xxmartinxx

Příjemná komedie, kde je celé to hledání sebe sama především zábavné. Možná by to chtělo zručnějšího režiséra, který by podtrhl akci i emoce - nabízí se Zemeckis, který Galeovi tak dobře oživil Návrat do Budoucnosti, ale ono to u takovéhohle filmu není zase tak důležité.

Stateční kapitáni byla v dětství moje oblíbená knížka, proto první, co mě (nepříjemně) překvapilo je, že věk hrdiny se zde posunul o pět let níž. Z toho důvodu je naopak pozitivní rozdíl oproti předloze, že se Harvey motá spíš okolo starších členů posádky a ne svého vrstevníka Dana jako u Kiplinga. V podstatě se ten příběh dost posunul, kniha byla o přátelství dvou kluků z různých sociálních vrstev, tohle se spíš zaměřuje na narušený vztah otec/syn a postava Spencera Tracyho je tu zásadně zvýrazněná. To nemyslím jako výtku, jen to podotýkám. Navíc vzhledem k dobovým konvencím by to, co v knize fungovalo, zřejmě ve filmu působilo dost měkce. Škoda že jsem ten film neznal před nějakýma deseti lety, protože je to ve svém žánru skutečně skvělá práce. Nečekal jsem to.

To bylo ale hezký, jak kvůli úsměvu dcerky a radám Willa Smitha obětoval Ben Afleck lukrativní místo! Doufám, že to holčičce bude stačit jako vysvětlení, až nebude moct jít na vysokou, protože její tatínek je popelář a idiot... 50 % a doufám, že otravné děti a průhledné agitky už Kevin v životě nebude potřebovat.

Kdybych Othella neznal, tak by mi chvíli trvalo, než bych pochopil, že Orson hraje černocha, ale to je jediná vada na kráse téhle skvělé shakespearovské adaptace. Macbeth byl sice se svou silnou stylizací intenzivnější, i tak jde ale o skvělou podívanou.

Krásný film. Možná budu znít divně vzhledem k zmínkách ostatních o pomalosti, ale mě skutečně velmi bavil. Jarmusch spojuje posedlost obrazem Van Santa se surrealistickou nevýpovědností Lynche, přidává vlastní fascinaci globalizovaným světem a mě to opravdu chytlo a nepustilo, ačkoliv nejsem schopný s jistotou vysvětlit, o čem přesně to bylo... i když teorii mám. 4 a 1/5

Jako začátek určený k zásadnímu rozpracování pěkné... Většina kladů pramení z toho, že vím, že jde o Jarmusche a kam až své zde naznačené nápady dovede.

Tvrdé, ale ne samoúčelně depresivní. Zkrátka obraz své doby, nebo se alespoň daří navodit takový pocit. Nevím, jestli to muselo mí skoro tři hodiny, ale to vadilo jen málo.

Americká propaganda možná není tak in your face jako sovětská, ale otravná je stejně, ne-li víc. Tenhle film navíc postrádá spektákl, který by mít chtěl. Ale tak co chci, když se na to dívám den poté, co jsem viděl Vojnu a mír, která je co do filmařských kvalit někde naprosto jinde. Každopádně je tohle nuda na obstojné úrovni. Být fanoušek válečných filmů starého střihu, asi jsem shovívavějěí.

Precizně (i)racionální alegorie. V jádru troufalá, na povrchu atraktivní. Lepší už by to bylo jen, kdyby se režie ujal David Lynch, i takhle je to ale vynikající.

Mně k těm megalomanským bitvám a destrukci to melodrama sedí. Závěrečný díl Vojny a míru nešetří ani jedním. Přesto platí, že Bondarčuk ukočíroval jak formu, tak i obsah. Poprvé tu dochází k jistému přesycení - ale není divu, po megalomanském roce 1812 už skutečně není kam pokračovat ve spektáklu, kterým je tahle produkce především. Ačkoliv jsou skvěle zvládnuté i osobnější scény - třeba působivá poprava. Za pochvalu stojí, jak málo je to nasáklé propagandou (i když tu samozřejmě je, ale vyčítat by to bylo mimo realistické uvažování).