lillien

Pro mě hrozně zapomenutelná sci-fi o výcviku pubertálních děcek , která vykazují jakési výjimečné schopnosti (nebo umí nejlíp smažit gameboy) pro boj s brouky, o kterých nikdo netuší, co od nich čekat, ale všichni se shodli, že nás přišli vyhladit. Geniálnímu Enderovi to nějak víc myslí, při šikaně se mu kupodivu trochu toho adrenalinu vyplaví, takže se u něj ve vhodné míře skloubí vlastnosti nadějného vůdce (šachový velmistr a ne úplná bábovka) a může letět na vesmírnou základnu zachraňovat svět. Což je v kombinaci s velkolepým vizuálem poměrně zábavné dobrodružství, ale ještě zábavnější by to bylo, kdybych finální pointu neuhodla ještě před rádoby úderným rozuzlením. A to si občas sedím na vedení, takže z toho lze usuzovat, že tahle počítačová show bude mnohem více fascinovat náctileté publikum, nebo fanoušky knihy.

Přiznám se, že být tenhle film o tom, jak se chudé dívce z černého kontinentu splní sen na přehlídkových molech, dávám nemilosrdně odpad. Zastávám názor, že modní průmysl je neužitečná zrůdnost. Nechápu, kde bere afektovaný buzerant právo pohlásit 48 kilovou dívku, že má tlustý zadek. Ta pak ořízne půlku ze sojové kostky, jediného denního přídělu, "dokrmí" se vatou a s váhou koncentráčníka představuje zblblým snobům povětšinou nenositelné, předražené a absurdní hadry. Filmy o modelkách jsou blboučké a naivní. Nezazlívám mladým holkám, že je nějaká ta romantická komedie s hadrama a směšným dupkáním po molech může bavit, já už jsem ale v letech, kdy ve filmech hledám trochu víc, než jen krásný xicht a pěkný šaty. Květ pouště naštěstí nepředstírá, že by se Waris splnil sen tím, že se stala topmodelkou. Měla to tak nějak v paži, pouze uchopila příležitost vydělat si peníze a následně využít své známosti ve prospěch osvěty a boje proti ženské obřízce. Za to jedna hvězda. Dvě hvězdy uděluji z osobních sympatií za to, že malé děcko zcela bez pomoci, jídla a vody ušlo pořádný flák skrz poušť až do Mogadishu, násilníka na stopu umlátilo kamenem a pak se protloukla, tak jak jí velel její nezničený sebezáchovný instinkt i s tou nepodařenou obřízkou až do Londýna. Přežila. Bez ohledu na to, jak moc je pro naši západní civilizaci nepochopitelný akt ženské obřízky, přiznejme si, že naše rozmazlené děti by život v kočovném kmeni zvládly jen těžko. Chybí jim ta schopnost přijímat život takový jaký je. Nenaučili jsme je to. Utlumili jsme v nich všechny přirozené pudy. Naše pětileté děcko nedokáže celý den v poušti úplně samo obstarat stádo koz. Považujeme se za vyspělou civilizaci, hodnotíme a odsuzujeme třetí svět jako primitivní. Menstruační bolesti řešíme ibuprofenem a s každým bebíčkem letíme k lékaři. Somálská dívka sama bez pomoci přežila se špatně obřezanou pipinou, takže denně trpěla nesmírnou bolestí. A neremcala. Pak tedy smekám a film, který mě jinak místy nudil, nebo mi přišel až příliš sentimentální, hodnotím za lepší tři.

Na Karlovi je mi sympatické, že nemá vůbec smysl pro turismus. Jeho cestování je tudíž samá stížnost, údiv nad tím, co velkolepého považují ostatní nad něčím, co mu vlastně vůbec nepřijde zajímavé, je věčně otrávený a brblající. A to mě kupodivu docela bavilo. Čínani mu přišli mimo, protože za pouliční pochoutku považovali žáby, škorpiony nebo vajíčko s již vylíhnutým embryem. A na veřejných hajzlech neměli dveře. Tedy oni tam neměli ani toaleťák. Jdete se vychcat a do periferního vidění vám kadí číňan. Bez toaleťáku vyřeší finální záležitost (nechci vědět jak!) a pak jde vařit vedle do restaurace. Karl je možná idiot, ale pomohl mi si uvědomit, že tahle asijská mentalita je mi opravdu hodně vzdálená. Už nikdy si nedám jídlo v čínské restauraci.

Praktiky seriového vraha jsou opravdu hodně povedené a bavily by mě mnohem víc, kdybych věděla, co přesně se jeho autorovi v palici honí. Asi jsem se málo soustředila, ale nějak jsem to za celý film nepochopila. Banda kriminálníků, z nichž skutečně No one leaves, je prudce nesympatická, takže jejich úbytek nevyvolává žádné výjimečné rozhořčení. Luke Evans je příliš hezký na to, aby od něj kudla pod vaječníkem bolela, kor když vám u toho s výrazem zaníceného milovníka cosi šeptá do ouška. V tom především spočívá kámen úrazu, protože když mě vrah neděsí a jeho pohnutky k podivnému chování jsou nepříliš dobře vysvětlené, žádné, nebo nepochopitelně krkolomné, zůstává už jen ta exkurze na lidská jatka a to mě vydrží bavit jen na tři hvězdy. S větším hnusákem v hlavní roli se z toho dalo vytřískat i víc.

První půlka mě nebavila, otravovala a nesympatická kravka si bohužel absolutně nedokázala vybudovat jakoukoli vazbu nutnou pro můj soucit a znechucení nad její nadcházející situací. Téma městské holky, která nasere bandu primitivů ve vidlákově je vděčný stavební kámen pro nějaké to multiznásilnění a následné kuchání. Tahle předvídatelnost mě už nudí a očekávala jsem trochu originálnější nápad, nehledě na to, že scénář byl trapně blboučký. V druhé půlce se rozjela akční fáze pomsty a nudila jsem se už o poznání méně, ale z kategorie ničím nevyčnívajících a rychle zapomenutelných exploiťáků už se tahle sranda u mě nedostane.

Až zas tak jiný Kevin Smith to nebyl. Téma Boha, ďábla a fuckování za každým druhým slovem si protlačil i sem a vlastně jsem se docela nasmála. Michael Parks coby charismatický, užvaněný vůdce sekty je výborný. Trefně nám to v závěru shrnul Johna Goodman: "Lidé se chovají divně, když si myslí, že na to mají právo. Ale dělají ještě horší věci, když jen slepě věří." Tyto zjevné pravdy mají větší problém vstřebat Američané se svým sklonem až fanaticky propadat náboženství, nás to až tak moc nerozseká, s takovými prdlouši by si naštěstí většina z nás hodně rychle vytřela prdel.

Jeden z filmů, který absolutně nemá smysl vidět jinde než v kině. Miluju survivaly a mám hrůzu z otevřených prostor, takže za sebe můžu říct, že téma mi sedlo a spousta okamžiků mě udržela v dokonalém napětí. Nejsem odborník z NASA, čili kašlu na to, jestli bylo nebo nebylo viděné pravděpodobné. Já jsem byla devadesát minut všemi smysly ve vesmíru a to není za necelý dvě kila vůbec špatný obchod! Sandra v jedné ze svých nejlepších rolí. Měla jsem ji už na černé listině za některé její komediální šaškárny a tímhle si to Buldok absolutně vyžehlila. Možná by to s více herci byl působivější a akčnější nářez, ale do mé nálady se one woman dráma s občas zaštěkajícím Cloonym (stárne ten chlap vůbec?) strefila dokonale. Prostě jsem jen čuměla s otevřenou tlamkou a děkovala, že jsem se nikdy nechtěla stát kosmonautem.

Jak to vidí děti na obou stranách ostnatého drátu plus jeden neamerický unhappyend. Příjemné herecké výkony a pochvala za snahu nijak zvlášť netlačit na city. Přimhouřím-li oči nad tím, že reálně se toto opravdu stát nemohlo, takže to neberme jako ryze válečný film, ale spíš rodinné drama, bavilo mě to víc, než většina citově vydírajících filmů s tématem děti a válka.

Citově vydírající tragikomedie, v níž nejtragičtější je pateticky šaškující Benigni.

Taková lepší televizní kriminálka s lehce nečekaným závěrem.