Olík

Zásadní první bod - učit diváckou cílovou skupinu. Rozhodně jí jsou školáci a spíše ti z druhého stupně. Takže vysílání sváteční den dopoledne na „Déčku“ jsem nepovažoval úplně za šťastné. Každopádně jako školní pomůcka…..dovedu si představit podobný snímek na jakoukoliv zásadní historickou etapu. Fany a pes pojednává o politických událostech podzimu roku osmdesátdevět. Pohledem malé školačky je popisován pád komunismu a s tím spojené znovusjednocení Německa. Popisován srozumitelně, pomocí jednoduché kresby Gerdy Raidtové s tím, že by se to celé dalo jednoduše naroubovat na naše události kolem 17. listopadu. Troufám si tvrdit, že pro německé děti by mělko být zhlédnutí povinností……a dost možná ne jenom pro německé a dost možná ne jenom pro děti.

Spolujízda z kategorie milé překvapení. Snímek, od kterého opravdu nic nečekáte (spíš naopak), ale když přijdou závěrečné titulky, přistihnete se s blaženým úsměvem. Pohodová akční komedie s fungující chemií mezi hlavními aktéry, tempem a ucházejícím humorem. Jak napsal klasik Enšpígl: „On mě ten film docela vypálil rybník“. Vypálenou vodohospodářskou stavbu mám i já. Šel jsem do toho s despektem, odcházel s dárečkem.

K tomuhle snad můžu říci jenom tohle: „Stephen Chow je nemocný člověk a vy všichni, co jste udělili tři a více hvězd, také.“ Tohle jako měl být snímek pro celou rodinu, potažmo pro děti? Že šlo tématem o jeden velký kyblík klišé….. dobrá, na to jsme už tak nějak zvyklí. Ale to samotné znázornění. Jedna dcera se mi v průběhu několikrát rozbrečela, druhá musí navštěvovat ob týden psychiatra a já v noci křičím ze spaní „vyndej mu tu hlavu ze záchodu“. Ano, asijský kontinent je ve vztahu k dospívajícímu publiku mnohem drsnější než našinec a hongkongský rodák Chow si žije na své vlastní planetě….tak jo, ale děkuji, nechci. U nás Fantastický mazel zafungoval pouze jako strašák…..nebudeš poslouchat, večer se budeme dívat znovu.

80´s teenagescifihororkomediosérie Critters patřila k jednomu z nejtypičtějších představitelů prvním VHSek, které se naší generaci dostaly do rukou. Nebyl jsem úplně fanouškem, ale neodmyslitelně patří k mému dospívání. Z nostalgie jsem si říkal: „Proč ne?“ Teď už vím proč ne. Celkově vracet se k osmdesátkovým klasikám není úplně ten nejlepší nápad a když k tomu všemu ještě pracujete v módu „chudý příbuzný“…..to nikdy nemůže dopadnou dobře.

Humorně a s písní na rtech o stahující se smyčce na krku. Historická satira z neveselých dob, která pobaví, ale zároveň nezavírá oči před krutou realitou. Taika Waititi je maorská kombinace pánů Andersona, Cohena, Benigniho či Wirkoly a jako takový také tančí lendler se samotným führerem. Balancování mezi ulétlou parodii, poetickou komedií a válečných dramatem zvládá s grácií sobě vlastní, stejně jako vedení výtečných herců. Vyzvedl bych především samotného direktora v roli best friend Hitlera a vynikajícího Sama Rockwella. Být školou povinný blonďáček dělající kariéru v Třetí říši, myslíte, že by váš život vypadal opravdu takto?

Ayrtonem Sennou a Amy Winehouse otřískaný Asif Kapadia se nám během 130 minut snaží odvyprávět příběh souboje chlapce z předměstí Diega a po úspěchu toužícího Maradony. Jeden z nejlepších fotbalistů naší historie je bezesporu kontroverzní osobností….jinak by si ho také Kapadia bezesporu nevybral….každopádně za mne tento dokument dává málo odpovědí a vynechává některé důležité okamžiky. Spíše se snaží diváka vehnat do pozice, věř, že za všechny eskapády „zlatého chlapce“ může to, to a to. To mafie, to Neapol, to oni….sebereflexe na bodě nula. Na druhou stranu musím vyzvednout nemalé množství hodnotných archivních záběrů….ty jsou však bohužel nahazovány lehce nekonzistentně. Ubral bych i na stopáži a snažil bych se vyprávění více ucelit. Každopádně pro fanoušky osobnostních dokumentů, kopané či samotného Maradony samozřejmě povinnost.

Petr Zelenka je dost možná největší současný originál na tuzemském režisérském poli…..já to s ním ale mám nahoru-dolů. Jsou dny, kdy se jeho ambice zcela neslučují s mým chápáním. Modelář se přesně trefil do těchto dnů. Jde o příběh dvou kamarádů, o politický thriller, psychologické drama, typické Zelenkovo absurdní pábení???? Ono to asi v důsledku má být vším. Bohužel to celé za sebou tahá jednu nohu. Určitě je potřeba říct, že jde na zdejší poměry o bezesporu zajímavou látku….ale tím bych as končil. . Snaha tématem přesáhnout plaňkový plot naší zahrádky je dost možná taky zásadním problémem, proč se z Modeláře nestane snímkem, který bude chtít většinový divák shlédnout opakovaně. Já tedy určitě NE! PS: Hra Jiřího Mádla na Adama „Kata“ Svatoše, to se opravdu nepovedlo.

Upřímně se hned ze startu přiznám, že jsem čekal mnohem méně. Dost možná pod vlivem, dle mého názoru, spřízněného Detektiva Pikachu, který zůstal daleko za svým očekáváním, každopádně Sonic docela jede (no, spíš běží). Hravá rodinná zábava, která má spád, vtip, akci. Navíc, když něco začne drhnout, tak se může opřít o herecké sloupy v podobě Jamese Marsdena a Jima Carreyho. Ježek Sonic si určitě nevyběhá status filmové legendy (na rozdíl od té herní), každopádně svojí misi splnil bez sebemenších problémů.

Tak tady už trochu pozor…..není všechno zlato, co je samo doma. Kevin sfouknul na svém birthday cakeu o dvě svíčky navíc, už není úplně tím roztomilým nezbedou a opakovaný vstup do stejné řeky mu troch nabral vodu do galoší. Velké jablko nepřináší oproti prvnímu dobrodružství vůbec nic navíc (nepočítáte-li hejno holubů) a jenom doslovně kopíruje, co už jednou zafungovalo. Takže ano, pořád se bavíme o zdařilé rodinné komedii, ale prvotní kouzlo zůstalo někde v roce 1990.

„Sem sám doma a nemusím bejt Kevin. Rodiče někam vodjeli, kam? - To fakt nevím“. Nemám ve zvyku podléhat syndromu Mrazík a nějaké tituly sjíždět rok co rok. Přísahám na náš dům, že jsem tuhle vánoční hru o „přežití“ neviděl dobrých dvacet let. Ale je na čase seznámit i další generaci s příběhy o tom, jak se celá rodina sešla u vypůjčených přehrávačů a VHSek. Tohle pořád funguje a troufám si tvrdit, že bude fungovat i za dalších několik dekád. Macaulay Culkin je pořád neodolatelný, mokří bandité zralí na ránu a nekontrolovatelné pády zase lechtají bránice. Tohle vánoční zmizení rodiny McCallisterů nelze nazval jinak, než klasickou klasikou z klasikova, která rozesměje až k slzám ještě spoustu pokolení.