Mkqp

Koreo tleskám a ještě dlouho budu. Je to korejské a přitom není. Na toto téma (korupce u státních složek, vraždy atd.) už natočili seriálů spoustu, jenomže pokaždé se našlo něco co výrazně ovlivnilo dobré prvky, což nakonec zapříčinilo, že kvalita seriálu nebyla po celou dobu konzistentní. Nicméně Secret Forest si drží konzistentní kvalitu od začátku až do konce a nabízí opravdu napínavou podívanou s nespočitatelným kvantem charismatických postav, které začínají už od Seung-woo Jo a Doo-na Bae. A to díky omezené mimice (součást role), nemohl Seung-woo Jo předvést jak skvělým hercem je. ■ Jedna ze stránek kde Korejci dlouhodobě selhávají je agresivní přenášení emocí a až na hlavní postavy časté černobílé charaktery. Jenomže tady jsou tyto charakteristiky uzamčeny na dně hluboké truhly a jen párkrát se stane, že nějaká na maličkou chviličku unikne na světlo. Opravdu žádná postava tu není odfláknutá a vykreslená minimem barev, přičemž všichni podezřelí mohou mít motiv, takže divák opravdu do poslední chvíle váhá kdo může být pachatelem. Dále jsem rád, že se u pohřbu vyvarovali hysterickým scénám a nepřiměřeného co nejhlasitějšího pláče, čímž jsem mohl vnímat emoce vycházející z probíhajících scén a neměl chuť prokopnout obrazovku. No prostě spousta milých překvapení a nesporné kvality. Navíc zde nejsou žádné zbytečné a přihlouplé zvraty s autonehodami, ztrátami paměti a podobně. A to ukončení ... ach ... koukám s otevřenou pusou. Bezesporu zatím nejlepší korejský seriál v tomto žánru, který jsem viděl.

S místním hodnocením mohu jen souhlasit. Opravdu skvělý seriál, který má téměř vše na nejlepší úrovni. Skvělý děj, dobře vybraní herci, parádně napsané a zahrané postavy, fungující systém, až na minimum drobností velkou uvěřitelnost situací, a spoustu dalšího obsahujícího nesporný potenciál chytnout a nepustit nejednoho diváka. Celý seriál jsem sledoval s obrovským zájmem, občas byl překvapen nad vzniklými zvraty, ale jejich následky mi byly ukradené. Mé tělo jednoduše nereagovalo na probíhající změny, tak jako u některých jiných seriálů. Naopak velké plus spatřuji ve vynikajícím vývoji, a to jak dějovém, kdy se z klidného dramatu dostáváme k thrilleru, tak osobnostním, při němž se nám naskytne skvělý psychický přerod nejedné postavy. Jako třešničkou na dortu můžeme označit řádné psycho, které zažijeme v posledních dílech a týká se rodiny nejlepšího perníkového kuchaře.

Právě jsem získal novou seriálovou lásku zrovna tam, kde bych ji v životě nečekal. Vyloženě nemám rád druh sci-fi, kde se objevují vesmírné lodě putující napříč vesmírem, a ve kterém se často střílí, jenomže Firefly mě skrze opravdovost pocitů a emocí posádky získává na plné čáře. Firefly mi přijde jako americký Cowboy Bebop. Dá se říct, že děje jsou od sebe odlišné, ale u obou hrají spíše sekundární roli hloubkovému vykreslení charakterových rysů všech postav posádky. Každým dílem a rozhovorem mezi všemi členy se u mě pomalými krůčky zvětšovalo pouto ke každému z nich, až mi nakonec přirostli k srdci. V tuto chvíli je pouze pár minut od poslední minuty filmu, který uzavírá nedokončený seriál a už mi všichni chybí. V hlavě mi zní pouze: „Já chci ještě!“ Nejzajímavější charakter pro mě byl bezesporu kapitán lodi Serenity Malcolm Reynolds. Malcolm působí jako veliký dobrák od kosti se silným smyslem pro spravedlnost a morálku, jenomže dokáže v nečekané chvíli vyplodit takovou hlášku, nebo provést takovou věc, která popírá jeho dosavadní chování a obrací jej úplně odlišným směrem.

Dlouho, už opravdu dlouho jsem neviděl tak silný detektivní seriál co se komplexnosti týče. Z Ice World mám nepopsatelně hluboký a intenzivní zážitek. Není to žádný „blyštivý klenot“, který by svou krásu rozhazoval do všech stran a tím si získával mou povrchní přízeň, nýbrž „cit“ jenž nelze být spatřen ani sebepronikavějším pohledem, přitom oplývá mnohem větší váhou a upřímnou vnitřní krásou, kterou mě uhranul. Může se opírat o vynikající charakterovou psychologii, charaktery samotné (hlavně Egi Toko, kterou ztvárnila Matsushima Nanako měla po celou dobu tak neskutečně obrovské chrisma), propracovaný děj, božský scénář, úžasnou práci s prostředím, dobře zapasovanou atmosférickou hudbu, silné dialogy a mnoho dalšího. Ice World je jedna z detektivek, při níž se člověk na chvíli stane vyšetřovatelem, protože dostává úplně stejné informace jako postavy a není mu žádná odepřena. Nebojím se ho považovat za mistrovské dílo ve svém žánru. Navíc herecký výkon pachatele při finálním odhalení byl absolutně dokonalý. Opět ti Zízo děkuji za titulky, a že jsi mě k tomu dokopala :D.

Wow wow wow a ještě jednou wow. Žánrová dokonalost ve své nejčistší podobě. Na The Wire nemůžu reagovat jinak, než skládáním poklon a pěním ód. Řemeslné veledílo ve všech ohledech. Práce zainteresovaných složek, děj, dějová psychologie, psychologie postav, příběh a v neposlední řadě scénář, z kterého jsem téměř omdléval, utváří z The Wire nejkomplexnější seriál, jenž jsem v tomto žánru viděl. Všechny herecké výkony byly na výbornou. Navíc jsem si i přes nespočítatelné množství postav dokázal spoustu oblíbit. Jde cítit, že opravdu žijí vlastním životem, mají koníčky, zvyky, oblíbené věci, minulost a jsou natolik reálné, že utváří vlastní sofistikovanou a fungující společnost. Nejvíc mě zaujal Idris Elba a Dominic West (ten jeho přihlouplý úsměv byl super :D). Další desítky oblíbených postav jsou v nevelkém závěsu. Snad první seriál kde není třeba téměř žádného soundtracku k navození silné atmosféry a kde se mi i bez něj tvořila na těle obrovská husina. Určitě doporučuji všem kdo mají rádi tento žánr

Chci víc JP dramat, které budou takto čisté, klidné a vyrovnané. Nenašel jsem nic co by se mi na Nagareboshi nelíbilo, naopak jsem strašně rád za nenásilné vyobrazení přehlížené lásky Kenga a Risi, a celkově s každým detailem. Kdybych měl Nagareboshi charakterizovat jedním slovem, tak „Vyrovnaný“ je to správné slovo. Rewatch: Nagareboši je jeden s mých prvních Japonských hraných seriálů, jenž jsem měl možnost vidět (navíc jeden z nejoblíbenějších), a proto jsem byl hodně zvědavý co na něj budu říkat po téměř čtyřech letech, kdy jsem si jej pustil znovu. No a opět mnou proplouvá to samé nadšení jako předtím, navíc okořeněné o spoustu nových pocitů, které jsem získal pozorováním těch nejmenších detailů, na což jsem měl čas převážně díky toho, že znám dějovou linku už z dřívějška. Ach ta spousta skrytých náznaků a pohledů, které člověk může vyčíst.

Tento pro někoho stupidní humor zbožňuji, přičemž celá parta těchto čtyř rozdílných osobností a charakterů mě nepřestává bavit. Seriál ke kterému se rád vracím a doufám, že mě do konce života neomrzí. Spousta nezapomenutelných hlášek, nápadů a zábavy. Lepší humor si snad ani nemůžu přát. Tato partička od Krytona po Listera je jednoduše legendární. Opravdu propracované charaktery, držící si svou osobitost s každou konverzací.

Originální verzi jsem neviděl, ale tato americká jí ostudu nedělá. The Killing je emočně zvládnutý bez jakékoliv chybičky, čemuž dopomohly bez diskuze vynikající herecké výkony a psychologické vykreslení všech postav. Navíc hlavní dvojice vyšetřovatelů k sobě skvěle ladí i přes velkou charakterovou odlišnost, přičemž jejich společenské problémy k nim dokáží diváka přiblížit natolik, aby prožíval co oni. To se však dá tvrdit o spoustě dalších postavách. Se zápletkou se pracuje dobře a drží v pozoru po celou dobu, což je dalším plusem tohoto skvělého seriálu. Za mě bezesporu jedna z nejkomplexnějších detektivek. Žádná prostá záležitost. ■ To co po celou dobu předváděla Mireille Enos za herecký výkon bylo neskutečné. Těch cen by si zasloužila několik. Pro tuto roli se snad narodila.

Nikdy bych nepomyslel, že sledovat seriál o hře původem z Číny, která se nazývá Go a o níž jsem do té doby vůbec nic nevěděl, ve mě vyvolá "filmový orgasmus". Tento seriál nabízí úžasně propracované charaktery, precizní psychologii hry, skvěle dávkovanou rivalitu mezi hráči, kteří se navzájem motivují k lepším výkonům a v neposlední řadě bravurně vybranou hudbu, která vykresluje zmíněné charakteristiky a těží z nich maximum. Vzít jen jeden z těchto základů, tak se nebojím tvrdit, že Hikaru no Go ztratí svůj půvab. Tím, že jsem dětství prožil v kompetetivním prostředí sportu, tak je mi tato tématika velmi blízká a i přesto, že je seriál zaměřen na rivalitu mezi hráči, tak mě neskutečně baví ten vzájemný respekt a to, že se dá příběh vystavět i bez toho, aby bylo cílem celého seriálu porazit nějakého zloducha v obrovském turnaji. EDIT: Začínám čtvrtý rewatch a utvrzuji se v tom, že Hikaru no Go je nejen mým nejoblíbenějším anime seriálem, ale nejoblíbenějším seriálem vůbec.