Recenze (4 769)
Vojna a mír III: Rok 1812 (1967)
Tenhle díl je ze série nejkratší, je v něm méně děje, ale rozhodně je jedním z neopakovatelných vrcholů filmařského řemesla. Úchvatné scény, úchvatné nejen velikostí, ale především Bondarčukovým umem. Není zde jediný záběr, který by "jen" zabíral sto tisíc komparzistů a nechal je pochodovat - vše je dynamické, promyšlené, nápadité a hlavně vygradované. U každého záběru jsem si říkal, že "víc už to nejde", ale ten další ho zase o něco překonal. Je to skutečně úchvatně monstrózní. V Hollywoodu se tomuhle nikdy ani nepřiblížili. Vyčítat tomu, že se zde jen bojuje, je asi tak smysluplné, jako vyčítat minulému dílu, že se v něm nebojuje vůbec - je to zkrátka koncept. Krom toho to není tak úplně pravda.
Vojna a mír II: Nataša Rostovová (1966)
Opět filmařsky úchvatné. Není mnoho případů, kdy se tak nadaný filmař dostal k tak neomezeným prostředkům. Druhý díl Vojny a míru se obešel zcela bez bitev a exteriérů, možná tím spíš se ale Bondarčuk potvrdil jako velkolepý režisér. Plný počet opět uniká jen proto, že tuším, že jde zajít ještě dál...
Vojna a mír I: Andrej Bolkonskij (1965)
Dechberoucí ve všech ohledech. Především proto, že Bondarčuk jen staticky nezabírá desítky tisíc komparsistů a bohaté interiéry, ale nabízí filmařsky neuvěřitelně živou hru s možnostmi, jaké nedostal žádný jiný filmař. Čtyři hvězdy s očekáváním vyššího hodnocení u následujících dílů.
Legenda o Mulan (1998)
Éra Disneyovek apropriujících exotické motivy a feminismus je rozhodně zajímavá z hlediska historického, kulturního a marketingového. Z hlediska vypravěčského mě nikdy nepřestane fascinovat, že scénu komických výstupů Eddie Murphyho může vystřídat scéna vraždění dětí. Mulan je asi z těch důstojnějších příkladů, i když některé její prvky mají pořád tu nepříjemnou pachuť znásilnění kultury, kterou to přitom v nejmenším nechápe. Víc mi asi vadí nulová emocionální hloubka a neexistující linka - nemá to ostatně ani 90 minut a proskáče to dějem bez jakéhokoliv nadechnutí.
Kam orli nelétají (1968)
Dokud se špionážuje, je to hodně příjemné. Jak to začne vybuchovat a lidi po sobě střílet, změní se to k obyčejnému akčňáku. Pokud chtěl Hutton explozivní finále, mohl ho mít. Ale ne v poměru půl napůl vzhledem k stopáži, to dělá z vynikajícího filmu jen film dobrý. 3 a 1/2
Nic nás nerozdělí (2012)
Kam se probůh všichni poděli? To jsem si říkal hned ze začátku, když se bezprostředně po tsunami z vody vynořila výhradně Naomi Watts, její syn a další (příhodně anglicky mluvící) dítě, jinak je hrobové ticho a nikde nikdo. Naštěstí se po čase lidi objeví a mohou rozehrát stereotypní film o přežití. Hezky natočený, ale naprosto nezajímavý.
Katyň (2007)
Nemám nic proti té extrémní úctě k události, ale tady spíš škodí. Ten film je zkrátka jen zhmotněný odstavec z učebnice dějepisu. Vyloženě mě mrzí, že nebylo mnohem víc prostoru věnováno té samotné lži a událostem následujícím, zobrazování masakru samotného je možná působivé, ale v podstatě o té události nic neříká...
Případ pro začínajícího kata (1969)
Zajímavý film, ve kterém je zajímavé hledat významy. I když si myslím, že se to Juráčkovi maličko vymklo z rukou, i v tom je jisté kouzlo a svým způsobem to nejspíš odráží to, co má.
Postava k podpírání (1963)
Nevím, tři mi k tomu nesedí, ačkoliv mě to ke konci naštvalo tím, kam se ten skvělý nápad s půjčovnou koček (ne)vyvinul...
Klíč k určování trpaslíků podle deníku Pavla Juráčka (2002)
Úžasné navození atmosféry. Ani nevím, proč nedávám plný počet. Možná proto, ž se rozhodně nepodařilo zplnohodnotnit vizuální stránku a stejně jsou důležitá jen slova, ale to je docela malicherné. Možná časem zvednu. Snesl bych klidně, kdyby to bylo dvakrát delší.