Isherwood

Tento film je první, kterým jsem si okusil tvorbu režiséra Camerona Crowea. Nevím jestli je to dobře nebo špatně, ale z Jerryho Maguirea mám dobrý pocit. Celou dobu film ostře balancuje na tenké hraně mezi komedií a dramatem. Záleží taky na divákovi jak se rozhodne film přijmout. Já jsem se na jednu stranu bavil občasnými hláškami nebo hereckými výstupy, ale taky jsem sledoval vcelku zajímavé osudy lidí, kteří to chtějí za každou cenu někam dotáhnout. Jerry Maguire to chtěl dotáhnout rozhodně daleko. Na konci filmu pak záleží na divákovi jak jeho "úspěch" posoudí. Film má trošku jiný problém a tím je vypravěčství Camerona Crowea. Crowe střídá tempa. Chvíli to ubíhá a chvíli se to nechutně vleče. Vynikající kamera Janusze Kaminského, která zaujme hlavně úžasnou procházkou po kanceláři po tom co Maguire dostane padáka. Taky OST, složený se z více či méně známých písniček, rozhodně uši neutrhne. Tom Cruise v hlavní roli je naprosto excelentní. Abych pravdu řekl, tak se mi zde líbil ještě víc než v Magnolii a to už je vážně co říct. Renée Zellweger je hezká a navíc opravdu umí hrát (ale furt se nemůžu zbavit pachuti s názvem Deník Bridget Jonesové ). Jerry Maguire je film, který rozhodně stojí za vidění. Možná se vám budou dvě hodiny dvacet minut zdát trochu moc, ale věřte, že čas vložený do filmu, za to rozhodně stojí.

Po, ne zrovna kladně přijatých (ale pro mě brilantních) Ganzích New Yorku se režisér Martin Scorsese vydal do, o něco, mladší historie. V neobyčejném stylu vypráví příběh neobyčejného člověka. Člověka, kterého můžeme vnímat buď jako génia nebo jako šílence. Musíte si vybrat jestli Howarda Hughse budete obdivovat za to, že svět technických i lidských možností posunul o kus dál, nebo jej budete nenávidět za úzkostlivě střeženou čistotu nebo za nestálost ve vztazích. Martin Scorsese vám předkládá obě strany pohledu v jedinečném výletu do období od počátku 30. a konce 40. let. Atmosféra plesů, barů, žen, cigaret a jedinečné hudby na mě dýchla tak silně až mi to rozcuchalo vlasy. A v tomto prostředí se s elegancí sobě vlastní pohybuje Leonardo DiCaprio. Herecká výzva byla opravdu silná. Hozenou rukavici DiCaprio zvednul a více než důstojným výkonem dokazuje všem, že hrát opravdu umí. Celý film se hemží jedním slavným jménem za druhým. Ač Cate Blanchett fyzicky ani herecky zrovna dvakrát nefandím, tak ji musím chtě nechtě pochválit. Alan Alda v roli hlavního Hughesova protivníka naprosto exceluje. Hodně lidí filmu vyčítá, že příběh se občas sune nikam. S tím razatně nesouhlasím. Celé tři hodiny jsem pozorně sledoval, co se děje. Po vizuální stránce je film dokonalý. Některé scény se mi nesmazatelně zapsaly do paměti. Natáčení Pekelných andělů nebo havárie letadla mezi domy v Beverly Hills. Brilantní nasmímání Roberta Richardsona všemu dává korunu. Nejen dobová hudba, ale i orchestr Howarda Shorea, dokonale pomáhají při vytváření (už tak dokonalé) atmosféry. Všechno to, co jsem zde vyjmenoval by mělo stačit na to, abych dal Letci čtyři hvězdičky, ale ten film má v sobě něco, co mě nutí nedát míň než pět. Ten film má duši. Duši, která mu dovolila žít a vyprávět. Děkuji mistře.

Tento film má jediný problém. A to ten, že je naprosto tuctový ve všech směrech. Investigativnímu, ale trochu zestárlému novináři se dostane do rukou reportáž, díky které mu začne jít o život. Námět přitom není špatný. Teda pokud skousnete to, že teroristi pocházejí z Palestiny. Režisér John Bradshaw si s filmem pohrává poměrně umě a snaží se z nedbale napsaného scénáře vymačkat co nejvíc. Hustota atmosféry napětí je na poměrně sympatickém čísle a tempo vyprávění má rychlé obrátky, takže něco čemu se říká nuda, rozhodně nehrozí. Bohužel se do filmu občas nehodí scény, ve kterých se střílí a nebo "vyslýchá". Dělá to tak z "kancelářského" thrilleru tak trochu zbytečnou krvavou lázeň. Z Freda Warda v hlavní roli vyřazuje určité charisma a herecký výkon taky není špatný. Konec je na jednu stranu překvapující, ale na tu druhou jsem přece jenom musel přivřít oči, abych neviděl to, co už jsem viděl několikrát. Tuctový thriller, který za týden vypaří z hlavy jako pára.

Wow! Nevím na kolik je 8 žen originální podívanou, ale rozhodně stojí za vidění. Osm žen zavřených v honosném sídle, sníh nedovolí odejít a jediný chlap leží na břichu s kudlou v zádech. Fracoisovi Ozonovi se z tématu podařilo vytřískat absolutní maximum. To co by se půl hodině filmu mělo stát nudou, ve které jedna ženská obviňuje druhou, se každou chvíli ještě graduje do závratných výšin. Ozon mě přinutil až do závěrečných minut přemýšlet nad tím, kdo je vrahem. Celý film jsem si skládal určitou teorii, ale po prá minutách jsem ji musel nějak pozměnit. A navíc mě závěrečné rozuzlení hezky usadilo, vysmálo se mi do ksichtu a jenom jsem si potvrdil, že jsem viděl moc málo filmů na to, aby se nenechal překvapit. V jednoduchosti je krása a konec je nejjednodušší jaký si dokážete představit. Ale i přes to přeze všechno jsem nucen zůstat s hodnocením stupínek pod vrcholem. Důvod proč nejdu výš je ten, že mě neskutečně iritovali hudební čísla. Ano, dá se říct, že se tam i hodily, ale mě to prostě neskutečně štvalo celý film. 8 žen je však rozhodně velmi kvalitní a zábavnou podívanou, ve které vám jednotlivé charaktery dojdou až po druhém shlédnutí. Ale uznávám, že důvod měla opravdu každá...

S holými lebkami, jejichž jedinou zábavou je jít na stadion a tam pokud možno udělat co největší bordel, nesympatizuji. Silně pochybuji o inteligenci těchto lidí. Nevím jaký úmysl měl režisér Jakub Sluka, když se rozhodoval komu film určit. Jestli hooligans, aby měli dobrý pocit, že jsou tak dobří, že se o nich točí filmy a nebo "zbytku", kterému chtěl ukázat tupost těchto lidí. Celý film jsem si připadal, že se to Sluka snaží hrát na obě strany. Bohužel nerovnoměrně, protože jistá podlézavost Ultras tu je. Normální divák si sice film dokáže přebrat, najde si v něm to, co mu chtěl režisér sdělit. Totiž to, co už stejně dávno ví a není nutno mu to nějak dokazovat. To, že hooligans jsou blbci, kteří nemají nic jiného na práci. Je zde však určitá snaha o to, aby všechny postavy nebyly vylíčeny tak černobíle. Šéf party Jirka je vcelku sympatickou postavou, které byl "vdechnut dar přemýšlení". Bohužel na jeho postavě si Sluka až moc kompenzuje neduhy a jednotvárnost všech postav. David Novotný to herecky neutáhne ani kdyby se přetrhnul. Hraje na jedničku, charisma z něj sálá na každém kroku, ale sám na to prostě nestačí. Pořádně nechutnou roli si střihnul Jiří Lábus. Extrémně nesympatická postava, na které jsem se celý film snažil najít něco, proč bych ji měl mít alespoň trochu rád. Navíc Lábus nezdravě přehrává, což u něj celkem překvapí. Neosvětlit chování hospodského v parádním podání Oldřicha Kaisera mi přijde jako další Slukův prohřešek proti logice. Celkově by filmu prospělo, kdyby měl o patnáct až dvacet minut navíc. Já bych to zkousnul a pak by se možná dalo z filmu něco vyvozovat. Takhle z něj mám pocit, jako by střihačovi nůžky zapracovaly možná až moc. A nebo to režisér nezvládnul... ?

Komedií o chlapech, kterým na krku visí třetí křížek a tím pádem si uvědomují, že nejlepší roky mají za sebou, ale nehodlají to akceptovat, tady už bylo mraky. Mládí v trapu je však svým způsobem originální. Originální v podobě společenstva chlápků, kteří se rozhodli vymanit ze společenského stereotypu a berou život po svém. Režisér Todd Phillips má na podobné komedie dobrou ruku. Road Trip - teenageři, Starsky & Hutch - jemná parodie klasického seriálu. V Mládí v trapu by neměl divák nic hledat. Měl by pouze nasednou na loď a spoléhat na kapitána, kam všude mu dá nahlédnout při plavbě po řekách jménem "Stereotyp a Klišé". Neřeště příběh. Jak se film tváří na začátku, tak taky skončí. Vtipný, suchý, hloupý, trapný, ale ani chvilku nudný. Pořád je co sledovat. Teda pořád ne, protože nahý Will Ferrell běžící po ulici je vážně... Vlastně patří do kolonky "trapný". Luke Wilson je na tom herecky asi tak stejně jako jeho brácha Owen (stejné ksichty). Ale Vince Vaughn, tohoto nenápadně vyhlížejícího chlapa už sleduji delší dobu a zjišťuji, že herecky sice nic moc, ale má v sobě jakési roztomile komediální kouzlo. A navíc má jeden z nejcharismatičtějších hlasů v Hollywoodu, fakt... Mládí v trapu bude zábavou pro všechny, kteří se v něm nepokusí nic hledat. A kdyby snad ano, tak asi budou zklamáni.

Staromódně přímočará špionážní jízda, ve které sice režisér Doug Liman podle moderního diváckého diktátu přinese několik špičkových akčních sekvencí, však zároveň stojí na poutavém ději, který sice ve srovnání s knižní předlohou vyjde jako poražený, ale v případě tohoto filmu jsem ochoten to tolerovat, protože svižné tempo, jenž sice ve druhé třetině na chvilku povolí, aby následně v závěru opět nabralo plné obrátky, si dokáže diváka pohltit na celou dvouhodinovou stopáž. Pečlivá práce s kamerou, která jde při soubojích „do ruky“ a celý film odívá do studeného barevného filtru, který skvěle koresponduje s Paříží, na kterou se pomalu začíná snášet sníh; perfektní hudební doprovod Johna Powella a v neposlední řadě přesní herci, kde sice zarazí mladičký Matt Damon, ale jeho minimalistické grimasy jsou zde více než přesné. Snad jenom menší výtka k „pozdnímu“ střihu, díky kterému občas můžeme vidět, jak kaskadéři „dojíždějí“ pády, ale i přesto nelze jinak než i po více než deseti shlédnutích stále s úsměvem na rtech hodnotit The Bourne identity plným počtem.

Nechutná, vulgární a zvrhlá komedie bratrů Farrellyových se dočkala pokračování. No, vlastně prequelu. Komediální kvality prvního dílu nebyly nijak oslnivé, ale Farrellyovi vsadili na brutální vtípky a na špičkovou hereckou exhibici Jima Carreye a Jeffa Danielse. Tento film však postrádá úplně všechno co jsem před chvílí vyjmenoval. Jsou spousty trapných komedií, ale alespoň se u nich sem tam zasměju nějakým těm debilním fórkům. Pokud ale celý film absolvujete s kamennou tváří a tupým výrazem na ní, tak už je jasné že něco nehraje. Fórům, jako když Harry políčí čokoládou celou koupelnu a otec dívky, kterou miluje a je u ní na návštěvě si pak myslí, že to není čokoláda, ale... no, však víte co, jsem se vždycky rád zasmál. Sice to byl zvrhlý humor, ale režisér i tuto scénu natočil tak dementně nudně, že to stojí minimálně za pozastavení. Neschopnost natočit zhovadilé scény je už na pováženou. Proti tomuto filmu je takový Klub sráčů uměleckým filmem, který zaručeně pobaví, i kdyby jste se mu více bránili. Co na tom, že Derek Richardson a Eric Christian Olsen vypadají jako Jeff Daniels s Jimem Carreym. Co z toho, když ze sebe nedokáží vymáčknout ani desetinu mimických grimas svých předchůdců. Z Eugena Levyho (Jimův táta z prcičkovské série) mi bylo vyloženě špatně. Je na něm jasně vidět, že se mu do role nechtělo a přehrává z takovou nechutí, že mi to úplně zkazilo dojem alespoň z nějakého herce filmu. Luis Guzmán (Traffic - Nadvláda gangů ) asi moc zajímavě koncipovaných rolí v hollywoodu nedostává, když má potřebu hrát v takovýchto žumpách kinematografie. Z filmu je mi špatně, ne z snad z nějakých scén, ale z toho, jak byl příšerně nudný. Ještě, že byl tak krátký. Ble...

Nemůžu se rozhodnout jestli je to blbé nebo geniální. Rozhodně se tam však najde několik originálních prvků. První zombie film v dějinách českého filmu dopadl ale hodně rozporuplně. Na jednu stranu nepostrádá akci, která je dobrá nejen na poměry českého filmu, o napětí se tvůrci ani nepokusili (věířím, že záměrně), ale na tu druhou je film v určitých pasážích neskutečně blbý. Ale ani chvíli není nudný. Avšak blbý chvílemi opravdu je. Je to celkem škoda, protože akce má grády a společně s pořádně řízným soundtrackem působí notně "nečesky". Klasických zombie scén je překvapivě málo, i když se musí nechat, že stylový odstřel zombíka na začátku určitě připomene jakýkoliv klasický zombie film. Z herců jednoznačně vede Jan Dolanský. Je na něm vidět, že si ze své role nic nedělá a hraní stylem "týpek, kterému je všechno jedno" si okamžitě získal mé sympatie. No, když tak to tak vezmu, tak asi takto dopadne film, když se do něj pustí bývalí filmoví kritici (za nemalého přispění stávajících) - jména František Fuka, Tomáš Baldýnský, Ondřej Vosmík nebo Martin Pomothy jsou zasvěcencům dobře známá. Ale taky uznávám a cením snahu tvůrců, která je cítít na každém kroku, o to, aby snímek vypadal tak jak vypadá. A že je občas trochu blblé? To se může stát každému. Kdyby se nejednalo o český film, tak je to jednoznačně "out", ale na český film vždy pohlížím tak trochu jinak... Tři, (ne)zasloužené.

Dlouho mi nebylo tak dobře u srdce. Komedie z prostředí lupičů v tom nejelegantnějším podání. Traffic byl sice úžasný, ale tady je na Soderberghovi vidět, že si chtěl režijně odpočinout. Film nejede ani ve zběsilém ani v pomalém tempu. Jede v pohodovém, které vyhovuje jak jemu, tak i divákovi. Žádné zbytečné scény, které by film prodlužovali. Taky žádná zbytečná akce, efektní kamerové průlety, výbuchy (vlastně párkrát to bouchne, ale žádná megalomanie) a nedej bože automobilové honičky. Dávám za pravdu těm, kteří tvrdí, že není důležité jestli nakonec kasino vykradeno bude nebo ne. Jde o to, jak to bude provedeno. Fikaně! Tohle je to jediné co mě napadá. Sice možná až moc a filmově, ale tady nejde o umění, ale o zábavu. Klobouk dolů pane režisére. Ansábl hereckých hvězd nepředvádí oscarové herectví, to je pravda, ale je vidět že se všichni dobře baví, stejně jako režisér. Dokonce i Andy Garcia, kterého jsem tak trošku litoval, protože jej mám zafixovaného jako kladného hrdinu. Juliu Roberts jsem vzal jako sympatický doplněk ke skvělému filmu. Jak jsem řekl, tak dobře u srdce mi nebylo. Dvě hodiny v parádní herecké společnosti, při jednom parádním úkolu.