Obsahy(1)
Romantická komedie z prostředí statistického úřadu. Nenápadný pracovník Novoselcev se pod záminkou služebního postupu, pustí do románku se svojí šéfkou - Kaluginovou. Té je zpočátku jeho nešikovné dvoření na obtíž, ale časem mu sama začne dávat přízeň najevo. Oba osamělí jedinci, se navzdory všemu do sebe zamilují... (5150)
Recenze (15)
Točit romantické komedie v délce kolem tří hodin asi nemá ve zvyku mnoho režisérů, vlastně neznám žádného takového kromě Eldara Alexandroviče Rjazanova. Měl jsem ale už s ním skvělou zkušenost v podobě Ironie osudu, na kterou jsem se díval 4 roky nazpátek rovněž na Silvestra a nezklamal mě Rjazanov svou rozsáhlou hříčkou ani tentokrát, ačkoliv... dostával jsem se do toho během první půlhodiny trošku obtížněji a také přeci jen jsem tu v rámci romantického žánru postrádal nějaké pohledné ženské stvoření, jakým v Ironii osudu rozhodně byla Barbara Brylska. Na zdejší „soudružku“ ředitelku s kovaným výrazem a typickým kancelářským účesem jsem si déle zvykal, ale postupně jsem jí jako postavu vzal na milost o to víc, když se ze Služebního románu stávalo současně i výrazně psychologické drama o neobvyklém (a často i vtipnými až groteskními příhody naplněném) vztahu na pracovišti. Velice dobře napsaný scénář s podrobným vývojem vztahu a inteligenntími dialogy hravě obhájí i dlouhou stopáž a Andrej Mjagkov v hlavní roli ušlápnutého nesmělého úředníka s rafinovaným plánem mě svým výkonem a něžně uhlazeným humorem velice bavil. Přestože jsem od pana režiséra očekával jistou kvalitu, opět se do jisté míry neubráním překvapení nad tím, jak se ve Sovětském svazu minimálně v 70. letech velkým a neotřelým romantickým filmům opravdu dost dařilo. [75%] ()
Pro Rjazanova mám velkou slabost. Jeho romance jsou naprosto přesně ukotvené v době slavného "budování lepších zítřků" a nabízejí zajímavý pohled, jak se v tehdejším socialistickém Rusku skutečně žilo. Ale to, co mě nejvíce okouzluje, je jeho tragikomický pohled na pomalé, postupné sbližování zdánlivě nesourodého páru. Na dvojici, která už má leccos za sebou a do nového vztahu vstupuje se strachem a obavami, ale i s úžasným odhodláním. Je to tak lidské, bez příkras a zbytečného kalkulu. A mě to pokaždé znova a znova totálně odrovná. ()
Tento film hodnotím poměrně vysoko přesto (nebo spíš právě proto), že obecně mívám se sovětskými komediemi problém - nepřijdou mi legrační a moc mě nebaví. Tato komedie je ale výjimečná tím, že je místy opravdu vtipná a jakýmsi svěžím způsobem zábavná. Žádný prvoplánový, nucený humor typu "jé, on zakopl/přeřekl se/zatvářil se jako šašek", nýbrž film který je místy ironický, místy nostalgický, romantický, úsměvný. Všichni herci hrají na výbornou a jejich postavy si vás získají, například výborná sekretářka Liji Achedžakovové - умереть не встать! Dovedu si představit, že by podobnou komedii (navzdory některým typicky sovětským reáliím) mohli natočit i leckde jinde... A to považuju za ohromný klad! Až se divím, že tenhle film se u nás nikdy neprosadil... ()
Nenajde se žádný Rus, který by neznal tento film: je to klasická Rjazanovská komedie, písničky ze které se doposud zpívají a každá hláška je citací. Ve filmu hrají uznávané talenty sovětského divadla a kino a dívat se na jejich práci je potěšením samo o sobě. Rjazanov virtuózně ironizuje nad životem člověka té doby: deficit všeho, špatná otevírací doba obchodů, katastrofická dopravní situace a celková chudoba národu apod. Humor je založen na situacích ze života: žádné černé nebo vulgární vtipy. Do komedie jsou zapojené i krize středního věku, zrada a čest. Film, kterému věříš, že by se to všechno mohlo doopravdy odehrát někdy dávno v Sovětském svazu. ()
Tak tomu rikam svezi vitr z vychodu...jak jinak take hodnotit film, ve kterem hraje tak vytecne moje oblibenkyne, krasna Alisa Frejndlich... Kdo ma rad atmosferu sovetskych filmu, mohl by byt touto klidnou a uveritelnou komedii nadsen stejne jako ja. Pro ostatni asi nezvladatelne... P.S.: upozornuji tez na skvelou Svetlanu Nemoljaevovou. ()
Galerie (20)
Zajímavosti (2)
- Anatolij (Andrey Myagkov) se jde omluvit za své chování na večírku a pošle Věru zeptat se šéfky, jestli ho přijme. Věra drží v ruce složku na papíry, vejde, ale když je pak v záběru v kanceláři, složka se ztratí a Věra má ruku v kapse. (Proste..Jana)
- Dveře od kanceláře šéfky jsou v jednom záběru viditelně jenom kulisa. V čase 45:35 Věra přijde do práce, chytne za dveře do kanceláře šéfky a ty se pak celé zahýbají, což by polstrované dveře dělat neměly. (Proste..Jana)
Reklama