argenson

Že je tohle jeden z nejhorších Funèsových filmů? Tak to mám dost na salámu, páč tohle bylo kdysi v kině moje úplně první setkání s ním a nedám na to dopustit.

Po boku Louise de Funèse se za léta vystřídala řada filmových manželek, z těch méně známých mě namátkou napadá Yvonne Clech, Paulette Dubost, Andréa Parisy nebo Dominique Davray, k větší slávě měla nakročeno Claude Gensac, která s ním hrála nejčastěji. A pak v závěru jeho kariéry někoho napadlo spojit ho s tehdejší největší ženskou hvězdou. Překvapivě se nekonal takový úspěch, jaký si asi tvůrci slibovali, přitom spojení Louis de Funès-Annie Girardot muselo podle mě působit dost lákavě. Pro mě je dodnes Jeden hot a druhý čehý výborná zábava s dobrými dialogy, i když některé frky jsou tak pitomě jednoduché, až to bije do očí (třeba počítání dělníků před spaním). Nicméně ve druhé půlce Annie Girardot dodržela svou tehdejší trade mark emancipované a všeho schopné ženy.

Mohla by to být výborná komedie, nebýt toho posmutnělého etického poselství v závěru ve smyslu, že mrtvé je lépe nechat spát a s přírodními zákony neradno si zahrávat. Standardní Funès, jako vždy okouzlující Claude Gensac, solidní a neokoukaný Bernard Alane s připitomělým výrazem, vtipný Michael Lonsdale ("Máte velkou hlavu a vrtěl jste s ní.") plus řada dalších výborných vedlejších rolí. Určitě jsou lepší Funèsovy filmy, pro jeho fandy ale slušná podívaná.

Přecijen si myslím, že tohle by měli vidět všichni, kdo mají výhrady ke Karlu Gottovi. Bezmála všichni umělci zvolili ve svých verzích hlasově úspornější polohu a tam, kde to měli vytáhnout do výšek, se o to ani nepokusili. Už jenom tím lze snadno dokázat, že Karel Gott je jedinečný. Jeho vrstevníci dejme tomu, že byli nejistí v pohybu, ale intonačně naprosto pevně v kramflecích a o třídu výš než o dvě generace mladší hvězdičky. Nicméně i v televizním přenosu bylo slyšet dozvučování mikrofónů podle toho, kdo kolik uzpívá a myslím, že návštěvníci si to naživo až tak neužili (kromě oslavence snad). Jako celek je ale tenhle spektákl docela průser a záležitost na jednu sezónu. Nemyslím, že bylo nutné tohle celé opakovat, jako se stalo v roce 2012. Mistrovi lze popřát k narozeninám mnohem lepšími archívními pořady, tímhle akorát dáváme národu do ruky další argument, kam spěje česká televizní zábava.

Vysoké hodnocení nikoli jen z úcty ke Karlu Čapkovi, ale prostě proto, že tenhle televizní film se povedl. Klára Issová mírně patetická, ale ve svém umírněném vzdoru sympatická a mě její kreace dívky nepatřící nikam bavila. Ostatní hrají předvídatelně, ale do svých rolí přesně pasují (Chantal Poullain, Josef Somr, s mírným sebezapřením beru na milost i Lucii Vondráčkovou), překvapila i ještě dětská Nikol Štíbrová v roli fracka na zabití. Jenom je škoda inflace exteriéru Krásného Dvora, známého i ze třetího dílu Básníků nebo záběry z naprosto stejných míst jako ve filmu Konec starých časů.

Zestárlo to, ale v době heydrichiády to muselo na lidi působit silně. Zvláště v momentech, kdy Rudolf Hrušínský brnká na piano v baru nebo na varhany v kostele Dvořákovu Když mě stará matka. Mimochodem, když Jindřich Plachta diriguje venkovskou dětskou kapelu, tak v tý bílý čepici vypadá zdálky jako Masaryk. Spíš to ale bylo kouzlo nechtěného, nemyslím si, že by tvůrci šli do takovýho okatýho rizika.

"Víte, co miluju na týhletý rodině? Tu rozmanitost... každej den mě nasere někdo jinej."

Hodnotit si netroufám, na to si moc málo pamatuju (běželo v ČT někdy počátkem 90. let), ale nezapomněl jsem ojedinělý zážitek z filmového dabingu Josefa Dvořáka.

Dočetl jsem se, jak to bylo - Jarmila Novotná utíkala z Německa před Hitlerem a po dlouhé době se objevila v Československu. Čeští filmaři se chopili příležitosti a rychle hledali vhodný námět ke zfilmování. Nakonec posloužila divadelní hra Jaroslava Kvapila, z hlavní role herečky se stala zpěvačka a film byl na světě. Při takto koncepčním přístupu a rychlosti natočení není divu, že vznikl film celkem o ničem. Z mého pohledu nebyla Jarmila Novotná nijak dobrou herečkou, jinak je děj zaplněn spoustou málo známých tváří včetně dost nevýrazného Adolfa Horálka v hlavní mužské roli. Přesto k tomu člověk musí celkově přistupovat shovívavě - jde o jediný dochovaný český film světoznámé operní pěvkyně.

Tenhle film je stejně pitomý jako řada jiných z té doby. Jarmila Kšírová nebyla nijak dobrá herečka, Hana Vítová v jedné z mnoha rolí, které si byly zoufalé podobné... Ale - Jarmila Kšírová na druhou stranu hezky zpívala, dobře se na ni dívalo, celé to má pěknou hudbu včetně ústřední písně Láska brány otevírá. A přes triviální zápletku a otřepaný humor já mám Veselou bídu prostě rád.