argenson

Chce to docela dost trpělivosti, protože poměrně dlouho to vypadá jako průměrná kriminálka s panem Žábou, co vůbec nevypadá jako žába, s mojí slabší znalostí německých herců jsem měl i problém s orientací v postavách. Druhá půlka se ale slušně rozjede, má to akci, spád, dobře hláškujícího Eddiho Arrenta a neznalec konečně rozpoznává kdo je kdo. V závěru několik dobrých zvratů, asi tři happy endy, ale taky zařve někdo, koho je vám docela líto. Z původně zamýšlených 2* se mi to nakonec vytáhlo na lehčí čtyři.

Upřímně, úplně nechápu, že Henri Vidal byl ve své době sexuálním idolem. Naopak rozumím tomu u Mylène Demongeot. Nicméně z mýho pohledu tady tomu kraluje na svůj věk neskutečně půvabná předválečná hvězda Isa Miranda. Základní osnova příběhu je víceméně tuctová, ale má to několik solidních momentů překvapení, pár efektně nasnímaných scén z Azurového pobřeží, něco noir atmosféry a něco nadbytečného skučení meluzíny.

Fantastickej námět plus nadčasově nádherná Romy Schneider. Scénář sice nabízí slušnou porci srdceryvných scén a kuriozit vycházejících z tématu, jenže pak je tu spousta zdlouhavých odboček a taky několik přiblblých dialogů. Do lehkého nadprůměru to vytahuje geniální dabing Elišky Balzerové.

Má to několik docela sympatických lidí, kteří se občas pokoušejí i obstojně hrát. Ale mají v rukách stokrát omletý příběh s otřepanými atributy, takže celkový zážitek dost o hovně.

Jak už zaznělo v jednom z předchozích komentářů, tyhle filmy si snad platila mafie, aby ukázala, že bojovat s ní je zbytečné. Na podobné téma mě víc zaujaly filmy Ctihodné mrtvoly nebo Sto dní v Palermu. Tohle sice taky není špatný, má to i pár výborných dialogů ve fotogenických lokacích, ale je tu jeden háček – mě nikdy nebavil Franco Nero.

Feministickej sranec o podpantoflákovi povýšenej na čtvrthodinovou anekdotu. Ale s dobrejma hercema, to zase jo.

První půlhodina má strašně překotnej a překombinovanej děj, tím pádem integrace Virginie do zločineckého gangu je až nesmyslně směšná. Zrychlená a křečovitá je následně i love story Virginie a Jeana. Celkově to postrádá esprit přelomu francouzských padesátek a šedesátek, z dnešního pohledu jsou i úsměvné zadní projekce při automobilových honičkách, moc tady ani nefunguje kombinace komedie/gangsterka. Čekal jsem mnohem víc. Zachraňuje to ale hvězdné obsazení (což se netýká Delona a Belmonda), skutečnou hvězdou francouzského filmu tehdy byl u nás prakticky neznámý Darry Cowl, kterej je tady vážně vtipnej. A pak to zachraňuje nadpozemsky krásná Mylène Demongeot, byť s debilním účesem.

Poctivá staroanglická atmosféra a variace na Deset malých černoušků. Nemá to sice moc napětí, o to víc černých vtípků a dobrých hlášek, které obstaral hlavně dokonale saturninovský sluha Eddi Arent ("Mám na starosti příděl potravin. Zvlášť hořčice je nedostatek.") Klaus Kinski tu má ještě docela sympatickou mladou tvář, ale už ladí formu na grimasy pošuků, jakých se posléze nahrál dost. Chtěl jsem dát za tři, ale u závěrečné scény jsem řval smíchy, takže musím za čtyři.

Bohužel Případy 1. oddělení nasadily tak vysokou laťku, že cokoliv dalšího s podobnými ambicemi je tragicky nepovedená fraška.

Nadýchanej dort naprosto bez náplně. Nudné provedení písní, zoufale málo vtipní Spejbl s Hurvínkem a tradičně tragický Mistrův verbální projev. Jako hlavní štědrovečerní pořad v roce 82 diskutabilní, jako kuriozita vytažená po letech z archívu prakticky nestravitelné. Ovšem má to bonus - po Karlově boku se tu objevuje Karlova dcera Dominika, k níž se Karel poprvé veřejně přiznal téhož roku. Vánoce, rodinka together, chápeš.