Recenze (123)
Bassidji (2009)
Dát lidem prostor mluvit (bez ohledu na "přijatelnost" či "nepřijatelnost" jejich názorů) a minimanilozovat jakékoliv apriorní tendence směřování či snad, nedej bože, působení snímku. Tak by měl, myslím, vypadat kulturní Dokument.
Posledná bosorka (1957)
Posledná bosorka absolutně nevyužívá filmových prostředků (mohl to sice být i záměr, ale to na výsledku nic nemění). Působí daleko spíše jako divadelní inscenace autora, který se, nepříliš úspěšně, snaží kopírovat Shakespearovský styl. I přesto má ale děj spád, příjemně graduje a nakonec i vtáhne. Silné racionalisticko-materialistické ladění jde, kromě jako přizpůsobení se politickému klimatu, vnímat snad i jako upřímné - vzhledem k tehdejší slovenské realitě.
Sherlock Holmes: Hra stínů (2011)
Zápletka otřepaná, stále však přijatelná; herecké výkony dobré; hudba oproti prvnímu dílu méně kompaktní s dějem a obrazem; dialogy - velmi špatné; Sherlockovi "počítací" sekvence se stávají nudnými.
Umělcova smlouva (1982)
Precizní, leč velice subjektivní ztělesnění foucaultských* myšlenek. Zatímco s Foucaultových knih máte dojem spíše smutného konstatování reality, v Greenawayově podání je cosi temného a násilného, co dokonce přesahuje samotný příběh filmu. Materialista-naturalista je (režisérem nenáviděn a) odsouzen k záhubě, zároveň se však nelze ubránit dojmu, že je značně autobiografickou postavou - Greenaway je umělecko-psychologický masochista. Pod překotnými záměrnými aluzemi nacházím (věřím že nezamýšlenou) podobnost s Márquezovým Patriarchou - až romanticky upřednostněná hlavní postava až naturalisticky pitvaného "charakteru" odsouzená k záhubě a v silném kontrastu k prostředí. *- To není jen můj názor, existují přinejmenším dvě erudované kritiky začínající slovy "Peter Greenaway musel číst Foucaulta..."
Modré uniformy (1970)
Na začátku lehce zkušené oko pozná záběry slibující ne úplně konformní podívaní. (spoiler:) Potom však jako by mělo svůj úsudek opravit. Člověk se skoro až nudí. Taková oddychová, lehce humorná, romantika si pomalu běží a běží, až ...už se mi párkrát spalo, že se mi u filmů udělalo nachvíli mdlo, ale tady doběhli titulky a já měl pocit že budu blejt stejně, jak hlavní hrdina těsně před nimi. (konec spoileru) Vlastně je to výborná filmařská práce...
Transamerika (2005)
Sérii tří záměrně nadhodnocených filmů mi uzavírá Transamerika. Čtvrtou hvězdičku tu přidávám za nezávislost, upřímnost a pionýrství v problematice.- Alespoň taková se mi zdá. - Velice by mě zajímal názor někoho z české (slovenské) trans-komunity, leč nikoho (pokud vím :) ) neznám... - kdyžtak prosím piště do zpráv
Pád (2006)
Já nevím... Mám problém s indickou a čínskou kinematografií. Příliš mnoho barev efektů fotografických momentek a málo hloubky (příběhu, ale i dalších věcí); scénografie na úkor dramaturgie; jako leporelo. Na druhou stranu vzhledem k dětskosti a snovosti se to zrovna sem tak trochu i hodí. Dávám 3* a čtvrtou přidávám, jelikož jsem si vědom svých rezerv ve vhledu do této filmařské epistémé. (Jo, a taky za úvodní titulkovou scénu.)
Mé srdce pohřběte u Wounded Knee (2007) (TV film)
Hlavní dějová linie doktora Eastmana a slečny Goodaleové nestojí ani za 2*. Vedlejší kolej o Sedícím Býkovi by si ale už zasloužila nejméně 3 (snad i 4). Za nejcennější považuji místy až dokumentární historičnost, hlavně pak zobrazení "psychociální situace" v rezervaci. Z tohoto pohledu pak nelze ani příběh zatratit, neboť přinutí prožít masakr u Wounded Knee podobně, jako Valčík s Bašírem přiměl prožít masakr v Sabře a Šatíle - se stejnou přesahují naléhavostí.
Tak daleko, tak blízko! (1993)
Původně jsem chtěl dát hvězdičky tři - jako varování těm, kdo by snad čekali pokračování Nebe na Berlínem. Ale nebylo by to fér. Tohle je dobrý film. Jen je natočen z úplně jiného pohledu a snad i v jiném žánru... (Možná by bylo šťastnější změnit jména postav, ale na druhou stranu by byla škoda neobsadit role herci, kteří, ač byly úplně jiné než ty v Nebi, je tak výtečně zahráli. Takže, kdo ví...)
Interstate 60 (2002)
on je to vlastně takový naivní kýč ... ale úžasný!