Djoker

Pokud by se Vorlíček rozhoupal o 20 let dříve, tak by rozhodně dostal menší bídu a hlavně by obsazení i triky dávaly smysl. Vlastně to ani není moc k smíchu, protože pošpinil nejen kultovní status Dívky na koštěti, ale i svůj vlastní odkaz.

Pán Rapoš, bývalo dobrým zvykem, že lidé svoje exkrementy splachovali do záchodu a nechodili s nimi exhibovat do kina. Jinak Gott se s tím fakt nesral, poprvé jsem někomu rozuměl slovensky. Blábol bez hlavy a paty.

Nadšení pro film z toho přímo čiší, ale o nějaké zábavě nemůže být řeč. Zombie myslivci jsou jen trapný úlet. Těžko můžou vyrovnat dialogy, které tahají za uši a poslepované scénky, kde někdo bezhlavě pobíhá s kečupem na hlavě. Největší hvězdou je tak překvapivě Dáda, která jako jediná dokáže surfovat na parodické vlně, jenž smetla vše ostatní.

Natočit zvěrstva 2. světové války a zároveň přijít s něčím novým není úplně lehký úkol. Polákům se to povedlo a fascinuje mě, jak daleko před našimi filmaři v současné době jsou. Volyň je válečný velkofilm se vším všudy. Akční sekvence, masakry obyvatel, dech beroucí kamera i přesvědčivé herecké výkony. Jedinou slabinou jsou výrazné dějové skoky, které v kombinaci s no name herci a neznalostí historie dané oblasti můžou dělat problém s orientací v příběhu.

Dva roztomilí psíci skotačí po městě a postupně potkávají další zábavné postavičky zvířecí říše. Rozhodně jde o zajímavou alternativu k současným pečlivě vysoustruženým animákům, ale svou jednoduchostí potěší jen nejmenší diváky.

Forma vítězí nad obsahem, ale ve své době samozřejmě bomba. Lipského experiment předběhl dobu. Snímek absolutně nevhodný pro ospalé filmové večery s vypnutým mozkem. Divák musí zachytit každé Menšíkovo slovo, jenž nesedí s obrazem, který ještě k tomu běží pozpátku a tím pádem i dialogy vyžadují trénovanou paměť.

Ben Hur je tak velkolepý snímek, že i největší příběh našich dějin v něm jede na vedlejší koleji. Závody koňských spřežení stále patří mezi nejúžasnější scény, které se kdy ve filmu objevily. Ovšem právě vědomí, že souběžně můžeme sledovat samotného Ježíše Krista, způsobuje zvláštní pnutí, jenž graduje závěrečnou katarzí, když se oba životy definitivně protnou.

Spoilery. V rámci Survivora jsem nikdy nedal méně než dvě hvězdy. Před lety tuto laťku nastavilo tragické Thajsko a i pro retardované série tak nebyl problém ji přeskočit. Kromě klasických neduhů posledních let však tentokrát dorazili i komisaři z MeToo a bylo nutné skákat, jak oni pískají. Došlo tedy k povinně sehraným scénkám, při jejichž sledování muselo být trapně i Probstovi. Mělo jít o vážné memento, ale zároveň to bylo zlehčováno a popíráno. Všichni se do toho zamotali a vše přestalo dávat smysl. Boston Rob a Sandra měli být oživením, rád jsem je viděl, ale jejich poradní okénka byla zbytečná. Jediného hráče jsem si nezapamatoval jménem. Vyhrál nevýrazný učitel. Prostě nuda. Favorit: nikdo, Oblíbenci: nikdo.

Kuneš po odvykačce, Kouba s titulem a jeden idiot si hrají na Rafťáky. Bohužel jim není sedmnáct jako Kotkovi s Mádlem, takže se není čemu smát. Dámská jízda je úplně o ničem, ale musím uznat, že Bystroň už na papír vyblil horší kačeny.

Párty Hárd vypadá lépe než většina české produkce, která se suverénně sere do kin, i když stěží přeskočí laťku, kterou nastavila TV Barrandov. Pohl natočil bláznivou stříkací jízdu a jistě si ji užijí nejen zastydlí puberťáci. Všichni režiséři, kteří každý rok brečí, že mají málo peněz od sponzorů a Státního fondu kinematografie, by si měli uvědomit, že jen o penězích to skutečně není. Chce to filmařský talent a umění něco sdělit, pak je jedno, kolik máte v kase.