lillien

Plně se ztotožňuji s tím, co o filmu napsal segrestor, takže se nebudu opakovat a odkazuji na jeho koment. Za mě jen dodávám, že Cruise mě letos v kině už podruhé příjemně překvapil (poprvé v roli Jacka Reachera) a nemůžu mu zhola nic vytknout, protože vysmívat se tomu, jak byl i v podpatcích menší než ta ukrajinská bledule Kurylenko, je ohyzdné, neb za své nadělené centimetry nikdo nemůžeme a jistě ho tento handicap alespoň donutil prokázat mnohem silnější vůli, odhodlání, nasazení, pracovitost..bla bla bla..prostě tlemila jsem se jaxviňa, jak byl proti všem mrňavej:)) Ale to nijak neznehodnotilo zážitek z filmu, exteriery božsky uvěřitelné, zápletka se postupně rozkrývala, aniž bych všechno hned tušila dopředu, takže to udrží pozornost. No pro mě to na plný počet chtělo možná malinko víc napětí nebo akce, byť věřím, že to primárně nebyl záměr tvůrců. Ve scifárnách u mě zatím nic nepřekonalo loňského Promethea, ale tohle je velmi slušná prácička.

Ono to tedy ve skutečnosti je spíš tak na dvě hvězdy, protože je to samozřejmě dementní, z hutného originálu už toho kromě Texasu v názvu moc nezbylo a postavy se chovají protivně jako pokaždé, když do hororu nasadí pubertální pipky jen kvůli ukazování prdelí a silikonů. Ovšem pozor. Když už to tedy postrádalo pořádně děsivou atmosféru a na řezničinu jsme zvyklí, dá se na to hledět čistě jako na kýčovitou americkou komedii a to mě docela pobavilo! Já v tom objevila ryzí prvky Dallasu a toho nesmrtelného kréda fastfoodového národa, že rodina je nadevše. Napěchovat sem tu rodinnou soudržnost a postavit na ní celou zápletku bylo vážně úsměvné. Z obávaného Leatherface se tedy nakonec stává osamělý, retardovaný mstitel, kterému ovšem v emočním testu vyšla ochranitelská stránka osobnosti na 98% a to musí ocenit i silikonová Hedr, když už k němu navíc ještě vyfasovala natřískanou vilu. Další díl by mohl nabídnout několik legračních variant.Třeba tu, že se Hedr incestně spustí, aby takto posílená a ještě víc semknutá Sawyerovic rodinka mohla pokračovat v generační pomstě. Každopádně docela zábavná kravinka to byla (když od toho člověk nic moc nečeká) a pila se při porcování živých i mrtvých stále drží na přední pozici.

Začátek se tvářil docela atmosfericky a nadějně, ale postupně se to začalo podivně mrvit, seklo se to v jakési rádoby artové, satanistické fantasmagorii a ve finále mi Lordi evokovali pouze výtvor nějakého zhuleného, novodobého hipíka. Na hony vzdálené od mých přehnaných očekávání solidního hororu. Satan byl děsivý asi jako Karel Heřmánek v S čerty nejsou žerty, Zombieho stará má sice pěknou prdel, ale look dredaté fetky s hipster brejlema sám o sobě neutáhne chabý děj a několik ublábolených babizen (které se bohužel taky svlékly) nestačí na to, abych plna bázně periodicky bořila hlavu do hrudního porostu spoluležícího diváka. Vůbec nechápu, proč se Rob víc neutrhl ze řetězu a uhnul takový pěkný potenciál tímhle psychedelickým směrem. Plně docenit toto dílo zřejmě od diváka vyžaduje víc kyseliny lysergové v krvi.

Mou velkou startovní výhodou byla nepolíbenost Pilířema země a to i v knižní podobě. Čili mě případné srovnávání nemohlo nijak ovlivnit, nebo mi kazit dojem. Cesta k tomuto žánru byla značně trnitá. Když mě do Folletta a tedy nejprve i Pilířů začal uvrtávat můj jedinečný, ovšem čtenářsky značně perverzní přítel, tak jsem mu to sice roztržitě odkývala, no v nitru přesvědčená, že nejsem přece uchyl jako on, abych se pouštěla do nějaké středověké slátaniny o tisíci stranách. V životě by mě nenapadlo, že by se tam mohlo dít taky něco zajímavého, kromě toho, že budu muset vytrpět popis každého blbého kamene a trámu prokládaný náboženskými liturgiemi.Takže Pilíře mi v ebuku netknutě hnily a stejně tak seriál Na věky věků jsem obcházela jako psí chcanky. Klikla jsem o něj v podstatě omylem. První díl jsem dokoukala jen ze slabosti k středověké Anglii, která kdysi protla v seriálu Robin Hood můj naivní, dětský věk , kdy mi k hrátkám s přirozením stačil umaštěný chasník v kápi. Zde jsem se octla tedy skoro o dvě století dál, nicméně umaštěnců dostatek, výprava musela stát balík, čili se na to hezky dívalo. Na televizní seroš úžasně výpravné. Do děje jsem se ponořila doopravdy až tak ve třetím, čtvrtém díle a silně podezírám většinu autorů hyperkritických komentů, že se dál než ke třetímu dílu nedohrabali, čili jejich hodnocení nepovažuji za objektivní. Opravdu zajímavé to totiž začne být až tak v půlce, kdy už se orientujete v postavách, příběh se začíná zapeklitě komplikovat a zvraty v ději jste již schopni dostatečně ocenit. Nadchla mě možnost zabrousit jako divák do uvěřitelně ztvárněné, drsné doby středověku plné pošahaných náboženských pokrytců, perverzností, morbidních praktik, msty a minimálního povědomí o ceně života. Dost vysoký počet nesympatických, bezskrupulozních sviní v jednom příběhu mě ovšem celkem vyčerpával a to jak srdnatě přežívali mě značně sralo. No takhle nějak bych si představovala dějepis pro lenochy. Nic vám do paměti nevryje panovníky a události lépe, než když je opentlíte sexem, morem, násilím a intrikami.

Ale tohle vůbec vůbec nebyla špatna psychárna, jen mi chvíli trvalo zvyknout si na to, že by Frodo s tím svým dětským xichtíkem mohl někoho děsit, natož mu ublížit. Teda vlastně na to si po celý film stejně nezvyknete, spíš vám ho závěrem bude líto, ale nepříjemné momenty to mělo! Ten pocit strachu z vraha mi chyběl, protože když někdo vypadá jako pětileté žebrající dítě z japonského anime, těžko to s vámi zacloumá hrůzou, nicméně když jsem si rozbalila véču zrovna v okamžiku celkem solidní hobitovy práce se skalpem a nikterak mi přitom nechutnalo, pochopila jsem, že to svůj potenciál má. Figuríny jsou mi odporné, stejně jako třeba klauni, takže to celé atmosféře dodalo na nepříjemnosti. Úplná absence prvku policejního vyšetřování vražd mi ale přeci jen majinko chyběla. Všechno se to motalo jen kolem té jeblé Frodovy mánie, kterou vlastně celkem brzy bez nějakých velkých tajností hodí do souvislosti s matkou, což je trochu obehrané klišé. Jako by za každým ujetým vrahem stálo trauma z matky alkoholičky, matky šlapky, nebo trestající matky. Nebo vůbec z nějaké ženské. Ačkoli proč ne, za vším hledej ženu je přeci odvěký klíč ke všem špatnostem:)

Solidně depresivní drama, u kterého jsem váhala mezi 4 a 5. Druhá polovina už je přeci jen dost utahaná a divák tou tíhou hodně zdeptaný. Někoho to možná může nudit. Plný počet si u mě ale přeci jen zaslouží, protože fandím neokoukaným hercům a uvěřitelnému herectví (zde komplet za jedna) a baví mě téma o schopnosti ženy unést neskutečné množství bolesti. Nápad prolnout osudy dvou trpících žen z úplně jiného prostředí a přesto vzájemně propojených je poutavý, ale všemu podle mě dominuje motiv celého Aliidina bolestného až temného života, tedy neopětovaná láska, která má mnohem blíž k posedlosti.Ta má na jednu stranu neuvěřitelnou sílu být motorem v situacích, ve kterých by většina z nás nevydržela, na druhou stranu nabízí jen utrpení, zoufalství, předstírání a falešnou naději. Lze se vůbec takovému osudu, nebo spíše prokletí ubránit? Těžký film, který je ovšem nahony vzdálen romantickému kýči a plytkému Hollywoodu.

Príma psychologická kriminálka, zejména pro ženské, o tom žádná. Ale na oskarové nominace to zase nebylo, Hřebejku. Geislerová se kupodivu dostala k roli, kde snad jedině je schopná nehrát totálně prkenně, tedy role labilních hysterek. Ta malá, rezavá kurvička Linhartová v roli malé rezavé kurvičky je prý nějaký mega objev a nevídaný talent? Aha, tak já viděla jen přirozené civilní herectví pubertálního děcka, které ještě nestihla znetvořit DAMU. Ovšem v konkurenci zahraničních filmů s podobnou tematikou naprosto nevyčnívající kus. Ženské tady herecky na celé čáře poráží vynikající Čermák a moc se mi líbil v roli policajta i Miroslav Hanuš, to byla fajn dvojice. Vetchý neurazil, ani neohromil, ačkoli mu prý při měření péra naskočil slušný český průměr:) Témata si Hřebejk vybírá pečlivě. Když už nic, donutí vás to k zamyšlení, kde je v mužských ten spouštěč, kdy chlap oblbne a následně ohne čtrnáctku a kdy si zdravě nechá zajít chuť. Nebudeme si nic nalhávat, z deseti chlapů středního věku by minimálně tři tu čtrnáctku rádi ohli. Kdyby je nedržel v mezích zákona strach z důsledků, případně nějaké morální zábrany. Hovada a citové zrůdičky, které si tu chuť zajít nenechají a neváhají využít psychické nevyzrálosti a pubertální lability, se ale vždycky najdou. O tom je vlastně celý tenhle film. Najdou se i obhájci těchto extremů v rámci teorie, že od přírody je chlap nastaven a hnán instinktem urvat i takto mladé maso. O opodstatněnosti lze ovšem zásadně pochybovat právě proto, že tento nízký věk ještě dívce neumožňuje se s podobnou situací vyrovnat psychicky. Vyrostou z nich pak mrzáčci, neschopní navazovat normální, funkční vztahy, dokonce někdy i neschopní se vůbec vyrovnat se životem. A od toho jsme člověk rozumný, aby to jako důvod k zvládnutí svých choutek stačilo!

Tak ani tady to Hřebejkovi u mě nevyšlo na víc, než sice filmařsky vypiplané, ale pořád jen slabě nadprůměrné drama a to nadprůměrné jen proto, že hodnotím s vědomím, v jak unylé, nevýrazné šedi se česká filmová tvorba poslední roky plácá. Docela slušný námět už od začátku sráží jistá nereálnost. Televize točí medailonek o lékaři XY, kterému dává větší prostor než občanu Havlovi a mrská kolem něj s veškerou patolízalskou adorací jen kvůli tomu, že podepsal chartu a pak léčil mentály? Proboha, takových bylo, co skončili díky svému postoji za bolševika u lopaty a kolik GENů jsme o nich viděli? No je fakt, že nějak se tvůrci museli dobelhat k tomu dramatickému zvratu, kdy kdosi vyšťourá doktorovu Cibulkoidní minulost a do hry může vstoupit se svojí výpovědí bývalý estébák. A opět narážíme na tu nereálnost. Kolik estébáků takto podrobně a dobrovolně nějakému televiznímu štábu popisovalo svoje praktiky? Co má rozhodně smysl je zamyšlení nad tím, jak to s většinou podobných hovad z řad estébáckých kurev dopadlo. Tak, že si užívají zaslouženého důchodu a o nějakém trestu, natož pocitu viny nemůže být ani řeč. Tenhle povzdech přichází v závěru filmu, ale jen kvůli němu jsem se ještě na prdel neposadila.V dnešní době, kdy si národ nechá líbit od bývalých partajníků kdeco, dokonce je nechá vlézt i do prezidentského křesla, aby pak druhým sviním šla s pláčem budovat kapitalismus, vychází tohle "silné téma" jednoho morálně nenapraveného a systémem nepotresteného estébáka jako pšouknutí do ztracena. Hřebejk vsadil ještě na jedno silné téma, tedy konflikt rodinný na pozadí takto komplikované situace. Tady filmu nejvíc sráží body naprosto nepřirozený, afektovaný a křečovitý herecký projev M. Mikulčíka. Kolářová má co zachraňovat. Nijak mě neoslnil ani neherec - emigrant Kratochvíl, který pronáší všechny své repliky v tak neměnné, naučené cool intonaci, že mi to postupně začalo lézt silně na nervy. Abych jen nepomlouvala, docela příjemně překvapil Chudík. Záporná role mu sedla a konečně se mohl trochu vymanit z kolejí starého Sovy alias nejkouzelnějšího seniora v galaxii, kterého chce mít celý národ za dědka.

Silné drama, precizní civilní herectví. Tlačilo mě to na emoce tak nepříjemně, že jsem měla chuť Mikkelsenovi najmout právníka, ztřískat toho prolhaného spratka, vypičovat spratkovu matku, učitelku a vůbec všechny, kteří se tak snadno nechali zmanipulovat k nenávisti, aniž by reflektovali důkazy. Prostě máte chut udělat cokoli, jen nenechat toho člověka dál deptat. Jenže divák znal pravdu, těžko soudit, jak bychom na člověka obviněného z pedofilie reagovali v reálu, kdyby šlo o naše děti. Jak snadno podlehneme kolektivnímu mínění.. Psychologicky zajímavé byly i situace, kdy jde o střet otce a jeho instinktu bezmezně dítě chránit a netraumatizovat ho nedůvěrou a zároveń pouta k nejlepšímu příteli, který je v podezření. Všímavý divák zaznamená, jak se v tento konflikt včlení žena. Žena, která má za všech okolností potřebu stavět rodinu a její soudržnost nade vše a to i za cenu toho, že vytěsní tušenou možnost lži svého dítěte. Celoživotně razím názor, že žena je programově vybavena nikoli na přátelství, ale čistě na přežití sebe a svých dětí. V praxi se to projevuje tím, že v podstatě nikdy nepochopí mocné pouto mužského přátelství, ale je schopna jeho porozumění úspěšně předstírat:) Jagten je výborná volba pro milovníky reálně ztvárněných těžkých životních dramat, jejich následků a skandinávsky syrově chladného servisu.

Se slzou v oku jsem zavzpomínala na čarodějnici z Blair witch, kterou nikdo neviděl a ve filmu po sobě prakticky jen trousí roztomilé suvenýry, ovšem všichni jsme se z toho posrali. Tady se nám čarodějnice po zdlouhavé úvodní omáčce nakonec přeci jen zjeví a je vidět, že si na ní zase kreativní počítačmeni a maskéři zařádili, každopádně to je asi tak všechno, co tenhle film drží těsně nad záchodovou mísou. Čarodějnice poslušně celou dobu blábolí, loví nemožné parchanty, kteří jsou do jednoho totálně herecky marní a to tak, že bych je neobsadila ani do dvousekundové reklamy, kde by jediným jejich úkolem bylo utrhnout toaletní papír. A tím vlastně pohřbí celou atmosféru, z akčního hororu se stává trapná parodie a přehlídka hereckého netalentu. Celou třetinu filmu jsem tím pádem měla čas přemýšlet, co mělo znamenat, když čarodějnice narvala uvězněným parchantům do huby jabko. Byl to snad nějaký komediální prvek? Mělo to nějaký hlubší magický význam? A proč kurva ani jeden to jabko místo toho huhlání a kulení očí prostě nerozkousl ? Přiznám se, že jsem to zkoušela se třemi velikostmi a vždycky mi to šlo. Asi jsem nebyla dost vyděšená..