Gaia.M

Pro mě je tento film klasika. Viděla jsem ho nespočetně krát a stejně, když bude v televizi, tak se na něj podívám znova. Hlášky z něj v naší domácnosti jedou pořád.

Už dobrých deset minut se snažím vymyslet, jak napsat recenzi k tomuto filmu. Nedokážu slovy vyjádřit tu atmosféru a pocit, který z tohoto filmu mám. Příběh o tom, jak si dvě neznámé ženy vymění dům. A samozřejmě, jak tomu tak bývá, tak právě v tom pro ně neznámém prostředí najdou přesně to, co v podstatě celý život hledaly a potřebovaly. Film je o lásce, to je bez komentáře. Ale pro mě je nejlepší scénou, když Arthur vejde do sálu, který je plný lidí a vyjde ty zatracený schody, řvu vždycky.

Dva mladí lidé mají plné zuby vztahů. Mají plné zuby toho, že když přijdou někam sami, tak jsou pro okolí divní, že nemají partnera. Chápu to, svobodný člověk bez dětí v určitém věku je pro okolí za exota. Takže se dohodnou a všechny sváteční akce absolvují spolu jako pár. Film je moc milý, plný vtipných i smutných scén psaných životem. Baví mě moc.

Příběh o tom, jak dva kamarádi a spolubydlící v jednom, gayové, jedou na Vánoce k rodině jednoho z nich. V podstatě se mi na tomto snímku nejvíc líbí právě ta rodina. Jsou tak správně praštění, ale je z toho cítit neskutečná rodinná láska. Moc mě baví. Takovou rodinu by měl mít každý.

Oddechový film. Mám ráda taneční filmy. Je tam příběh, je to takové nenásilné, milé, místy vtipné. Není to film, který by zbořil svět a nadchl kritiky, ale já už ho viděla asi milionkrát a stále mě baví. Když potřebuji vypnout a nechci nad ničím přemýšlet.

"Hezkej byt, nebude se mi odsud chtít, až budu starej." Miluju tento film od první do poslední vteřiny. Je plný nezapomenutelných hlášek, které denně používám, ať už dobrá brazilská káva či sklep, půda.. a mnoho dalších.

Nesuďte mě. Prostě to miluju a ano, vím, že je to absurdní. Moje guilty pleasure.

Moje guilty pleasure. Jediný pořad, po jehož zhlédnutí mám pocit, že můj vztah je báječný, domácnost čistá a uspořádaná a můj život je naprosto v pořádku.

Naprostá bomba! Já strašně miluju všechno kolem prvních astronautů. Začalo to, když jsem poprvé viděla Apollo 13, tenkrát jsem se do tohoto typu filmů zamilovala. I proto nemůžu uvěřit, že se mi tento seriál dostal do rukou až sedm let po jeho vzniku, ale o to víc jsem si to užila. Je mi jasný, že ne všechno je úplně podle pravdy, něco si asi autoři trošku i přibarvili, ale stejně, ta atmosféra, která z toho jde, to je bomba. Neumím si vůbec představit, jaké to muselo pro ty ženy být, když jen seděly doma, vařily jídlo, staraly se o trávníky, domy, děti a čučely na telku, a čekaly, čekaly a čekaly. Nejvíc mi k srdci přirostly Louise Shepardová a Trudy Cooperová, ač je každá úplně jiná, s oběma jsem se dokázala ztotožnit. Občas jsem se trochu ztrácela v té záplavě jmen, kolikrát jsem nepostřehla kdo ke komu patří, nebo o kom se zrovna mluví. Ale pak později je tam tolik postav, že je to asi pochopitelné. Každopádně, je to perfektně zpracované. Pokud se chcete dozvědět něco málo z historie astronautů (nejvíc teda z jejich běžných životů a vztahů) tak se nebojte po tomto seriálu sáhnout.

Tluču hlavou do zdi. Proč mi tohle dělají? Proč natočí naprosto boží první díl, aby o několik desítek let později natočili stupidní díl druhý? Proč? Dávám hvězdu za to, že se vrátilo tolik známých tváří. Tím to ale končí.