proto prohrávají, slábnou a jsou splachováni do nebytí s postupnou destrukcí všeho. Ale zkázy se odehrávají někde jinde, nekonečně daleko, v paralelním vesmíru, mimo pozornost a svět bohatých, nepředmětné, a pokud je bohatí nevidí a neslyší, tedy stejně jako onen pověstný pád stromu v prázdném lese v jejich světě ani neexistují. To jen my někteří slyšíme na pozadí hlasitého a barevného ráje uměle uspokojených potřeb těch nejbohatších hroutit se, tříštit a praskat v kostech lidské životy a naděje, včetně svých vlastních, stejně jako tající ledovce. (S O. na B12.) *~ (05.01.2023)