David Mamet

David Alan Mamet se narodil 30. listopadu 1947 ve Flossmooru v Illionis. Jeho dětství nebylo zrovna šťastné. Matka vzala malého Davida a jeho sestru Lynn a odešla od jejich otce k jinému muži. Poté co vyrostl, se však David vrátil zpět ke svému otci. Své vzpomínky na dětství pak vkládal do svých her a scénářů. Studoval na Neighborhood Playhouse School of Theater v New Yorku, později na této škole přednášel a stejně tak jako na Yale Drama School nebo na Atlantic Theatre Company, které je zakládajícím členem. Mamet je dvakrát ženatý. Poprvé s Lindsay Crouse, která hrála v jeho filmu House of Games. Měli dvě dcery Willu a Zosii. Jeho současná manželka je Rebecca Pidgeon, která hrála v některých filmech, které Mamet produkoval a taky hlavní roli v jeho hře Oleanna. Sama pak složila hudbu pro filmovou verzi Oleanny. Ve světě hudby je ceněná jako zpěvačka a textařka v oblasti pop/folku. Mají spolu jednu dceru Claru. Žijí ve Vermontu v Massachusetts.

Mamet je na filmovém poli sice známý jako režisér, ale mnohem větší proslulost mu přineslo psaní filmových scénářů a mimo filmové pole se proslavil jako spisovatel a vynikající dramatik. Vydobil si renomé díky Sexual Perversity in Chicago, The Duck Variations a American Buffalo. Tyto temná dramata mají silné mužské charaktery s vysoce nabitým dialogy, které budují silné napětí. Často vykresluje neutěšenou situaci druhořadých ztroskotanců. The Woods a Edmond byly následovány dvěma úspěšnými hrami; Glengary Glen Ross, za kterou dostal Pulitzerovu cenu, je znázorněním amerických obchodních praktik; Speed-the-Plow, v tomto dramatu ukázal odvrácenou stránku fimového průmyslu.

V roce 1997 zažil Mamet velký úspěch coby spisovatel. První kniha se jmenovala "True and False" (Pravda a lež) a byla napsána stylem příručky pro začínající herce. Druhá se jmenovala "The old religion" (Stará víra) a Mamet v ní vylíčil skutečný příběh židovského manažera Lea Franka, který byl neprávem odsouzen za vraždu zaměstnance a ve vězení zažil neskutečná muka.

Mamet začal s psaním scénářům v roce 1981, kdy napsal scénář k remaku POŠŤÁK ZVONÍ VŽDYCKY DVAKRÁT. Jeho scénář kladl důraz na sexualitu a násilí, které první film z roku 1946 neměl. Ale první opravdový úspěch přišel pro Mameta až v podobě snímku Briana de Palmy NEÚPLATNÍ z roku 1987. Scénář pro politickou satiru Barryho Levinsona VRTĚTI PSEM (1997) mu vynesl nominaci na Oscara a Zlatý Glóbus za Nejlepší scénář. V roce 1998 napsal scénář akčního thrilleru RONIN. V roce 2001 přepsal do filmové podoby pokračování MLČENÍ JEHŇÁTEK od Thomase Harrise HANNIBAL. Film režíroval Ridley Scott a víceméně se stal propadákem u kritiky, ale u diváků zabodoval (podle výdělku to alespoň tak vypadá).

Není snad třeba říkat, že všechny scénáře, které Mamet režíroval si napsal on sám. Úspěch u kritiky si vydobil snímkem HOUSE OF GAMES (1987), v tomto krimi thrilleru si zahrála jeho tehdejší žena Lindsay Crouse psycholožku. Nemenší úspěch zaznamenal i s dalšími dvěma snímky HOMICIDE a THINGS CHANGE. V roce 1997 zrežíroval svůj patý scénář pod názvem SPANISH PRISONER. Objevil se zde Steve Martin v (pro něj) netypické temné roli. Po úspěchu snímku řekl: "Vyznávám Hitchockovu formuli o tom, že nebezpečí přichází vždy z místa, odkud to vůbec nečekáte". V roce 2001 přišel se svižným thrillerem POSLEDNÍ LOUPEŽ, ve kterém si lupiče zahráli Gene Hackman a Delroy Lindo. Jejich chamtivého protivníka si zase zahrál Danny de Vito. Ve svém nejnovějším režijním počinu SPARTAN se zase Mamet pustil mezi agenty tajné služby. Agenta pátrajícího po dceři amerického prezidenta si zahrál Val Kilmer.

Mamet kdysi klasifikoval film jako "light thriller" (lehký thriller). "The light thriller je mnohem bližší tradičnímu uspořádání komedie. Komedie je mnohem více v každé scéně, hrdina dělá chyby až dokud jej na konci nezachrání síla dobra, Bůh, nebo deus ex machina. (Deus ex machina - z řečtiny něco jako "bůh ze stroje". Na konci většiny tragédií v antickém divadle často složitou situaci vyřešil až některý bůh, který byl na jeviště spuštěn na kladkovém mechanismu). Tragédie je přesně to opačné. Na každém kroku hrdina vypadá, že dělá správnou věc, ale na konci je určen k záhubě nebo smrti."

Jiří "Isherwood" Valášek