septic

Equinox je fajn. Má svá tajemství, která se pomalu odkrývají a celé je to mrazivě tajemné. Severská lidová historka převrácená do bizarního rozměru. Až na neuvěřitelně otravnou napsanou postavu Lene jsou herci skvělí. Jen je škoda, že Netflix je založen na tom, že ze všeho dělá utahané seriály. Ne, že by mi v tomhle Rovnodennost vadila, ale obsahově by tématu stačilo filmových 130 minut

nelze měřit vše stejným metrem. Stopáž je příjemná. Otravnost postav nevadí, spíš jen vytváří mlhu. Jako epizoda krajních mezí v technicky vyspělém kabátku by to bylo fajn. To jsem teda za život viděl mnohem větší kokotiny. Ne, že by to byl skvělý film, ale lidi už jsou zvyklí na všechno moc pi*ovat

není nezbytně nutné, aby byl film nějakým způsobem originální, když se duše pase. Silně naturální, až dokumentární vyobrazení s vykostěným příběhem postaveným na chtíči a chamtivosti tří skvěle hrajících postav. Filmy se stejnou strukturou se dělali převážně v 60. a 70. letech a ačkoliv nebyly nijak zvlášť oblíbené, měly nezpochybnitelnou váhu ve vývoji umění a jeho chápání. Uspokojení z negativních pocitů je euforičtější než z těch hezkých. Určitým způsobem mi to připomíná ranného Jodorowskyho. Když připočítám skvělou hudební kulisu precizního Jóhannssona, Řezník, kurva a jednooký muž je skvělý film. Ačkoliv musím podotknout, že mi vadilo, jak je předkládána určitá sympatie s vrahy

opět výtečné herectví Maria Casase tentokrát ale pitomě napsané postavy. Za mě jeho nejblbější role. Mnohem raději bych se po padesáté podíval znova na Misery nechce zemřít

teď si neuvědomuju, jak se to řekne česky - it's doesn't realy matter how trustworthy it is but what it stands for. Což platí o každém dílu

revenge akčňák za hrací deskou. Prapodivná kombinace. Slušně rozvinuté postavy, aniž by kolem něčeho bylo moc zbytečného brblání. Sang-woo Kwon je sázka na jistotu, i když teda musím uznat, že jsem s ním naposledy viděl A moment to remember. Škoda, že samotné hry jsou pouze v záblescích záběrů. V našich končinách vcelku neznámá hra, tak ve filmu dostává na atraktivitě jen svou tajuplností, jelikož člověku není ani předloženo, jak obtížná hra to je (domácí publikum je s tím obeznámeno a pro ně by to bylo navíc). Dobře to odsýpá a kupodivu i ty akční scény jsou fajn. Celkově je to dost slušné, když je člověk obeznámen se způsobem, jaký Korea točí filmy. 65%

hodně nevyužitý potenciál, ale i tak příjemné scífko

tady jsou potichu i zombie. Docela rád vidím, že nějaký walking dead film nemusí být jen plný ječení a chrochtání. The night eats the world je hodně melancholický, pomalu odvyprávěný snímek naplněný řadou němých scén. To co je tady zase trochu jiné, je originalita zpracování a ačkoliv ve stejný rok vyšel ještě film stejného téma Zoo (Nadosmrti spolu) s velmi podobným humorem, i tady je několik úplně hilarious scén, kdy jsem skutečně vyprsknul smíchy. Rozhodně není pro lidi, kteří nemusí, když se film táhne, aby vyexponoval atmosféru

lehce infantilní, ale bez debat slušná práce s obrazem i zvukem. Imaginární přítel je slušný nápad a rozhodně v tomto případě ne nepovedený. Několik vynikajících scén. Bohužel degradující závěr, ale za podívání to stojí

filmy Roba Zombieho mám moc rád, ale tohle mě teda minulo. Spíš mě to i sralo a nudilo. Ovšem stejně jako v ostatních Zombieho filmech a Celách s Jennifer Lopez je až magický smysl pro detail v maskách a kulisách, který uchází očím, které upřeně sledují střed plátna. Dům tisíce mrtvol bych mohl vidět znova a znova a pokaždé mě upoutá řada nových detailů. V tom já vidím uměleckou hodnotu Cummingsových filmů - nekonečné zhnusení