Josef Pehr

Josef Pehr se narodil 14. srpna 1919 v Praze. Vystudoval u profesora Aleše Podhorského dramatické oddělení pražské Státní konzervatoře (1938 – 1942). Už během studií hrál v Nezávislém divadle (1939 až 1943) a poté Vinohradském divadle (1943 – 1945). Nakonec se stal členem Studia Národního divadla (1945 – 1948) a zároveň i činohry Národního divadla v Praze (1945 – 1. srpna 1985), kde setrval až do svého penzionování. Na scéně Národního divadla pracoval nejen jako herec, ale také i jako režisér, asistent režie („Revizor“, „Ženský boj“ apod.), dramatik a autor úprav (př. „Chudý kejklíř“).

Více než herec, se Josef Pehr proslavil jako loutkoherec. Po uzavření divadel v roce 1944 stvořil spolu s Lubou Skořepovou a Milošem Nesvadbou maňáskovou scénu, s níž pořádali zájezdy i po venkově. V pozdějších létech se loutkoherectví stalo Pehrovou hlavní profesí a normální herectví se stalo až tou druhou. Jako břichomluvec s maňásky Pepíčkem, Kuťáskem, Kutilkou, psíkem Mopslíkem a dalšími vystupoval na zájezdech, estrádách, divadelních vystoupení, v televizi a v krátkém filmu (např. KUŤÁSEK A KUTILKA, KUŤÁSEK A KUTILKA NA POUTI či NEŽ LOUTKY OŽIVNOU). Jeho loutky a divadelní hry se staly miláčkem dětí doma i ve světě. Od konce 60. let preferoval čím dál více loutky před činohrou.

Zpočátku vytvářel mladé lyrické milovníky, v dalších létech využíval svůj smysl pro humor v komických menších úlohách klasického repertoáru, jež Pehr obdarovával vrozenou laskavostí a teplým hřejivým humorem. Občas zabrousil i do moderního repertoáru, kde se snažil o ostře typizované charaktery. Hrál v inscenacích „Matka“ (Toni), „Kupec benátský“ (Lancelot Gobbo), „Don Juan“ (Petřík), „Revizor“ (statkář Bobčinský), „Cokoli chcete“ (Rytíř Ondřej Třasořitka), „Po pádu“ (Dan), „Strakonický dudák“ (Kalafuna), „Zmoudření dona Quijota“ (Magister Samson Carrasco). V počátcích se pokoušel ve Studiu Národního divadla Jindřicha Honzla i o divadelní režii („Chudý kejklíř“, „Hadrián z Římsů“, „Mášenka“, „Lucerna“ aj.).

Pro film spolupracoval dvacet let těsně po válce (a s velkými přestávkami) v malých, středních a dokonce i velkých hereckých kreacích. Sehrál například taxikáře (PAKLÍČ), tovaryše (ROZINA SEBRANEC), slaměnou maškaru (krátký PROSŤÁČEK), muže (krátký SVÁTEK MATEK 1945), zloděje (PANCHO SE ŽENÍ), hosta (LAVINA), recepčního (NIKDO NIC NEVÍ), autora (krátký KAM S NÍM?), čerta (ALENA), přadláka (O ŠEVCI MATOUŠOVI), desátníka (NÁVRAT DOMŮ), průvodčího Karla (PAN NOVÁK), syna Frantu (ŠTIKA V RIBNÍCE), krejčího Mastníka (KREJČOVSKÁ POVÍDKA), syna Láďu Čapka (EXPRES Z NORIMBERKA), člena souboru (HUDBA Z MARSU), malíře (PRVNÍ A POSLEDNÍ) i průvodčího busu Vaňhu (TÁTO, SEŽEŇ ŠTĚNĚ!).

Do filmových análů stvořil tři velké a u diváků vděčné úlohy u režiséra Bořivoje Zemana: loutkoherce Josefa Novotného v komedii NEVÍTE O BYTĚ? (1947), údržbáře Václava Maška v komedii DOVOLENÁ S ANDĚLEM (1952) a dudáka v pohádce BYL JEDNOU JEDEN KRÁL… (1954). V pozdějších letech (dlouhých dvaadvacet roků do své smrti) už do filmových ateliérů nezavítal.

Spolupracoval s rozhlasem („Šibalství Scapinova“, „Šprýmař a bojovník“, „Zkrocení zlé ženy“, „Škola pro tři muže“, „Jejich den“ nebo „Don Juan“) a ojediněle i s televizí (inscenace a pohádky JEJICH DEN, O HLOUPÉ ŽENĚ, JAK SE ŠEVCEM ŠILI ČERTI, MILENCI Z KIOSKU či O LÍNÉM HONZOVI a seriál RODINA BLÁHOVA). Jako pedagog působil též na katedře loutkářství pražské DAMU, od roku 1953 jako externí pedagog, 1965 docent a od 1978 profesor. Byl autorem též několika maňáskových divadelních her „Krásná Dišperanda“ (1945), „Principálská pohádka“ (1946), „Nové jesličky aneb Pokoj lidem dobré vůle“ (1947), „Guliver v Maňáskově“ (1948 s Leo Spáčilem) nebo „Jurkova dobrodružství“.

Za svoji práci získal titul Zasloužilého člena Národního divadla (1963), Vyznamenání Za vynikající práci (1979) a titul Zasloužilého umělce (1985). Jeho první manželkou byla herečka a kolegyně z Národního divadla Luba Skořepová (*1923) a druhou herečka Jiřina Genzerová (*1928). V herecké tradici pokračuje i dcera Jana Pehrová – Krausová (*1954), bývalý zeť Jan Kraus (*1953) a vnuk, hudebník David Kraus (*1980). Josef Pehr, herec, loutkoherec, režisér, pedagog a dramatik, ukončil svůj život dobrovolně 17. srpna 1986 v Praze, tři dny po svých šedesátých sedmých narozeninách…

Jaroslav "krib" Lopour