Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Horor
  • Dokumentární

Recenze (382)

plakát

Lesní duch (2013) 

Očekávání z traileru se až tak nenaplnila a bohužel to postrádalo děsivost své letité předlohy. Jak jsem si kdysi u Lesního ducha málem ukousala i nehtová lůžka a v lese každou podezřelou větev okamžitě podezírala z úmyslu mě perverzně napíchnout, tak zde jsem se asi jen dvakrát cukavě lekla a o nějakém svíravém pocitu strachu nemohla být řeč už vůbec, protože většinu situací šlo předvídat. Zůstaly tedy celkem zábavné a slušně provedené gore efekty, které jsme už ovšem taky několikrát viděli jinde. Každopádně bylo legrační pozorovat, jak se tvůrci nesrali s pravděpodobností. Když například téměř bezvládná pipka potřebuje v cuku letu pořešit rychlou amputaci, je přeci jasný, že se zrovna vedle ní bude povalovat elektrický sekáček. Zapojený do sítě samozřejmě. V průběhu filmu pochopíte, že Lesního ducha sponzoruje Mountfield nebo Husqarna, většinu času se tam vzájemně jebou nářadím pro dům a zahradu. Každopádně coby fanoušek žánru jsem si v tom své našla. Za paradox projekce ČSFD považuji závěrečný potlesk, když většina hodnocení se sotva vleze do průměru. Zřejmě šlo o nějaký místní rituál vyjádření vděku Pomovi a sponzorům za lupeny zdarma. No vědět, že se tam budu půlhodinu přetlačovat za páskou jak něčí tetička Rút před dobytčákem směr Treblinka, koupím si příště opět sedátko u nás mezi těch standartních šest diváků.Touto cestou se též dodatečně omlouvám svému anonymnímu sousedovi po mé levici, kterého jsem při vrtění asi patnáckrát šťouchla a dvakrát kopla.

plakát

Obchod s bílým masem (2005) (TV film) 

Veškerá fakta, praktiky a okolnosti spojená s obchodem s bílým masem jsou alarmující, ale to samo o sobě mě ještě coby diváka nedokázalo po celou tu vražednou stopáž stoprocentně rozložit na atomy. Můžu si přečíst statistiky, nějaké skutečné příběhy obětí a budu na svých. Tohle se celkově tvářilo spíš jako krimoška z devadesátek. Sutherland nemastný neslaný, Sorvino mě nebavila. Modelingové držtičky v roli agentek jsou mi dost k smíchu, policie je jich určitě plná..Carlylovi záporné role sedí, ale tak jako mě rozčtvrtil Hitlerem, tak ruským bossem ani zbla. Popravdě řečeno sama nevím, kde přesně se stala chyba, že i přes skvělý námět nemůžu ohodnotit jen jako lepší průměr. Neočekávám, že mi budou přes celý monitor předvádět brutální, násilné a sexuální scény na sotva odrostlých dětech, takový pacient tedy doufám nejsem, mantinely vidím spíš v příliš televizním zpracování a nenápaditém scénáři.

plakát

Dcera nejlepšího kamaráda (2011) 

Těšila jsem se na zajímavou drámu o nepřijatelné nevěře (sahat na manželky nej kamarádů je e!e a na jejich dcery ještě větší). Tohle mi ovšem vůbec nesedlo. House coby uvadajícího strejda čeká bez většího vzrušení na impotenci a náhle polapen pachem mladé kundy ještě v posledním záchvěvu tuhnutí vstává z rakve a bije přes mříže. V téhle roli mu tedy sedl hlavně ten přívlastek uvadající. Jinak na mě působil neuvěřitelně sešle, bez charismatu a jiskry. V roli cynického zmrda se ten jeho škleb skvěle hodí, zde se celý film tvářil jak po špatně nadávkovaném prokainu, ale bohužel to postrádalo ten nutný sexappeal, abychom věřili, že se to mladé, sobecké, nevyzrálé mimino do něj opravdu zamilovalo. Celá ta romance působila vyumělkovaně. Na nervy mi lezly jak afektované manželky, tak Housova ufńukaná dcera, kterou vyhrabali někde v léčebně bulimiček. Jestli jsem měla soucitně poplakávat nad tím, že dospělý fakan odmítající konečně vypadnout z domu prožívá úděsné trauma nad záletem fotra manželce, které už stejně leze dokonale na nervy a prakticky už by o něj ani kolo neopřela, tak to sem asi bezcitná svině, ale nad tím má nárok bulet osmileté děcko, ne dospělá ženská. Zbytek je předvídatelný jak Husákův novoroční projev a taková ta ťuťu americká rodinná komediálnost mě moc nebere, takže pro mě jako dráma zklamání a jako komedie slabé. Doporučit lze především hodně nenáročným romantikům, děckám a pipkám.

plakát

Truth or Dare (2012) 

Než se děcka prokousala k nějakému tomu napjatému análu, lehce jsem se nudila, ale v rámci seznámení s postavami se to dá odpustit. Když se fakani konečně dostali do průseru, chvíli mi trvalo, než jsem jim začala fandit, neb jednak si na hlavní roli zloducha vybrali takového katalogového hezounka, u něhož mě neustále rušila dokonalá britská dikce (čti očumovala jsem mu konstituci) , a druhak mi z té party nebyl ani jeden kus sympatický. Nu což, není to přehlídka našich nových kamarádů. Bratříček Justin se postupně do mládeže docela nápaditě obuje, děj se rozpumpuje a závěr okoření několik slušně nečekaných situací. Nebýt naprosto neodpustitelně kokotsky alogického chování jedné z postav, která reaguje stylem, že snad jeho roli musela vymýšlet autorova manželka s blond přelivem, prdla bych tomu ještě o jednu hvězdu víc.

plakát

Would You Rather (2012) 

Mám velkou slabost pro thrillery s námětem vnucené hry, ve které se hraje o všechno. Zde se více vsadilo na psychologii hry na úkor gore efektů, které se držely v mezích, při nichž se ještě nemusí zcela odvracet zrak. A i tak jsem vydržela být napjatá a natěšená na další dění po celou stopáž. Na konci se mi chtělo zakňourat "ještěěěěěěěěěěě!"..Určitě by se pár momentů dalo rozvést, např. situace, kdy měla skupina možnost uniknout, ale co furt hledat nějaké jebáky, bylo to kurevsky dobré a jestli jsem si u předtím zhlédnutého Vile stěžovala, že partu obětí opět tvořila skupina náctiletých modelů, tak zde se o nějaké uniformitě nedalo mluvit. Dokonce i herci se tentokrát nepotáceli jak bába na spartakiádě, za zmínku stojí zejména charismatický kápo Lambrick. Byla jsem tudíž naprosto uspokojena!

plakát

Odporná hra (2011) 

Docela nechápu to povětšinou hodně slabé hodnocení, vždyť přece od tohoto žánru všichni víme, co čekat! Saw na stý desátý způsob, jen se obmění kulisy, motiv a xichty, a pak už se jen krmíme křupkama a čekáme, co nám ty pokusné myšky vydrží:) Nám, nenáročným fanouškům žánru, se tyto hry málokdy okoukají, akorát mě zaráží, proč tam vždycky hrají jen mladí, líbezní lidé. Já bych tam nastrkala vzorek napříč všema věkovýma skupinama od patnácti (ať ochránci dětských práv neremcají) vejš a nechala bych geronty taky zabodovat. Co by nezvládli silou, třeba by uhráli takticky. Vile u mě rozhodně předčilo očekávání a v slabších místech jsem si aspoň sama pro sebe přemýšlela, jestli bych volila trhání nehtů, nebo raději strkání končetin do vařící vody. No nejspíš bych se posrala předem úplně ze všeho..

plakát

Saló aneb 120 dnů sodomy (1975) odpad!

Tak před 15 lety by mě to možná alespoň šokovalo, ale dnes už to pro mě byla jen dobová zvrácenost, která skrz všechna ta hovna tak moc tlačí na pilu v tom, aby to v rámci tehdejší kinematografie někam posunulo hranice, že pokud to má ještě nějaká jiná poselství, tak se v těch natahovaných fekáliích naprosto utopí. Víc než polovina filmu doslova!! o hovně. Není to porno a pokud je v tom náhodou nějaké umění, pak jsem za sebe upřímně ráda, že nemám natolik maligní intelekt, abych ho v tom byla schopná nalézt a zavírat oči nad těma uchylnýma, teatrálníma dědkama a žraním hoven. Je to maximálně na poblití.

plakát

Musíme si promluvit o Kevinovi (2011) 

Drama o tom, jak je to príma, když se vám narodí citový zmrd. Deptající. Na toho malýho zrůdnýho hada by asi nezabrala ani delegace exorcistů z Vatikánu. Řezat to měla, dokud to přeprala, páč jakmile si chlapec honí u umyvadla a ještě se na vás, když ho nechtěně přistihnete, škodkolibě šklebí uspokojením, jak vám postříká zrcadlo, bude už docela pozdě. No jo, matky a jejich programy. Musím dítě milovat a chápat za každou cenu. A když ho náhodou nemiluju, páč to je citová zrůda, tak se aspoň ze všech sil snažit. Téma teroru naruby, kdy se tentokrát neubližuje a neodpírá láska dětem, ale kde se předmětem šikany a tyranie stala matka, mi přišlo originální a díky tomu i jinak alergizující Tilda Swinton koukatelná. Herecky to výborně zvládla.

plakát

Taxidermia (2006) 

První ze tří příběhů už docela slušně posunul hranice toho, co všechno jde ve filmu ukázat, aby se to ještě vlezlo do škatulky filmová zábava a nebyl to jen následek po vysazení megadávek xanaxu, jako Trierovo řezání klitorisů a umlácení čuráka za živa v Antikristovi. Prostě když se to tlačí ven, musí to ven. A až uvidíte toho postiženého Maďara, kterému se to tlačí, pochopíte, že účel světil prostředky a nešlo si vybírat. Docela by mě zajímalo, kam až by se ty autorovy zvrhlé nápady daly rozvést. Masturbace za pomoci hlodavců? Ale pestrosti je třeba, proto tvůrce popouští fantazii u druhého dílu zase z jiného soudku a tentokrát se mu to opravdu povedlo na desítku, ne jen na pětku. Tento příběh byl pro mě rozhodně nejlepší, nejzábavnější, nejlíp ztvárněný, originální. Divák musel mít chvílemi pocit, že někdy v šedesátých letech se skutečně rychlostní jezení dostalo v nějaké národní Rumunské nebo Bulharské soutěži na první stránky sportovního týdeníku. Borci se herecky tak povedli, že jsem ještě druhý den přemítala, jestli i to blití nebylo doopravdy. I Třetí díl měl své úderné okamžiky, takže nebudete-li za každou cenu chtít z této dekadentní pičovinky šťourat genialitu, dá se nad tím výborně pobavit.

plakát

Eden (2012) 

Výborně jsem se bavila a ani chvilku nenudila! Tomuhle říkám podnikatelský záměr. Neztrácet čas "přemlouváním báby", nýbrž se zaměřit na naivní náctileté dcery přistěhovalců oxidující prvně v báru, zavléct je do velkoskladu prostitutek dvěstě kiláků za nejbližsí pumpou v totální prdeli, tam je trošku profackovat, rozdat jim na ubikace koťátka, aby se ušetřilo za fet a mohli ste je v tom emocionálním marasmu ještě lépe ovládat a jde se prodávat prcání. Sem tam sice někdo zlobí, pokusí se o útěk, nebo se jako tuhle mladá korejka snaží i v tom totálním průseru myslet hlavou a tudíž se dostat šéfům na kobylku, ale v zásadě je plusová bilance zaručena. Jako nápad neotřelé, od začátku do konce chytlavé. U mě véééliká spokojenost a dle mého názoru zatím podhodnocené!