lillien

Mohla by to být i docela solidní kriminálka, příběh by na to snad i byl. Ale těch protivností se tam našlo. Jednak to opět točil ožralý kameraman, tenhle "umělecký" styl diskriminující epileptiky, kdy se najednou všechno začne třást a skákat sem a tam, opravdu nemám ráda. Nepřehledné sekvence jsou pak o ničem. Ben vypadá pořád dobře, ale pořád hraje stejně blbě. Respektive neurazí / nenadchne, abych byla spravedlivá. Justin ve mě nezanechal lautr žádný dojem a večírky casin mi připomínaly silvestrovské zábavy pro německé turisty, kam agentura dodala ukrajinské štětky. Gemma se tam potácela od ničeho k ničemu, kdyby její role spočívala v tom, že se ptá, zda mají hosté co pít, vyšlo by to na stejno. Až závěr to celkem posunul, jinak by to bylo na slabé dvě.

Klasická vyvražďovačka ve velkopanském sídle, kde v podstatě všem těm nesympatickým snobům přejete, ať pochcípají a jen potěšeně sledujete, jak přesně k tomu dojde. Docela nápaditě krvavé pičičovinky a naprosto ujetý song, který jsem si musela vyšťourat. Výborně tam pasoval: Dwight Twilley -Looking for the Magic

Na kino možná příliš komorní, ale zhlédnuto doma dokonce předčilo moje očekávání. To nejprve silně ovlivnila skepse, zda nebudu dvě hodiny čučet na tichého starce a moře, kteří se budou vzájemně duševně sbližovat ve své samotě, jednotě a blablabla nekonečné nudě. Páč člověka může vyděsit, že se tam opravdu moc nemluví. Abych byla přesná, v celém filmu jsem zaznamenala jen asi tři věty na začátku, jedno fuck a jedno help. Scénárista se nenadřel. A přesto mě bavilo sledovat, kde se v člověku bere ta pragmatická a ryzí akceschopnost, ten instinkt, který jednoho nutí se alespoň pokusit, i když je vše totálně v prdeli a nejspíš i za její hranicí. Ta vůle žít, kterou nám tak pitomě otupil život, ve kterém nám skutečně o život nejde, anžto dopujíce se antidepresivy vykazujeme pramalou vůli si ho řádně vychutnávat. Jeden takhle narušený výlet na moře všechnu tu perspektivu změní. Možná na chvilku i nám. A přesně od toho survivaly jsou.

Silvestrovská předpremiéra absolutně splnila mé očekávání zábavy, jakou by si člověk na konci roku měl v tento den dopřát. Kdo nebyl líný a zkusil risknout Zpátky do ringu místo "jistoty" křečovitých televizních estrád a oslizlých chlebíčků v domácí díře, nelitoval. Sly už díkybohu přestal oblbovat a přechcávat realitu, přiznal světu, že věčné chirurgické natahování xichtu a megadávky steroidů jsou už v tomhle věku hovadina a na férovku ukázal, jak má správný akční dědek vypadat. Sláj ani Robert si tedy nehrají na trapné, nestárnoucí hrdiny a divákovi zasazují pravým hákem dokonale vtipné hlášky a levým sympatický sarkasmus. K tomu jim naprosto suverénně sekunduje geront trenér Lightning (Alan Arkin), který mi způsobil únavu obličejových svalů od nepřetržitého pochechtávání a neztrapnil se ani faking kůl negerský promotérek (Kevin Hart). Jeho střílečky do bělochů a trefné popichování mě bavily neméně. A protože jsem prakticky neobjevila hluché místo, musím uznale konstatovat, že scénář konečně napsal někdo, kdo neskončil s vtipy na úrovni Tomáše Mašinky a dokonce nemusel ždímat ani ze stoky fekálního humoru, kterým se často v komediích "vylepšuje" příběhová slátanina a zoufalé herecké nevýkony. Závěrečný zápas samozřejmě nutno brát s nadhledem, uvědomme si, že vrcholný sportovní výkon bylo už jen to, že se naši borci svlékli po pětašedesátce v ringu. U mě za pět bez ztráty kytičky a dokonalá jednohubka na závěr roku, které všechny Pařby ve Vegas i Bangkoku můžou jen tiše závidět.

To už i na šestiletém studiu medicíny se k té amputaci dostanete rychleji než tady. Smůla to byla kurevská, stejně jako ta nuda mezi vklíněním a upižláním. A navíc jsme to všichni věděli dopředu..Takže slabé 3*

A vítězem mistrovství světa o nejkrvavější píčovinu se zombie tematikou se stáváááá....Norsko! Opět jeden z těch skandinávských hororů dle osvědčeného receptu. Smíchejte partu mládežníků (nesmí chybět nějaká ňuf mňam kočička, nejlépe dvě) přilej trochu toho sexuálního laškování, osamělou chatu a dvě cisterny krve. V tomto případě možná tři. Co mě vážně bavilo a zaslouží si vypíchnout : černočerný smysl pro humor, jedna fekální scénka (daleko za hranicí dokonce i mého vkusu) a záliba v exploitačních kravinkách, kterou umí dotáhnout až k neuvěřitelným absurditám. Co mě naopak strašně, ale strašně otravuje je ta klasická zombie nuda, kdy borceho desetkrát propíchnete, osekáte, rozpáráte a uhodíte a maňásek zase vstává, chrčí, sápe se po vás a tak furt dokola, blá blá blá, je úplně jedno, jestli mrtvý nacista, nebo jiná tlama, ve výsledku to je nekonečná smyčka, která mě nudí. Nesnáším zombie, takže jsem sama překvapená, že jsem se opravdu docela slušně bavila. Norsko, kurva, rulez!

Ani předposlední díl Hobita ze mě neučinil fanatického fanouška, který si doma po večerech žmoulá uši, aby je měl co nejvíc do špičky a infantilně se v diskuzích trumfuje s odborníky na trpaslíky. Několik věcí ale činí hlavně díky Jacksonovu zpracování tuto ságu (kterou jinak považuji zejména v knižní podobě za Jiráskovsky nestravitelnou pohádku pro nedospělé dospělé), za velice dívatelnou filmovou zábavu. Na prvním místě je to opět vymakaný vizuál, kdy už ani nejde masky a triky považovat za počítačové omalovánky, jak věrně a reálně působí. Za další je to skvělý Martin Freeman, který mě i v tomto dílu ohromně bavil. Vtipný a nekřečovitý cynismus, výrazová technika i chování postavy samotné mě opět nezklamalo a není nic, co bych mu mohla vytknout. Další velké plus vidím v akčních scénách, boje se skřety prvotřídní, pavouci a závěrečné finále s drakem nedovolilo mému pozadí jakýkoli důvod k otlakům. Již méně mě bavily patálie v lidském městě pod horou a výjimečně nenadchl ani Gandalf, tentokrát dědka zastínili akční elfové i tyranosaurus v hoře. Z trpaslíků mám sice stále dojem jako by výprava pobrala i několik chovanců Jedličkova ústavu, ale chápu, že nejde o přebor v estetičnosti. Dvojku považuju za malinko slabší, než jedničku. Nepřekonatelný soundtrack by enšpígl se podle mě taky nekonal, obzvlášt pokud za něj dotyčný považuje folkovou brknačku na závěr. Ruku na srdce, oskarová melodie to není, ani kdyby v porotě seděl ožralý Glenn Hansard.

Krvavá komedie vhodná na večery, kdy se vám absolutně nechce nad něčím dlouze dumat. Označení "přísný ale spravedlivý šéf" zde dostává nový rozměr. Jinak průměrná a kromě nápaditých mučících efektů nepříliš děsivá kokotinka, ale precizní "Redd" mě hodně bavil.

No ono nebylo tak těžké v tom závěrečném souboji fandit rusům, dokonce i pro nás zapřisáhlé antisoudruhy. S typicky ruskou potřebou přehánět se podařilo tvůrcům kanadský tým znechutit i nezávislému divákovi. Nikdo nevypadal na míň než pětačtyřicet a vizáží by mohli zabíjet na jatkách. V kontrastu s téměř bojácně a uhlazeně působícími rusy ( kdepak, žádný Ovečkin), s kterými jste museli soucítit, se chovali fuj fuj odporně, což nenápadnými detaily ještě zdůrazněno. Mezi námi hnidopichy nevěřím, že by se i v roce 72 celým zápasem kanadský tým prožvýkal a že by opravdu ani jeden z nich, na rozdíl od soupeře, frajersky nenosil přilbu. Byl by to opravdu povedený sportovní film, nebýt toho prosakujícího ruského patosu, který skutečně nesnáším. Hodně se povedl charismatický trenér Tarasov s až psychopatickými tréninkovými metodami, i Charlamov byl dobře obsazený a zahraný. Atmosféra socialistického Ruska je taky něco, co mi stačí si připomenout jednou za padesát let, nicméně filmařsky výborně zvládnutá a k příběhu to patřilo. Na mě trochu přepálená stopáž a především absolutně nestravitelná hudba, která i dramatické okamžiky dokázala silně podkopat, ubrala na atraktivitě, takže jen 3,5.

Někde za středem pomyslné přímky mezi trapně upoceným letním pahumorem (prakticky vše od Trošky) a letní komediální klasikou s tragikomickými prvky (Vesničko má středisková). lidové, lidské, milé a vtipné.