Aluska88

Jeden ze "zvířecích" filmů, které jsem jako malá měla velmi v oblibě. Bylo mi zhruba dvanáct a zbožňovala jsem ten příběh o malém krokodýlkovi, kterého tatínek spláchne do odpadu. Po letech se, již velmi rozrostlý tvor, vrací zpět do města, aby zde rozpoutal krvavá jatka:)

Velmi nápaditý a originální film s nezapomenutelnými herci, postavami, scénami a hláškami. Společně se Samotáři se jedná o klenoty tvorby Davida Ondříčka, i jedny z nejlepších českých filmů posledních let. "Abychom se společně odlepili od země, vzhůru k obloze, nesmíme se bát, je třeba obětí a my musíme být připraveni je podstoupit."

Tvůrci tohoto filmu by se měli stydět za to, že si zde vůbec dovolili vyslovit jméno "Bergman"...

Italská země má hororový žánr v krvi. Její tvůrce a jejich díla považuji za mistrovská a patřící mezi nedílnou součást filmového žánru. Tomuto snímku vévodí naprosto fenomenální "chrámová", ponurá hudba, nyní po čase, mě již dobře známého seskupení Goblin a génia jménem Phillip Glass. Jedná se o mé první setkání s ním a soundtrack celého filmu se stal jedním z mých nejoblíbenějších filmových (nejen hororových) melodií vůbec. Dále si mě Svatyně podmanila autentickou děsivou atmosférou a gotickou katedrálou, která byla postavena na samotných základech zla. Pokaždé, když nějaké takové "stavení" vidím či navštívím, vzpomenu si na Svatyni. Co se pod ní skrývá, kdy byla postavena a co bylo před ní...? První setkání s Asiou Argento a Tomasem Aranou, který je zde dokonale fascinující a démonický. Už navždy si ho budu pamatovat v této roli. Čarodějnictví, vyvraždění vesnice, velký kříž padající kamsi do hlubin a temná, vysoká katedrála. Chtěli byste v něčem takovém bydlet? Tak jako Lotte? Já nejspíš ne, určitě ne po tomto filmu. Pro mě nejlepší italský horor, jaký jsem dosud zhlédla a myslím, že ať se mi dostanou do rukou jakékoliv filmové klenoty z této země, tento pro mě zůstane stále tím nejlepším na špičce. Nezapomenutelné scény: chlapík s vrtačkou, žena drásající si obličej, pár ve zvonici, závěr. A spousta dalších. Když jsem prvně Svatyni "navštívila", byla jsem ještě v letech školních a po zhlédnutí se mi zrovna lehce neusínalo. Neustále mi bude znít v hlavě jedna věta. "Gotické katedrály jsou součástí vesmírného impresa, který neznáme, ani nepoznáme."

Velkolepá, výpravná romance, blockbuster, který se zapsal novou kapitolou do filmové historie. Velkofilm, který přepisoval dějiny:) Snad nejznámější tragický příběh lásky na filmovém plátně v podání klasických Hollywoodských postupů. Spojení nenaplněné love story, výpravy, triků a hudby, na pozadí největší lodní katastrofy. Nemluvě o dokonale provedeném Titaniku, na kterém si dal James Cameron skutečně záležet. Dokonce i příbory do detailů "okopíroval" od původních. Samozřejmě je toho nespočetně, ti, co se o Titanik zajímají, tak vědí. Takže ***** za tu legendární, nádhernou a nepotopitelnou loď, za její ohromující a nepřekonatelné zpracování, za excelentně k sobě padnoucího sexy mladého Leonarda DiCapria a nádhernou Kate Winslet a za magickou, krásnou a neobyčejně působivou hudbu v podání Jamese Hornera, při které mě pokaždé mrazí. A v neposlední řadě též za fascinující technickou i vizuální stránku. Titaniky jsou jen dva. Ten opravdový, ležící ve tmě na dně Atlantického oceánu a který známe jen z obrázků a dokumentů, a ten Cameronův. A jeho nezměrný kus tvrdé filmařiny a perfekcionismu, který do svého životního díla vložil. On ji znovu oživil. Díky němu se můžeme kochat na tuto krásnou loď a poznáme tak, čím pro lidi byla. Co znamenala pro tehdejší dobu a co znamená dnes. Postavy, které na něm skutečně cestovaly: Thomas Andrews, Bruce Ismay, Straussovi, John Jacob Astor, Benjamin Guggenheim, Molly Brown. Posádka: Lightoller, Murdoch, kapitán Smith. Lodní orchestr. To vše jsou osoby, které se staly legendami díky jedné noci. Zde jsou to sice vedlejší, ale pro film neméně důležité postavy, které by tady rozhodně chyběly. Fenomenální postavy slizkého hajzla Caledona Hockleyho (pravděpodobně životní role Billyho Zanea:) a jeho komorníka s "pohřebním výrazem" Lovejoye (skvělý David Warner). I ve filmu skončí Titanic tak, jako před více, než sto lety. Jako Cameronův snímek se však nepotopil, šťastně doplul až do konce a zakotvil jako jeden z nejlepších, nejslavnějších a nezapomenutelných snímků světové kinematografie. A to nejen komerčně. Zpracování jeho plavby a hlavně oné osudné noci zřejmě už nikdo nepřekoná. Titanic byl symbolem roku 1912 a varováním do budoucích let. Tento filmový byl symbolem roku 1997 a nespočetně mnoha let, které přijdou poté. Žádná jiná loď se ve své velikosti, významu a legendě nikdy k Titaniku nedokáže byť jen přiblížit. A žádný film se nevyrovná tomuto Cameronovu kolosálnímu zpracování. Tím vším, co tento parník byl, tak tím vším je i tento film. A je opravdu nepotopitelný. White Star Line. Southampton. Mávající lidé. Honosně oblečení boháči a chudí pasažéři třetí třídy. Schodiště s andělíčkem, skleněná kopule, křišťálový lustr. Hlídka ve strážní věži (LEDOVEC! PŘÍMO PŘED NÁMI!), Murdoch na přídi lodi, která se neúprosně přibližuje ke své zkáze (DĚLEJ, OBRAŤ SE, DĚLEJ!), chlapík ve strojovně, právě si dávající polévku (ZPĚTNÝ CHOD!), topiči v kotelně prchající pryč (ZAVŘETE REGULÁTORY, ZAVŘETE JE!), obrovské komíny padající do ledové vody, kapitán Smith na můstku, Thomas Andrews naposled nastavující hodiny, vztyčená loď, tyčící se do nebes jako hrozba, lámající se na dvě části. Parník padající na dno a zarývající se do bahna. Davy lidí v ledové vodě, čekající na záchranu, která nepřišla. Východ slunce, klidná hladina, odnášející na svých vlnách pár záchranných člunů (NEZBÝVALO NÁM NIC, NEŽ ČEKAT). Jack a Rose, setkání na zádi (JESTLI SKOČÍTE, BUDU MUSET SKOČIT ZA VÁMI), malba, okamžik na přídi (JÁ LETÍM, JACKU), romance v podpalubí a konečný slib. Toto vše a spousta dalších nezapomenutelných momentů a dialogů, které zná spousta fanoušku nazpaměť, dělají Titanic tím, čím je. Tímto snímkem se mu dostalo té nejvyšší a nejdokonalejší pocty, jaké mohlo. Ve významu, obrovitosti a symbolice. Na závěr musím ještě vyzdvihnout excelentní český dabing, především Michala Jagelku a Jitku Ježkovou. Bez jejího sametového hlasu si možná spousta z nás neumí postavu Rose ani představit. "Tyhlety malby prstem, byly to vyhozené peníze." - "Já na rozdíl od Cala nějaký umělecký vkus mám. Jsou nádherné, úplně jako ze sna. Pravdivé, ale nelogické." - "Kdo to maloval?" - "Nějaký Picasso." - "Nějaký Picasso, z něj nic nebude, to mi věř.":), "Znáte doktora Freuda, pane Ismayi? Jeho trefné názory na muže zaujaté velikostí by Vás mohly zajímat...", "Potopit se nemůže." - "Je ze železa, pane, ujišťuji Vás, že může. A potopí se, to je matematická jistota.", "Myslím, že se na první stránky dostanete, pane Ismayi.", "Pane Andrewsi, viděla jsem ten ledovec, a vidím Vám to na očích, řekněte mi pravdu..."

Dost slušné pokračování. Scény jsou přiměřeně brutální, napětí je tak akorát, dobře vymyšlený způsob, jak "ji" porazit tentokrát, a ke všemu lahůdkový konec:)

Na rozdíl od chlapecké verze této komedie, je její dívčí alternativa značně povedená a velmi se mi líbila. Na to, že se jedná o německou komedii s jasně sexuálním námětem, mě vždy potěší, že se zde nevyskytují skoro žádné sprosté či trapné dialogy nebo odpuzující či nechutné scény, jak tomu bylo v případě děsivých "Kluků, kteří to taky chtěj." Když vezmu v potaz, že spousta komedií s podobným námětem, se všemožným vulgaritám a narážkám nemá vůbec potřebu vyhýbat. Ale možná proto, že se jednalo o čistě ženský pohled na věc, pojali tvůrci zpracování jemně dívčím způsobem. Uvolněně, mile a zábavně. V rolích holek, co touží po prvním, nezapomenutelném orgasmu, se představuje sympatické obsazení. Diana Amft jako blonďatá, kudrnatá, "sexy girl", Felicitas Woll jako roztomilá Vicky a Karoline Herfurth coby, po velké lásce toužící Lena. A zde jsem poprvé poznala Maxe Riemelta. Vydařené scény, dialogy a vtípky, dynamická hudba. Orgasmická scéna Inken při jízdě na kole napříč městem je kultovní:) Jistě, film obsahuje množství přemrštěných pasáží a podobných výjevů, které budou na spoustu diváků působit nejspíš trapně a zcela nevtipně. Já se ale zasmála a ráda se na tento kousek vždy podívám. A to už rozhodně nejsem v pubertálních letech. A je mi jedno, že má jen 36%:) Zároveň je obdivuhodné, kam až to od jednoduché, pubertální a směšné komedie, dokázali režírující Dennis Gansel a účinkující Max Riemelt, dotáhnout. "Jdu chcát, jdeš taky?"

Tento horor byl pro mě extrémně děsivý v době, kdy jsem ho poprvé zhlédla, to mi bylo okolo 14ti let. Když jsem pak večer usínala, krčila jsem se v rohu postele, klepala se nehorázně strachy a čekala, odkud na mě Chucky vyskočí. Snad po žádném hororu jsem se tenkrát tak strašně nebála, jako po tomto. K opětovnému zhlédnutí jsem se odhodlala zhruba o deset let později a očekávala, jestli na mě zapůsobí stejně jako před léty. Ze začátku jsem cítila neklid a jistý strach, který se však postupem času rozplynul a zůstala jen lehká nostalgie a vzpomínky. Ve scénách, o nichž si pamatuju, že mě tehdá "scared to death", což byla návštěva "voodoo" přítele či schovávání Andyho ve skříni, se onen strach vůbec nedostavil a vzpomínala jsem, jak se mi tenkrát zdálo, že je ta scéna nekonečně dlouhá a děsivá. Andy, ten jeho malý, umělohmotný, zrzavý spratek s modrýma očima a ozdobným nožíkem a jeho pravé jméno Charles Lee Ray, pro mě vždycky budou patřit ke klasice mých dětských let a k jedné z těch nezapomenutelných "dětských her"...:) Chucky říkal, že teta Maggie byla strašná kráva a dostala, co si zasloužila", "Mluv, sakra, nebo tě hodím do toho ohně!"

Kingova povídka je dokonalá. Temný, znepokojující, atmosférický a famózně vystavěný příběh o spisovateli Paulu Sheldonovi, který se díky nehodě dostane do rukou šílené ošetřovatelky Annie Wilkesové. Takto popisuji povídku a stejně bych popsala i film. Převedením na plátno neztratil téměř nic z předlohy. A já říkám, stejně jako Annie v tomto filmu, že pro mě je King spisovatelem číslo 1:) Filmový přepis je pro mě jedním z těch nejlepších, ačkoliv oproti knize je ušetřen jistých drsných momentů. Kathy Bates do role "dobrotivé" ošetřovatelky dokonale zapadla a zhmotnila tak jednu z nejděsivějších postav mistra hororu. Je nesmrtelná. A jak bylo řečeno v závěru povídky, slovy Paula: "Bohyně..." James Caan, jakožto nebohý spisovatel upoutaný na lůžko je skvělý. Spolu s Kathy tak vytvářejí herecký koncert a boj mezi svými postavami. "Paule, ona nesmííí zemřít...!"

Kdo jiný, než nezničitelný Terminátor by se dokázal sám postavit proti tomu nejsilnějšímu, nejoriginálnějšímu a nejlepšímu mimozemskému frajerovi, jaký kdy existoval? Ano, samozřejmě spolu s Vetřelcem, který je také právoplatným králem žánru. Jenže Predátor mi vždycky přišel více stylovější, kultivovanější a inteligentnější:) Nadpozemská akční legenda vs. dokonale vybavený mimozemský lovec se stylovými dredy. V tomto příběhu musí Arnie uprostřed tropické džungle čelit tomu nejhoršímu nepříteli ze všech. Predátora mám ze všech jeho filmů asi nejraději. Tento dokonalý kousek je excelentním spojením zajímavého námětu, výborného scénáře, napěchovaného hláškami, dynamického, napínavého děje a skvělé bandy herců a jejich postav. Dutch, Dillon, Blain, Mac, Hawkins, Poncho a Billy. Na vrcholu toho všeho však stojí dva géniové. Stan Winston a jeho legendární, dokonalá a fascinující maska lovce z vesmíru, pod níž se skrývá Kevin Peter Hall, a Alan Silvestri a jeho fenomenální "Jungle Trek" hudba, která dává filmu ten dokonalý a nezapomenutelný rozměr. "Ty máš ale pěknou držku.", "Nemám čas krvácet.", "Nějakej parchant jim řek, že seš nejlepší.", "Není zač."