argenson

Základní osnova postavená na tom, jestli si Filip štrejchne nebo neštrejchne zákonitě vede k ne zcela smysluplnému ději, což ale u teenagersky zaměřené komedie lze připustit. Scény z hasičského bálu jsou okatou vykrádačkou Hoří, má panenko. Nevím, nakolik to byl záměr, nebo režisér spoléhal na to, že mladí Formana neznají. Jednu za hvězdičku alespoň za Pavlu Tomicovou, objevenou pro film v regionálním divadle. Výborně obsazená i rodičovská dvojka Freimanová-Šteindler.

Po roce 89 vznikla ve filmu a televizi řada věcí, které se vyrovnávaly s nedávnou minulostí. Jenže v roce 92 se už lidi zase chtěli začít spíše bavit. Za druhé, v té době bylo v televizi "přechýlkováno". Snad proto to tenkrát nemělo takový ohlas, jaký by si to zasloužilo. S odstupem času ale nutno říct, že se to vážně povedlo. S překvapivými a velmi neobvyklými postavami Jiřiny Bohdalové a Heleny Růžičkové.

Ne vždy jsou známá jména zárukou kvality. Záměna osob provedená zde málo důvtipným způsobem nepomohla téhle komedii k vyzdvižení z podprůměru. Pochybuji, že kdokoliv ze zúčastněných by se k tomuhle dnes hrdě hlásil.

Napoleon řekl, že každý voják má v torně skrytou maršálskou hůl. I když se Manželé z roku II zdají dějově dost přitažené za vlasy, s nadsázkou a humorem dokonale ukazují, jak potřeštěná doba to po Velké francouzské revoluci byla. Režisér Rappeneau ostatně na nápad přišel, když se mu dostala do ruky kniha o uzákonění možnosti rozvodů po revoluci. Belmondo standardní, bavila mě i aristokraticky chladná dvojka markýze a jeho sestry (Laura Antonelli, Sami Frey). Stále svěží podívaná.

Veselé Velikonoce byly původně divadelni hrou, což je dobře znát - konverzačka s poměrně skromnou výpravou. Samozřejmě že v divadelní hře nemá co dělat automobilová honička, ovšem i tady ve filmu působí svou samoúčelností jako pěst na oko. Jenom jakože Belmondo na to ještě má. Opravdu krásná Sophie Marceau, příjemně sarkastická Marie Laforêt a kouzelná Rosy Varte s otřesným mejkapem.

Spíš by tomu slušel formát malé televizní komedie než celovečerního filmu. K popukání to není, ale příjemná a úsměvná podívaná jistě. Stojí to na standardních a nijak překvapivých výkonech herců starší generace (Jirásková!), zatímco ti mladší vesměs předvádějí lopotné ochotnické divadlo. Takže jako vždy to u mě totálně projel Michal Pešek.

Jana Hlaváčová tady krásně ukazuje, jak se z vedlejší role dá vytěžit maximum.

Rozhodně bych doporučil všem, kdo si myslí, že Hana Vítová hrála jenom naivní puťky v sentimentálních pitomostech (ano, hrála a často). Ale Jarní píseň (spolu s Nočním motýlem) dokazuje, že měla navíc, secesní oblečky jí na víc dost sluší. Ano, i Jarní píseň je sentimentální, ale uměřeně. Do příjemné jarní atmosféry venkova vpadne živel v podobě dámy velkého světa, škoda jen toho až moc patosu v závěru.

Prezident Spojených států amerických usedá jako řadový pilot do bojového letounu... No nic, hlavně, že to dobře dopadlo.

Na kriminálku moc upovídané, na psychothriller málo nabité, snaha o gradaci děje dodává některým scénám až nadbytečnou emoční přeexponovanost. Díky hereckému obsazení se to ale celkem dá. Na rozdíl od jiných zde komentujících mně osobně se ústřední píseň líbí, faktem ale je, že po x-tém opakování jí začnete mít dost.