argenson

Znovu platí, že staří čeští herci dávali maximum svého umění i do sebevětších blbostí, takže i tady můžeme zaznamenat krásné etudy v podání Dany Medřické nebo Vlastimila Brodského. V některých momentech i celkem vtipné hlášky (Josef Somr: „No podívejte, já vim, že moje dcera není žádná Afrodita, konečně je po matce, že… ale figuru… ne?... figuru má pěknou, ne?“). V sedmém díle ovšem s totálně úchylnou účastí Vladimíra Menšíka v jakési socialistické televizní soutěži. Jako celek bezzubá sídlištní nuda, v níž ani oblíbené spojení Kolářová-Hanzlík nefunguje. Zbytečný seriál a z dnešního pohledu zapomenutíhodný.

Ve své době to mohl být docela objevný scénář, jenže dneska nic zvláštního; Sovák jako muž z lidu, Bohdalová za naivku, Kopecký tradičním padouchem, nijak překvapivý Brodský v roli tak trochu magora. V kontextu doby sice pár vtipných hlášek, ale jako celek to hodně zestárlo. Nicméně pro fanoušky černobílého filmového humoru šedesátých let i dnes docela obstojná zábava na víkendové odpoledne.

Absence známých hereckých tváří, to za prvé, viděl jsem před více než dvaceti lety, to za druhé. Ale dodnes si pamatuju scénu, v níž se jednomu z hrdinů snažej naprat koňskou injekci s jedem. Snad už kvůli tomu bych docela rád tenhle mládežnickej akčňák ještě někdy viděl.

Moje oblíbená uživatelka NinadeL (s níž se ovšem přespříliš často názorově rozcházím) to napsala výstižně - spolu se změnou žánru i moje nadšení upadá. Navíc, s přibývajícími díly má Angelika jako celek kvalitativně sestupnou tendenci. Proto se tu již méně objevují známí herci z prestižních pařížských divadel, bodejť by se hrabali točit někam do Afriky. Několik nových zajímavých typů se tu ale objevuje, například Roger Pigaut nebo Arturo Dominici. Ovšem s poklesem mého nadšení mi pak připadají i směšnější některé zápletkové excesy. Typu, kdy von si pro ni přijde na loď a vona to prochrápe v podpalubí.

Překvapivě ne úplně blbá normalizační kriminálka s výbornou Slávkou Budínovou a docela slušným závěrem. Chtělo by to ale lepší hudbu a na straně policie trochu akčnějšího hrdinu než byl Josef Vinklář.

Schematické, studené, patetické. Ale kvůli mladému Cupákovi nebo jeho otci Františku Smolíkovi to za jedno podívání určitě stojí.

Na tomhle jsem kdysi byl v kině se spolužákem. Ten byl zklamanej, že to není pojatý jako chronologický životopis. To jako ano. Jenže tenhle film vznikal osm let a zachytil Mistra v jeho nejlepší formě, takže ve srovnání se všemi dalšími pokusy různých televizí tohle je dodnes nejlepší dokument, co o něm byl natočen.

Těší mě, že moje první setkání s estonskou kinematografií mi zprostředkovalo takto nadstandardní zážitek. "Mám jít dovnitř nebo ven?" - "Jdi ven." - "Díky." Notěprdel!

Úplně v závěru titulků (podbarvených naprosto nesmyslnou a zbytečnou novou verzí známé písně) je pokyn Nezapomeňte ohodnotit film na csfd. Jak ovšem koukám na zdejší hodnocení, to si tvůrci krapánek nasrali do vlastního hnízda:-)

Dávám plnej počet, ale úplně fér to není. Nehodnotím totiž tenhle televizní záznam, kterej jsem neviděl, ale to, co se mi poštěstilo vidět v divadle. Ano, poštěstilo, protože jakýkoliv další pokus vidět to znovu byl marný. Městské divadlo v Brně má Brouka v hlavě na repertoáru už šestnáct let, ale lístky se prakticky nedají sehnat.