maoc

Phobos je měsíc Marsu, ale to asi české produkci není známo. Probos je... netuším co. Zkomolenina českého výrobce armádní a outdoorové obuvy? Díl je jinak docela fajn. Dobře se střídají náladovky s konverzačkama i scénami, kdy to odsýpá. Baldwin a Chen jsou prima párek a konec je samozřejmě poměrně očekávaný, ale není špatný. Jen to vysvětlení, co se stalo se Zemí, je imho nedostatečné. Obávám se, že taková katastrofa by civilizaci ukončila. Škoda nevytěžení psychického rozhození jednoho člena posádky. Čekal jsem, že bude tím jestřábem, který vše eskaluje (kvůli smrti bratra), ne že se naopak přidá k holubicím.

Jednička se mi líbila víc. Byla jaksi uvěřitelnější a lidštější. Zde jsem Jasonovi nevěřil jeho lidskost (která se objevovala spíš nahodile než podle nějakého vzoru, leda u dětí je konzistentní) a zklamala mne místy děsivá nerealističnost. Složky, složky složky, v těch je přece všechno a nedají se přepsat, zfalšovat nebo ztratit. Kvůli tomu se musí rozjíždět megasložité operace se spoustou slabých míst. A to vše kvůli ubohým 20 mio papírků. Těžební práva! Checht. A vlakem z Berlína do Moskvy tak rychle, že se tamní složky ani nestihnou připravit. Bylo by to realistické, kdyby děj organicky zapracoval nějaké zpoždění při vyhodnocování nebo  tak něco, ale nezdálo se mi. Třesoucí se kamera a JB i při činnostech vyžadujících naprosté soustředění dokáže vnímat to, co ani mi díky té kameře dobře nevidíme (letáky na demonstraci tam a tam tehdy a tehdy, číst při honičce v mapě Moskvy, atp.). Jak D tak RUS policie extrémně schopná. Nevím, zda je to dobře nebo ještě víc k smíchu, než když je (v jiných filmech) neschopná. Vždyť ani nevěděli, proti komu stojí a jak na něj. Prostě jednička moc fajn, ale dvojka pro mne zklamání a i scénáristicky jen nastavovaná kaše uměle naroubovaná na předchozí zápletku. A korunu tomu dává Franka Potente v poloprůhledném topu. Ještě že ji Urban zabil, jinak bych si jejích sorryjako nehezkých vnadů nejspíše ještě užil víc, než bych chtěl. Já vím, že každá žena je krásná a tak a já mám malý prsa rád a celkově se mi to líbila o hodně víc než v jedničce, ale ten záběr z hlavy asi jen tak nevymažu.

V podstatě jen lehce nekonvenční romantický film. Konec ho už úplně shodil, když se dá velmi snadno vyložit tak, že Edward dostal v Lee to, co velmi mnoho ostatních chlapů, jen v malinko jiném kabátě - ženušku s nohama na stole popíjející kakao, když on kvapí ráno do roboty vydělávat na její pohodlný život. Společenské smlouvě mezi pohlavími bylo dostáno a čekají je jen světlé zítřky, sociální jistoty a dovolená v Jugosl..., pardon, na Floridě. Jo, jsou to takoví bdsm Básníci, kde Borůvka dá přednost Štepánkovi a ne Nádeníčkovi. Jenže on se z něj ten Nádeníček nakonec vyklube :-D  To, co se dělo před rozuzlením je sice příjemné, skvěle zahrané a nasnímané a na Maggie je radost se koukat. Její (somato)typ je to, co mi sedne. Přesto mne to nijak nevzrušilo, a to jsem měl sex naposledy předevčírem, takže na prázdný pytlík se nedá vymlouvat. Takže nakonec jen vztahovka. Pěkná a lehce delikátní a s výbornými dialogy, ale nic víc. Ani Badalamenti mne tentokrát nijak neuchvátil. Takže velmi příjemných 70 %, ale myslel jsem, že toto je větší kult. Možná jsem se měl podívat, když mi bylo 25.

Tohle není ani tak film jako metafyzický traktát, který se dá shrnout několika větami, ovšem roztahaný do dvou hodin a okořeněný násilím a sadismem. Asi jako Sedmá pečeť. S tím nemám problém a nemohu ani říct, že by to zde bylo samoúčelné. Obitus píše o profesionalitě filmu. Inu, nemám zdaleka nakoukáno tolik žánru jako on, ale mně minimálně herecké výkony amatérské přišly dost. Dost hodně. Ano, všichni se snažili, ale to samo nestačí. Já se také mohu pokusit vzepřít na bench 150 kg, ale dopadnu asi jako ti borci, co předstírají, jací jsou drsňáci. Nejpřirozeněji působila ve své naivní dobrotě asi Otova dcera a jeho manželka jako životem zklamaná povětrná ženština. Gore bylo docela v pohodě (jen po extrakci zubů je hloupé, když je v záběrech vidět chrup kompletní a dalších pár detailů). Dialogy jsou místy děsivě toporné (např. ve flashbacích jak Oto bilancuje svá dávná ponížení). Kamera, střih, hudba, zvuky jsou na slušné úrovni. Film má myšlenku a jisté znepokojivé sdělení. Jitří mozek k přemýšlení. Ale selhává jako film.

Nevím, jak to maskér Arjen Tuiten udělal, ale August má v obličeji rysy podoby otce i matky. Skvělá práce. Zároveň je ale udělaný tak nějak mile. Není ošklivá zrůda, protože by odradil diváky. Je vlastně taková roztomilá zrůdička, se kterou je snadné se ztotožnit. Proto je pak snadné nesnášet ty, co ho (docela mírně) šikanují a je obtížné pochopit, proč sám sebe nemá rád tak, jako my jeho. Tedy jak nám je po celou dobu filmu nuceno. Toto považuji za faul a kalkul na diváka. To, že je pak celý film sluníčkový a všichni jsou na sebe hodní a chovají se vzorně a i když se bouří nebo dělají něco fujky tak je to prostě pořád přijatelné fujky jejich věku a stavu mysli a my to musíme co? Respektovat! Tak to tak nějak plus minus respektuju. Ale čím víc o filmu píšu, tím víc mne štve. Přitom když jsem se díval, tak jsem byl v pohodě a tak nějak tu pozitivitu přijímal i přes povinné kvóty nebělochů a dokonce zebrahead vztah, ha ha, ohromně realistické. I když v New Yorku asi možné. Neříkám, že není dobré si jednou za čas šlehnout takovou dávku positivity a víry v lidství a dobro v nás. Ale musí se s tím opatrně. Protože na každou drogu vzniká závislost. A každá droga vám bere kus realistického pohledu na svět. Křiví vás. Takže si jdu pustit Někdo tam dole mě má rád, abych tu nerovnováhu napravil.

Po dlouhých letech jsem se rozhodl podpořit českou kinematografii a zajít do kina. Kupodivu nelituji. Film je nadprůměrný, v rámci CS produkce jde o zjevení. Nebude z něj nikdy kult jako třeba z filmů, kterými se inspiroval (Minority Report nebo Blade Runner - solární park a spalovací věže v dalším záběru, mrk mrk - na to mu chybí myšlenková a artová nástavba, ale jako SF thriller funguje a není hloupější ani horší než spoustu slušně hodnocených děl tohoto žánru. Na TV nekoukám, proto mi možná zaměnitelnost za mainstreamové detektivní seriály nevadí. V rámci žánru je příběh dostatečně logický, i když v něm díry jsou (viz níže). Prostředí a hudba jsou moc fajn (potěšil Citroen XM a Smart či óda na minidisc a walkman), triků a akčních scén je pomálu, ale to je vzhledem k nákladnosti pochopitelné. Herci hrají tak nějak přijatelně a určitá topornost dialogů je skoro na místě. Vždyť v hlavách postav se při nich točilo spoustu koleček, aby si utřídily poznatky, tak se není co divit, že ve vypjatých chvílích nemluví ve verších, ale úsporně až pitomě. Nevím, zda to byl záměr, ale konec pomrkává pokračováním. Jsem pro sérii, která rozvine tento svět a setře jeho určitou naivitu. Udělá jej uvěřitelným a zodpoví pár zásadních nejasností nebo přešlapů (proč je k obnově potřeba celé tělo, nejen mysl, a proč tedy teroristé nepopravují efektivně tak, že jej rozsekají, rozemelou, dají sežrat prasatům, rozpustí kyselinou; jak je ekonomicky možné, že v chudnoucím světě zmítaném nerovností - jak bylo zmíněno na začátku filmu - lze vůbec ekonomicky zajistit "všem" z daní takto nákladnou technologii, atp.). Pak možná půjdu až na plné hodnocení. Odsudek si ale Bod obnovy nezaslouží a hodnocení pod 2 hvězdy beru jako naschvál.

Z Fulciho nemám nakoukané skoro nic. Možná proto se mi Rozparovač hodně líbil. Skvělé detaily (a nejen gore), slušná hudba, dialogy i výstavba příběhu, napětí, dynamika, erotika. Jestli natočil i lepší filmy, tak se jim musím časem podívat na zoubek.

Rozporuplný film, u kterého hodně záleží, kdo se dívá. Těžko se mi komentuje. Jsem věřící člověk. Snažím se být opravdu věřící, ne si na to jen hrát, jen zahřívat kostelní lavice. Proto vidím film jiným prizmatem než většina ostatních, kteří poukazují na náboženský fanatismus nebo na obtížnou uvěřitelnost zápletky, kde dominuje naivní chování agenta FBI. Pochopení filmu nebo vůbec jeho přijetí tedy spočívá na tom, zda přistoupíte na hru scénáristy a režiséra, že to, co vidíte, je reálně možné. Pokud ne, tak je to samozřejmě úplná slátanina, nelogičnost a strhává to film na hranu braku. Ale pokud věříte, že zjevení se dějí (a nemusí být rozhodně jen od Boha nebo nějaké dobré entity) a že entita, která je sesílá, má moc lidem "zavřít oči" nebo způsobit jiné jevy, které se "nevěřícím" zdají jako náhoda nebo nemožné, pak musíte přiznat, že film klade dost závažné otázky. Jak odlišit dobré vnuknutí od zlého? Jak naložit s těmi, co uvěří zlému vnuknutí? Co je objektivní dobro a co je zlo? Najednou film vůbec hloupý a postavy jsou nejednoznačné a ne všechny jejich činy jsou odsouzeníhodné. Nebo ne? ******* Filmařsky se Lovec démonů nevyhnul určitým chybám a zjednodušení. Obzvláště začátek byl strašně schématický, střídání retrospektivy s výpovědí Mathewa McConaugheyho agentovi FBI bylo strašně ordinérní. Taktéž rodinné výjevy mi přišly křečovité, barvotiskové. A to včetně ošetřování podlitin nebo vize po pobytu v díře. Šmrnc nabral film až ke konci. Atmosféra houstne a film mne mnohem více pohltil. Ano, všechny zvraty se dají odhadnout dopředu, to je pravda, ale to jim neubírá, alespoň v mých očích, na působivosti. Ale u Lovce démonů opravdu hodně záleží, kdo se dívá.

Možná kdyby mi bylo 17 nebo 70 a toto byl první film takového typu, který vidím, bych byl ohromen. Takto to byla sice pěkná, ale celkem nudná až trapná podívaná. Vesničané přijdou o dobytek (navíc vlastně záměrně, tedy svou chybou) a vše je pohoda? Kde rostou všechny plodiny? Všiml jsem si jednoho záběru na záhon salátu a brokolice jak z regálů supermarketu. Možná že jsou a jednou za čas se zásoby obnoví (modří vědí odkud). Všichni mají čerstvý chrup od ortodontisty, šaty vyprané v Perwollu, jsou krásní, jen jeden je pošuk. Ale toho stačí zavřít na hanbu nebo mu domluvit. Někdo sem tam umře, ovšem jinak jsou vlastně všichni zdraví, vše je krásně opravené, smola v loučích kolem celé vesnice hoří každou noc a nikdo nic nedělá, jen klábosí a usmívá se na sebe. Kde je revolta mládí? Vyžívá se ve stání na pařezu zády k lesu? Kde je rozmnožovací pud? Ne ne. Prvně prosím aspoň trochu nastudovat etnografii a historii, jako to udělal Ari Aster před Midsommarem nebo Hardy před Ritualem. Možná by stačilo se jen dívat okolo sebe, jak lidé opravdu žijí a co k tomu potřebují. Konec snesu. Prostě silná vize několika lidí, kteří ji podřídili vše. Ale to, jak k němu bylo dojito, to mi přivodilo mrzení. Nejslabší Shayův film. A silné (silácké?) věty o tom kdo co neudělá a proč ho nezachrání.

Pláž jsem asi kdysi četl, ale nic v ní ze mně nezůstalo. Garlanda spisovatele jsem tedy poznal až jako vyzrálý muž a je to tak asi dobře. Ve třiceti by mne tolik neoslovil. Tesseract mi ležel léta v knihovně, ale četl jsem jej až nedávno. Je výborný. Garland scénárista mne dostal (i když možná spíš vytočil) už na poprvé při Neopouštěj mě (Never Let Me Go). Ex Machina se ale vyloženě povedla. Domhnall Gleeson, kterého znám z imho nejlepší epizody Black Mirror (Přijdu hned-S02E01-Be Right Back) a z žánrově zcela odlišného Králíčka Petra, se tady ukazuje ve skvělé formě. Ta jeho zrzavá irská palice doplněná nevinným, ale hloubavým gaelským xichtem sem pasuje jako příslovečné pozadí na kakáč. Oscar Isaac si po úžasném prevítovi v Sucker Punchi střihnul dalšího. Jiného sice, ale pořád prevíta. A do toho Sonoja Mizuno a její taneční číslo s Isaakem. Garland je uchylák! Otevřená pusa mi vydržela málem až do závěrečných titulků. Alicia Vikander je tam vlastně jen do počtu. Tedy herecky. Jinak je to hlavní postava a konec filmu je skvělý. Ve stylu hard sci-fi Řeka bohů od Iana McDonalda říznutého Faberovým Pod kůží. Tenhle tichý a navenek klidný film plný těkání pod povrchem si někdy rád pustím znovu.