BoXBe

Al Pacino samozřejmě geniální, whoo whoo, jen všichni víme za jaké filmy Oscara dostat měl. Z filmu mezi nánosy kýče a schematických scén zbylo jen pár milých úsměvů. Do toho přeslazená hudba, inscenovaný proces, potlesk na závěr jako ve školce. To už mě dneska fakt nebere.

Nadmíru vtipná pohádka. Škoda té slabší animace a slabšího závěru. Slabé stránky ale přebil vydařený humor. Děti jsou nadšené. Tatínek se zasmál několikrát dobře a nahlas.

Drží to pěkně pohromadě, výsledek odpovídá konceptu, je to celistvé, jednoduché, minimalistické, přitom o reálném ohrožení z relativně malé pozice. Výborná jednoaktovka, dalo by se pěkně rozebrat i divadelně.

Top seriálová a žánrová událost roku 2024 takhle ze startu. Není divu, že to Británií tak zatřáslo. Odlupování skutečnosti doručuje nervy drásající momenty (nad systémovou zvůlí) až se žaludek svírá. Alan se Susan získávají cenu za nejsympatičtější seriálový pár :)

Zase zimomriavky... Brrr. Umí to postrašit. No a ten zbytek je o atmosféře, lidských osudech a charakterech a o ekologii. Takový miš maš ve tmě a mrazu, který netáhne dopředu kdovíjak silný příběh, tempo nebo rytmus, ale jen a jen ta Aljaška a to ještě ve fiktivním městě.

Nádherné sci-fi. Estetika za pět hvězd. Obsah tak za jednu. Garethovi Edwardsovi bych svěřil k natočení cokoliv. Cokoliv, čemu sám nebude psát scénář, byť by to uchopil sebelíp, co se vizuální i koncepční propracovanosti světa týče. Od Star Wars: Rogue One vypadal v tomto žánru stejně dobře jen druhý Avatar a Duna. Super, co do vizuálních orgií, vůbec ne super co se příběhu týče (primitivní, přitom podaný zbytečně komplikovaně), vůbec ne super co do motivace Johna Davida Washingtona, který chudák musel stokrát opakovat, že chce Máju (a nikoho jiného to netrápilo, o její dítě se nezajímal vůbec). Musel se schovávat v dodávce zpívajících dětí a musel poslouchat Radiohead ve chvíli, kdy to vůbec nedávalo smysl. Dokázal proběhnout v dystopickém světě letištěm plném automatizovaných kontrol a člověk teskně vzpomínal na jeho chladnou postavu v Tenetu, kterou vytahoval v akčních scénách, kde měl aspoň nějaký důvod. Tam mi seděl. Amerika je tady vysloveně zlý policajt, bez kompromisů, což o to, ale pak to bouchne, všichni slaví a nic dobrého to nevěští ani tak. Tak příště lépe a s lepší kontrolou režie, jestli to jako celek vůbec dává smysl. A Hans Zimmer se tady taky kdovíjak nepředvedl, ani jsem si jej nevšiml.

Zábavné, upoutá až do konce. Místy velmi vtipné (s otcem), ponejvíce o kruté realitě propadnutí gamblingu, podané svěží, svižnou a vtipnou formou. Příležitosti využití technologie uchopí hodně po povrchu a pro úplné začátečníky, kteří by se chtěli do budoucna zajímat více, a až ke konci filmu. Cílovka tak moc nejsou lidí, co jsou aspoň trochu v obraze, ale spíše mladí a nebo mobilem neklidní.

Míchání karet, doufejme před údernými zvraty a budoucím vyvoláním pocitu nebezpečí a chaosu a nejistoty, kdo je kdo a jaké má motivy. Jinými slovy klasický postup v detektivním thrilleru. Jinak by tento díl moc smysl neměl, byl by varováním, že už to nebude lepší. Taky mohl ve finále trvat přesně tolik času, kolik trvá přestřih od první scény přes tetovací salón ke karavanu. Zimomriavek na startu si ale cením :)

Těžko říct, jestli je film spíše poctou pro Českou televizi, že by uměla natočit lepší biografický snímek nebo zklamáním pro producenty filmu, že by v produkci třeba České televize mohl vziknout i dramatičtější a zajímavější film postavený na zajímavějších dialozích. Film Golda není o nic víc lepší nebo horší, než kdekterý publicistický článek, který může být informativnější a emotivnější. Nic proti Helen Mirren, která tu má bezpečně hodně prostoru na to, aby dala postavě co potřebuje. Že to omezuje prostor pro samotnou válku, už je druhá věc. Dověděli jsme se, že Kissinger si pochutnal na boršči, ale že moc po dvou večeřích s rusy neměl hlad.

Bezproblémová pohodovka se spoustou legrace od první minuty, která není prvoplánová a primitivní. Jede kupředu s vkusným soundtrackem, krásnou a "svůdnou" Jennifer a vrcholnou scénou u piana, která, přiznám se, zastihla mě na něco tak dramaturgicky vymakaného, nepřipraveného, a dala tomu o level vyšší úroveň. Pretty Woman 2, jen v trochu jiném gardu, co se toho líhnutí ze skořápky týče. Palec nahoru.