Vrabčák (E07)

Vážím si toho, jak seriál každé téma zhodnocuje ze všech úhlů pohledu. Všechny názory představuje vyváženě, aby divák zavčasu pochopil, že na každém z nich něco je a jen na nás je, zda budou stát proti sobě, nebo se doplňovat a podporovat, aby z nich vzniklo i řešení. Setrvávat v zákopech jen proto, aby se hrálo, a protože je můj názor můj, problémy neřeší, ale prohlubuje. Je k tomu pochopitelně potřeba rozum – ten selský i ten akademický. Bez nich si člověk některé věci nikdy v životě neuvědomí. I tomu se věnuje tento díl. Všechny díly zatím hodnotím plným počtem. Tento mě ale asi uchvátil ještě víc. Nejspíš tím uhrančivě přirozeným rytmem venkova, ze kterého vyvěrá zdravé člověčenství – na farmě je ho dnes přece jen víc než ve velkoměstech… Především ale nádhernými postavami, ztvárněnými sympatickými herci, mezi nimiž bych se ráda poklonila úžasné Dorotce Šlajerové. A už se těším na další díl :) (19.10.2021)

V české tvorbě pořád vysoký nadprůměr. Znovu silný příběh, výborně vybraná (a zahraná) hlavní hrdinka "vrabčák", znovu otevřené nové rezonující téma zastaralých osnov a nesmyslnosti biflování neužitečných detailů (kdo z nás v životě kdy použil např příslovečné určení...?).Jen zase ty zkratky a nesmyslné zjednodušování děje diváka, co jen malinko přemýšlí, opravdu bolí - to jako fakt odejde ombutsman ze schůzky s ministryní, aby se potkal v nemocnici s nějakou neznámou holkou co špatně píše...? Ombustmanova manželka má chalupu zrovna vedle bydliště této holky...? Alternativní škola, která je jak z nebe spadlá, je taky do 20 km od ní...? Taky postava ombustmana byla v tomto díle jak Jekkyl a Hyde - v každém záběru se choval jinak. A vůbec mi tam od prvního dílu nesedí postava manželky s Parkinsonem "tedy něco jako ombustmanovo svědomí"  - zbytečný balast odbíhající od podstaty seriálu a zkracující čas na klíčové věci. Nebýt toho tak dám 100%... (18.10.2021)

Systém má nástroje!   Schola ludus! A když už jsme u té latiny: „Omnia sponte fluant, absint violencia rebus." A když už jsme u toho Komenského: „Jediným učitelem hodným toho jména jest ten, který vzbuzuje ducha svobodného přemýšlení a vyvinuje cit osobní odpovědnosti.“ A když už jsme u těch citátů, tak ještě jeden od faráře Dorendy, který se k onému náramně hodí: Když člověk opustí instituci (zde školu), má dvě možnosti. Buď se usiluje o antiinstituci - a stane se kacířem. A nebo je ve svém odporu sám -  a stane se z něho mučedník. (02.11.2021)

Pavel Řezníček sakra chyběl! Mimochodem jeho angažmá zde, mu otevírá mnoho dalších dveří, protože způsob, jakým se přetavil z typově docela zaškatulkovaného herce do postavy diametrálně odlišné, která mu navíc perfektně sluší, je super! Pro mne v podstatě "objev roku". K Vrabčákovi. Tak tady se rovněž otevřelo několik dveří, bohužel mi nesedělo propojení analfabetky s rodinou ombudsmana, rozepře  mezi učitelským manželským párem, které pochopitelně měly jen vysvětlit dva názory, oba vcelku krajní, což mi na Zlatého Ámose taky nepasovalo a to že jí ještě dali prachy, si scénáristé taky mohli odpustit. Přes aktuální téma, přes doprovodnou linku stran výpovědí pro učitele na prázdniny (což byl vrchol neobádaný!), byl tohle nejslabší díl. Pokud by seriál začal Vrabčákem, mě by nenalákal. Z mé strany: děsné osobní zkušenosti s výukou na základce, za komára, kdy nás frustrované proletářské pizdy v Hrabůvce drtily kvantem hovadin, dat, vzorců, balastu, prakticky bez vysvětlování, přičemž dvojkař nebo lehký dvojtrojkař by snadno procházel ze samýma a s plnou hlavou, pokud by osnovy a vyučující přijali jinou taktiku výuky. Ale samozřejmě, půlku třídy tvořilo jednoduché dělnické potomstvo, hornickými rodiči nikterak povzbuzováno ke studiu, v konečném důsledku se opět dostáváme oklikou na začátek, že to bez individuálního střihu dítěti na míru fungovat nebude nikdy. Takže chápu rodiče, kteří si učí děti sami (když má dítě hlavu, za dvě- tři hoďky v klidu nazupe látku, nad kterou by povinně sedělo do čtrnácti hodin v lavici a může se věnovat zájmům), chápu rodiče, kteří upřednostní školu s alternativním přístupem, chápu rodiče, kteří mají děti na dobré klasické základce, protože mají štěstí na výborné učitele, ovšem, co nechápu a asi do toho nedorostu, že rodiče dopustí, aby inteligentní třináctileté frackovité děcko neumělo číst, psát, ani počítat. To že baba dneska klohní sýry, je sice asi mega úspěch selského rozumu, větší než dokáže spousta lidí, kteří osm let seděli v lavici, ale ve srovnání s dětmi inteligentními, které umí zúročit svůj potenciál aspoň na bazální úrovni, třeba čtou knihy, chápou obsah úředních listin, dokáží si spočítat výplatu, úroky a mají aspoň základní ponětí o historii a zeměpise, mi přijde otřesné. Kolik má dětí? Tři? TVL, doufám, že aspoň ony základku mají. Základku. Základku. To je psycho.  Přišlo mi to jako vratka sto let zpět: "Maminka byla hodná, dříč, jednouchá, neuměla číst a psát, ale uměla si vždycky poradit a měla srdce na dlani." (19.10.2021)

Tento díl ťal do systému výuky na ZŠ, který se za posledních 100 let příliš nezměnil i když pokusy tu byly a jsou,  a to ne vždy k lepšímu. Vymýšlíme vymyšlené, zavrhujeme, co se osvědčilo. Zatím co já jsem jako prvňáček sedávala s rukama za zády, moje děti prošly množinovou matematikou a vnuci výukou počítačovou. Vnuci ve čtvrté třídě  z neznámých důvodů probírali maďarské Arpádovce, zatím co já si v tom věku vystačila s lovci mamutů. Upravit a přizpůsobit osnovy rozvoji techniky ve třetím tisíciletí není asi jednoduché, obzvláště po zásahu inkluze. Současné děti se nerodí o nic chytřejší, než ty v minulosti. To jen jejich ctižádostiví rodiče by chtěli, aby se jejich potomci měli díky vzdělání v životě líp. Pokud bychom akceptovali princip dobrovolnosti výuky, asi by tyto děti v budoucnosti nestačily rozvoji nových technologií, ale bylo by dostatek dělníků, pracovníků v zemědělství, stavebnictví, řemeslných profesích. Taky není jasné, zda by byly schopny tyto děti posunout vědecký pokrok někam dopředu. Rovněž bychom narazili na zákon zakazující využití práce dětí a nezletilých. Výborný scénář nutící k zamyšlení. (18.10.2021)