George Carlin

„Bojovat s radnicí nemůžete, ale vždycky je tu ta možnost vyhodit ji do vzduchu.“

Je prosincový večer roku 1962 a v chicagském klubu Gate of Horn dochází k jednomu z mnoha zatčení legendárního komika Lennyho Bruce. Poté co policisté Bruce obviní z šíření nemravnosti, pouštějí se do identifikace jeho diváků, mezi nimiž se nachází i jistý upravený nenápadný dvacátník. Na žádost o předložení občanského průkazu odpovídá: „Já na tyhle vládou vydávaný občanky nevěřím.“ Je okamžitě zatčen a spolu s Brucem odvezen do vězení. Jeho jméno je George Carlin.

„Myslím, že lidem by mělo bejt dovolený, aby si dělali, co chtěj. Tohle jsme už hodně dlouho nezkoušeli, třeba to tentokrát bude fungovat.“

George Carlin, jenž je spolu s Richardem Pryorem a svým vzorem Lennym Brucem považován za jednoho z nejlepších stand-up komiků všech dob, zahájil svou komediální kariéru v roce 1959 v texaských a kalifornských rádiích, kde měl na starost ranní program. Po večerech svůj materiál dobrušoval při vystoupeních v kavárnách a postupně začal pronikat i na televizní obrazovky. V této rané fázi se Carlinova vystoupení, na která docházel v obleku a s pečlivě zastřiženými vlasy, nijak nelišila od konvenčních bavičských pořadů ve stylu padesátých let, nicméně s nástupem let šedesátých a příchodem takzvaného léta lásky v roce 1967 začal Carlin stále více pochybovat o smyslu a správnosti své komediální persony: „V šedesátým sedmým mi bylo třicet, sympatizoval jsem s dvacetiletýma, který zrovna dělali kulturní revoluci, a přitom jsem vystupoval ve středoproudejch klubech a bavil čtyřicetiletý páprdy, který nesnášeli mladý lidi. Tehdy jsem se změnil a přijmul za svou svoji rebelskou stránku.“ Z této reflexe vyšel Carlin vyzbrojen hippie vizáží Charlese Mansona a materiálem, který z něj učinil hvězdu.

„Hovno, chcánky, kurva, píča, buzna, zmrd a kozy. To je ta velká sedma. To jsou ty slova, který vám zamořej duši, zkřivěj páteř a kvůli kterejm naše země nevyhraje válku.“

Přes počáteční nedůvěru publika Carlinova popularita po této změně i díky náhlé oblibě jeho přímočarého stylu ještě vzrostla a v roce 1972 dosáhla vrcholu, když Carlin ve svém vystoupení THE CLASS CLOWN představil svou pravděpodobně nejznámější scénku „Sedm slov, která v televizi nemůžete říkat“. Ačkoli je scénka kritikou cenzury a jazykovým rozborem a Carlin ve zbytku vystoupení nepoužil žádná sprostá slova, byl zatčen za šíření nemravnosti a postaven před soud, který byl uzavřen s prohlášením, že Carlinova vystoupení jsou sice neslušná, ale ne nemravná, a že se na ně vztahuje ústavní dodatek o svobodě projevu. Kontroverze, kterou proces se „Sedmi slovy“ vyvolal, vystřelila Carlina na vrchol. Během let Carlin svůj seznam dále rozšiřoval a finální verzi scénky předvedl na závěr HBO speciálu „CARLIN AT CARNEGIE“, kde za doprovodu závěrečných titulků celých pět minut čte zdánlivě nekonečný seznam sprostých slov.

„Jazyk je v podstatě nástroj, jak zakrývat pravdu.“

V 70. letech se Carlin našel v tématech, která ho poté provázela po zbytek jeho kariéry. Kromě cenzury, s níž si i nadále užíval svoje, to byla kritika anglického jazyka, poukazování na nesmyslnost a absurditu vyjadřování a společenská, politická a kulturní satira se silně misantropickým nádechem a zaměřením na odmítání války, náboženství a církví, vlády, rasových a genderových rozdílů, boje proti drogám a konzumerismu, kterážto témata Carlin často prokládal přímočařejším humorem vycházejícím z pozorování věcí, které obyčejné lidi spojují, ať už je to ohýbání ostříhaných nehtů, nenávist k lidem platícím kartou za žvýkačku nebo prdění na veřejnosti.

„Všichni víme, jak blbej je průměrnej člověk. A teď si uvědomte, že polovina populace je ještě blbější!“

S uvolňující se společenskou atmosférou a postojem autorit k obscenitám začal Carlin své čím dál frenetičtější a svižnější výstupy stále více prokládat vulgaritami. Na otázku moderátora konzervativní televize Fox Billa O’Reillyho, zda intelektuál Carlinova formátu má takové vyjadřování zapotřebí, odpověděl, že vulgarita v jeho vystoupeních slouží jen jako koření, které má z něj i z jeho diváků dostat vztek a agresivitu. V roce 1975 se Carlin stal vůbec prvním moderátorem pořadu SATURDAY NIGHT LIVE a v roce 1977 navázal spolupráci s televizní stanicí HBO, na které bylo v průběhu let 1977-2008 odvysíláno čtrnáct jeho sedmdesáti až devadesátiminutových vystoupení, z těch nejznámějších jmenujme „WHAT AM I DOING IN NEW JERSEY?“, JAMMIN‘ IN NEW YORK, BACK IN TOWN, COMPLAINTS AND GRIEVANCES, IT’S BAD FOR YA‘. Kromě těchto speciálů, které natáčel v rozestupu dvou až čtyř let, jezdil Carlin po Spojených státech a neustále vystupoval v lokálních divadlech a klubech.

„Pokud je pravda, že lidi jsou ve vesmíru sami, pak musím konstatovat, že vesmír nemá moc vysoký cíle a spokojí se s málem.“

V osmdesátých a devadesátých letech se George Carlin začal stále víc objevovat ve filmu, pravděpodobně nejznámější je jeho spolupráce s nezávislým režisérem Kevinem Smithem. Smith Carlinovi, kterého označuje za svůj velký vzor, dal menší roli ve svém filmu DOGMA, kde Carlin hraje neortodoxního kardinála Glicka, a dále štěk stopaře v JAY A SILENT BOB VRACÍ ÚDER. Největším úlovkem Carlinovy herecké kariéry byla vedlejší role otce Bena Afflecka v TÁTOVI NA PLNÝ ÚVAZEK.

„Všichni jednou umřem. Nerad vám to připomínám, ale máte to napsaný v diáři.“

Pouhých šest týdnů před natáčením svého předposledního HBO speciálu LIFE IS WORTH LOSING v roce 2006 byl Carlin hospitalizován se zápalem plic a srdečním selháním. Prvního března 2008 byl odvysílán Carlinův poslední HBO speciál IT’S BAD FOR YA. I přes závažné zdravotní problémy, se kterými se jednasedmdesátiletý Carlin potýkal, se vystoupení sestávalo především z výsměchu náboženství a víře v posmrtný život a vtipkování o smrti a důchodcovském životě. Osmnáctého června 2008 bylo oznámeno, že Carlinovi bude udělena Cena Marka Twaina za americký humor. Pouhé čtyři dny nato George Carlin podlehl v losangelské nemocnici srdečnímu záchvatu.

George Carlin za sebou zanechal dav následovníků a miliony obdivovatelů, navždy změnil tvář stand-up komedie a zemřel jako ikona, s kterou se musí vypořádat každý komik, který se v této oblasti pokouší něčeho dosáhnout.

kiddo