Lesní duch

Hell Hazers II: The Reckoning, kdyby si neuvědomovali svou odvozenost a stupiditu. Postavy posledních třicet let nesledovaly televizi, a tak dle hesla „logika? Jaká logika“ páchají ta nejdebilnější z debilních hororových klišé. Jedinou sympatickou postavu nepřekvapivě hraje Jewel Staiteová převlečená za Johna Lennona. Naznačené téma absťákových halucinací a mých vizualizovaných nočních můr to ze sraček neodůvodněných remaků nevytáhne. (04.04.2013)

SPOILERY „Feast on this, motherfucker“ aneb Proč muži nerozumí čarodějnictví a proč by si ženy neměly hrát s elektrickým nožem. Když se absurdně falocentrický horor v závěru – za použití citace z Carrie – zlomí v „ženský“ rape revenge movie, jde jen o poslední z přehršle projevů mimořádné obsahové nekonzistentnosti (řemeslné provedení je oproti tomu konstantně na výši). Lesní duch budí dojem filmu minimálně dvou režisérů, resp. několika scenáristů (kterým skutečně je), z nichž každý přistoupil k Raimiho originálu po svém. Někteří z nich jdou vstříc hororovým fanouškům, snaží se postmoderně vystupovat z žánru a dělat si z banality vyvražďovaček srandu. Jiní, jimž bohužel patřilo hlavní slovo, naopak zaspali několik dekád a prosadili do filmu děsy s dávno prošlou záruční lhůtou – strach z pohlavních chorob (prokletí se přenáší tělními tekutinami) a z divočiny, přesněji z lesa (který je ve finále ironicky pokořen neekologickou motorovkou). Tuto rozpolcenost přímo ve filmu zosobňují dvě mužské postavy, které zastupují dva možné typy diváků. David podléhá sentimentu a oplakává každou podlitinu. Chybí mu odstup. Racionální Eric je naopak nad věcí, jelikož si přečetl knihu (všechno již bylo napsáno). Stejně jako poučený hororový divák, také on zná předlohu, ví dopředu, co čekat, a společně s cyniky v publiku se vysmívá přecitlivělosti svého kamaráda. Potřeba jsou oba. Kdyby se David svým jednáním důsledně nedržel hororových klišé, film by skončil o několik tělesných amputací dříve, což si jako krvechtiví diváci nepřejeme. Paralelně jsme skrze Erica upozorňování, že někdo z tvůrců patří k poučeným a soucítí s komunitou hororových fanoušků. Vítězem nakonec překvapivě není ani jeden z nich, nýbrž zástupkyně do té doby vesměs jen pasivně trpícího (případně sebe-zmrzačujícího se) pohlaví. Opoždění vyrovnání genderových sil nás nutí k atypické re-distribuce empatií směrem k tělu, které ostatním způsobilo tolik nepříjemnosti. (V souvislosti s tělem a tělesností stojí za poznámku, kterou nechť si freudiáni rozvedou a interpretují dle libosti, že muži jsou ve filmu zpravidla něčím – broky, jehlou, hřebíky – „penetrováni“, zatímco ženy o jednotlivé části svého těla – o hlavu, ruce, nohy – přicházejí.) Zároveň se z nás díky uspokojivému završení drogové linie zpětně stávají svědci nejdrsnější odvykačky od Trainspottingu. Neujasněný tvůrčí záměr dal nezáměrně vzniknout subžánru melodramatického hororu, v němž je neurovnaným rodinným vztahům věnována málem větší péče než pálení čarodějnic a jiným lesním aktivitám (melodramatické „příliš“ se kromě gore scén týká také okázale oddalovaného pozdního smíření bratra a sestry). Jaká poučení z tohoto silně rozporuplného filmu plynou? Duše je důležitější než tělo a po drogách vám zhrubne hlas. Apendix: Rozhodně bych se neřídil dvakrát předvedeným „lékařským“ postupem – cokoliv krvácí, olepit izolepou. 65% Zajímavé komentáře: Marigold, Psema (04.04.2013)

"Groovy" to sice je, ale ne tak, jak bychom si mnozí přáli. Stejně jako řada před ním, i remake Evil Dead je moderní, se špinavým vizuálem a ohromnou dávkou brutality, až se méně otrlým bude zvedat kufr (a to bez prdele, ze sálu odešlo hned několik lidí, viď Balone?). Pořád tu něco teče, mlaská a stříká, ale ten nejdůležitější faktor se ne a ne dostavit. Správně, je to atmosféra. Strašnej průser je v tom, že nová verze Raimiho kultu daruje zlu určitou podobu a tu už jenom obměňuje. Už z úvodního flashbacku jsem neměl dobrej pocit, a ten se prohloubil hlavně v závěrečný třetině, kde dojde na lámání chleba. Mluvím o překročení hranice mezi čistokrevným hororem a "podfuckovou" parodií na sebe sama. Tenhle moment mi už nedovolil plně se soustředit na konečný masakr, v němž se už takhle odvážná brutalita ještě vystupňuje do nevídaných otáček... podobně jako motorovka, co se zařezává do rozkládajícího se těla. K(h)unda vás ale pobaví. (65%) (04.04.2013)

Tak zase nic. Místo nadějného remaku jsme dostali další zbytečný moderní horor, jenž spoléhá jen na všudypřítomnou brutalitu. A vlastně ani na nic jiného spoléhat nemůže. Atmosféra zde totiž není žádná, děj nedává smysl a postavy jsou nesympatické a chovají se tak idiotsky, že jsem měl chuť je tou motorovkou rozřezat sám. Mohlo to dopadnout sice ještě hůř a do sprzněné Noční můry v Elm Street to má naštěstí daleko, ale i tak celkem zklamání. (04.04.2013)

Totální absence atmosféry, laciné lekačky, překombinovaný závěr, už trochu omletý gore s pouze několika zajímavějšími scénami. S takovou výbavou Lesní duch neobstojí ani v rámci žánru. Příliš snadno zapomenutelný a naprosto tuctový horor bez špetky invence. A děsivý? Tak to už tuplem ne. Šel jsem do toho s čistou hlavou, bez jakýchkoliv očekávání (pozitivních či negativních) a výsledkem je lepší jedna. // EDIT: Ok, po další projekci (květen 2023) to jde o hvězdičku nahoru. (13.04.2013)