zdepapepa

Příjemná coming-of-age road movie dramedie. Pokud máte rádi hlas Zooey Deschanel a nevinný kukuč Lou Taylora Pucciho, bude se vám to velmi líbit, pokud máte rádi zajímavý, příjemně laděný soundtrack, bude se vám to velmi líbit, já dávám tři silné hvězdy, protože jsem tento film párkrát zhlédnul a pokaždé to byla příjemná podívaná. Občas je potřeba jít osudu naproti, i kdyby to znamenalo neznámé dívce ukrást auto a vydat se vstříc bratrovi napříč dálnicemi bývalého Divokého západu.

Skutečné 80's béčko, s hláškami, nabouchaným borcem, přehlídkou šílených postav (zvlášť si dejte pozor na kreace těch zabijáků v labyrintu). Jako oddechovka ideální.

Album American Idiot bylo fakt zaplněné hitama a Bullet to jenom potvrzuje, už od úvodní za světla počínající AI publikum skvěle šílí a když se spustí Jesus of Suburbia, je jasné, jakže další hodina a půl budou ubíhat. To by ale neměli mixovat písničky s dokumentem "on tour". Ačkoliv takový dokument by bylo fajn sledovat, kazí to výsledný dojem z koncertu. Když to člověk ale odsune do ústraní (tak jak posluchači CD verze můžou, ti ovšem mají useknutou (!) Minority, což mi přijde jako kruté a nelidské) má vynikající koncert. Škoda, že byly vystřižený i další songy, jestli měli stejnou atmosféru, rád bych si je poslechnul. To co tu je ale, je nastříháno vynikajícně. Ono taky v prostřihu do režisérského roomu s asi 30ti obrazovkami by to nebyl problém. To bych si dal líbit. Jeho filtry a některé záběry skvěle přenášejí atmosféru. Řemeslně opravdu kvalitně odvedená práce.

Podobně jako to bylo u Boston vs. Slane Castle tak tady jasně favorizuju (méně dostupný) Milán oproti Chicagu. Tam to ale bylo vydáno značně osekané, oproti tadyto má monstrózních 23 skladeb včetně luxusní (a myslím kompletní) 40. Zároveň to byl i první koncert od U2, co jsem viděl, takže musím za 90%, což ale už je 5*...

Zajímavá podívaná na tvorbu mého nejoblíbenějšího alba vůbec...

Troufnu si tvrdit, že to je nejlepší U2 chvilka. Ten koncert má snad všechno, co by koncert měl mít (dokonce je tam i Shine like Stars)

Jak již zmiňoval Damiel, mrzí mě absence mé oblíbené Walk On, ale je fakt, že U2 v 90. letech měli i jiný hitovky...

Povinnost pro každého U2 fan.

Vynikající Bono-Cam ale celkově mě americký uzavřený koncertní haly přijdou pro U2 nevhodný... Do takového Slane Castlu to má dost daleko...

Popmart měl výtečnou atmosféru, ať už to bylo standartně WOWY nebo One. Ovšem co mi vyrazilo dech bylo Mothers of the Disappeared z Chile. Nejepičtější verze ze všech. Ta ovšem v Mexico City nebyla...