Djoker

Konečně někdo oprášil myšlenku z Nezvratného osudu. Technologie nám výrazně pokročily, takže v hlavní roli je tentokrát zlověstná aplikace. Horor se nebere zase tak vážně, což je vždycky plus, i když pozéři budou prskat. Především vedlejší postavy (kněz, ajťák) jsou skvěle napsané. Potěší i účast neokoukané Lail.

Zrovna Allen rozhodně nemusí nikomu nic dokazovat, ale závěr jeho kariéry je ve znamení značného ústupu ze slávy. Strašně se opakuje a recyklace některých témat je přímo otravná. Obsazení Wallace je pak střelou úplně mimo a jeho spárování se stále žhavou Gershon je komedie i sci-fi zároveň. V závěru se dostaví klasická otázka. To je jako všechno?

Vábení na příběh nejznámějšího padělatele v dějinách USA je pochopitelné, ovšem následné doručení běžných trampot rozvrácených rodin způsobí velké zklamání. Penn má alespoň vytříbený cit pro výběr vhodné hudby, ale stejně to vypadá jako filmová trafika pro jeho dvě děti. Dylan se povedla, je totiž celá máma. To Hooper je docela květák a nemá ani tátovo charisma.

Prezentace života v nižších patrech společnosti dává smysl, ale chtělo by to nějakou přidanou hodnotu. Stejně tak se můžu postavit před libovolný panelák s popcornem v ruce a po hodině pozorování smutných příběhů budu logicky konstatovat, že to tam stojí pěkně za hovno. Po herecké stránce je to však obstojné.

Silné téma zůstalo na papíře. Vždy je komické, když se na režisérskou židli posadí lidé, které údajně dobyli svět v příbuzných oborech a mají potřebu svoje schopnosti prezentovat ve filmech. Přes slušné obsazení jde od začátku o hroznou zívačku. Snobské fňukání nikoho nezajímá a emoční rovina je na bodu mrazu.

Tři Tygři tvořili i během pandemie, takže se rychle stali fenoménem. Vtipné skeče si konzumenty najdou lehce a v depresivním období to platí dvojnásob. Vydávat hodinu a půl dlouhou reklamu na losy od Sazky prokládanou šilháním a šišláním za film je však hodně za hranou. Navíc chybí to nejdůležitější. Naprosto absentuje humor a dokonce i ortodoxní fanoušci výrazně ubrali na hodnocení. Jedna za Kalouska s Barošem.

Jako výlet do minulosti do funguje dokonale. Socialistická šeď je nepříjemná a stranické hry pomalu odkrývají krutost systému. Nejlepší roli vyfasoval Trojan. Jako sarkastický policista hláškuje v pravidelných intervalech a je oporou i pro méně výrazného hlavního hrdinu. Budař skvěle vyvažuje kladné postavy, jeho slizký komunista je odporný každým coulem. Časové paradoxy jsou do děje naroubovány trochu na sílu, ale finále není tak špatné. Mnohé zahraniční pokusy se tvůrcům rozpadly pod rukama, což se tady nestalo. S1: 80%

Nejznámější kriminální případy svoje dokumenty už dávno dostaly, takže na scénu postupně přicházejí méně provařené kousky. Země neomezených možností jich má evidentně pěknou řádku a milovnicí true crime si tak můžou mlaskat. Záhada kolem jedné dívky z fotky určitě jen tak nezapadne, protože jde o neskutečně zamotaný a nechutný příběh o lidském utrpení.

Pozor covid! Některé filmy si svým námětem přímo říkají o natočení během pandemie. Tady jedna mamina hodinu pobíhá po lese a telefonuje, takže se to celkem nabízelo. Výsledek naštěstí není tak tragický, jak by se na první pohled mohlo zdát. Watts je ve formě a dokáže udržet zájem o vývoj událostí, i když se nenašla odvaha tnout do živého.

Bartošová měla hodně turbulentní život. Minisérie Iveta se věnuje pouze krátkému úseku, který pokrývá její přesun do Prahy a vztah se Sepéšim. Omamné tahy kamery a pomalé vyprávění slušně navozují atmosféru tehdejšího režimu, který naštěstí Samir nemá potřebu nijak rozebírat. Tragický osud Bartošové všichni znají, takže z předpovědí jejího otce mrazí. Velký prostor dostal zaslouženě Sepéši a dost lidí na něho změní názor. Fialová sice není dvojnicí Bartošové, ale vykulené zlatíčko z vesnice zahrála dokonale. Snad někdo bude mít koule na pokračování. Duel Rychtáře a Macury v podání Vetchého a Matonohy by byl boží. S1: 70%