Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Komedie
  • Drama
  • Dobrodružný
  • Fantasy

Recenze (44)

plakát

Jeníček a Mařenka: Lovci čarodějnic (2013) 

Jestli někdo čeká hlubokomyslný klubový film, bude pochopitelně zklamaný. Kdo čeká profesionálně zvládnutou zábavu, toho Jeníček a Mařenka nezklame. Krásní lidé, pěkně stavěné akční scény, svižný děj, dokonce i hudba je na tenhle žánr překvapivě dobrá. Především se ale daří perfektně balancovat na hraně toho, co může být myšleno vážně (v rámci žánru) a toho, co už by byla parodická nadsázka. To je dobře vidět třeba ve scéně, kde jsou ježibaby na sabatu masakrovány kulometnou palbou. Ale především nás Wirkola ušetřil obvyklých trapností, které jiné filmy podobného žánru ničí. Hlavně jsem byl nadšený, že hrdiny nedoprovází obtěžující komická postava. A že jsme byli ušetřeni mnohaminutových rozborů duše hrdiny. Nejtěžší dilema, nad kterým se postavy zamýšlejí, je zda ježibabě useknut hlavu nebo jí upálit. Nájezdů kamer, nočních scén s pochodněmi a všeho dalšího je namícháno úplně přesně, aby to stačilo k vyvolávání dobrého dojmu a nepůsobilo trapně. Vzhledem k tomu, že film stejně není vhodný pro děti (kvůli množství krve a frekvenci létajících vnitřností), bych uvítal aspoň trošku erotického napětí. To chybělo. To, že se Farmke Janssen ani Gemma Arterton nesvlékly, lze označit asi za jediné zklamání filmu. Ale i tak je to jedno z nejpovedenějších dílek svého žánru.

plakát

Avatar (2009) 

Viděl jsem Avatar až poté, co pominula mánie, a nedokázal jsem pochopit, jak mohlo mít něco tak slabého takový úspěch. Tak jsem se na to zeptal pár známých, co o Avataru mluvili celkem nadšeně. A všichni mi řekli, že je to vlastně pitomost. Prostě, je to stupidní zdlouhavý film od začátku do konce plný klišé, kde jsou nadstandardní triky a efekty. Nic víc. Žádné napětí, žádná psychologie postav, žádný děj, který by stál za řeč, žádné herecké výkony. Až si i ostatní budou moci dovolit stejné triky, stane se z Avataru podprůměrný béčkový film. Jedna z nejslabších věcí, jakou kdy Cameron natočil. Třeba ty akční scény! Tak slabé a nudné! Skoro se nechce věřit, že to točil osobně. Vlastně až posledních pár minut za něco stojí. Nebo ta růžová světýlka v romantických scénách. To by se snad dalo snést, kdyby tam bylo trochu humoru a nadsázky. Ale ani stopa! Divák se skoro stydí, že se musel na něco tak slabého koukat.

plakát

Závěť (2007) 

Je to film, ve kterém najdete všechny ty zábavné věci, které můžete od Kustoricy čekat - fantastická hudba, světlo, celková atmosféra, legrace, balkán, bizarní hrdinové, gangsteři, stará tlustá moudrá babička, veselá a rozverná dospívající dívka, špína, erotično... Ale to je taky všechno. Jako by se Kusturica vyčerpal. Ukazuje, že svoje řemeslo ještě pořád umí, ale nesáhne dál. A nesáhne ani na úroveň svých nejlepších filmů, které měly kromě toho všeho určitý přesah. A naopak ty zoofilní vtípky - jsou zábavné, ale snad nemusely být každých pět minut. Tak jen doufám, že Kusturica nebude zbytek života jen opakovat.

plakát

Prometheus (2012) odpad!

Je v životě málo tragičtějších momentů než dát Ridleymu Scottovi odpad. Ale nic jiného se nedá dělat. Naprosto nelogický děj se dá shrnout takto: Parta kandidátů na Darwinovu cenu se dostane na cizí planetu plnou potvor. Dělají všechno, co je v jejich silách, aby byli sežráni, což se jim nakonec podaří. Až na jednu výjimku. Mizerná hudba a ani jedna slušně postavená akční scéna. Hezké kulisy, ale ty má dnes každý béčkový horor. Jsou možná jen dvě vysvětlení. A) Ridley Scott propadl senilitě. B) Ridley Scott odjel na dovolenou a požádal vrátného, aby to odrežíroval za něj. Jo, a když se tím budeš zabývat, napiš taky scénář. A negramotný Portorikánec se pustil do práce.

plakát

Nedotknutelní (2011) 

Největší záhadou filmu je jeho hodnocení na ČSFD. Má to od začátku do konce všechny znaky ubohého béčkového odvaru ze skutečného filmu (ten skutečný film by byl směs Řidiče slečny Daisy, Až si pro nás přijde a Forresta Gumpa). Jenže v tomhle případě chybí děj, chybí zápletka, psychologie postav je neuvěřitelně mělká. V prvních 10 minutách si tvůrci vystřílejí všechen prach a divák ví naprosto přesně až do konce, jak film bude pokračovat. A může se snadno trefit. Vždyť je to složené ze samých klišé. Že by parodie? Ne, spíš ubohost a neumělost. vlastně jen čekám na to, že závěr bude bolestně sentimentální (smrt jedné z postav) nebo happy end. Je to happy end. Dokonce i moralizující agitační nátěr je tak plochý, že vlastně ani nestojí za řeč. Škoda materiálu a škoda času diváka.

plakát

D-Tox (2002) 

Je to film, ke kterému od začátku všichni zjevně přistupovali tak, že to bude mizerný film, a tudíž nemá cenu se moc namáhat. Tudíž je všechno odfkláknuté. Scénář, režie, kulisy.. .Výsledkem tak není film nic moc, ale film extrémně špatný. Divák si neustále snižuje očekávání, ale přesto jej tvůrci dokážou v průběhu filmu několikrát překvapit - pokaždé je to ještě horší, než čekal. Nejdřív vše směřuje k honičce v chodbách a zajímavým lekačkám. Ale to se nekoná. Postavy se chovají tak jednoduše sebevražedně, že není co řešit. Pak čekáme, že Silvestrův kámoš (Charles Dutton) bude mít problémy, protože nám režie ukáže mrtvolu jeho předchůdce. Ale máme smůlu. Vrah se mezitím přesunul jinam. Potom čekáme různá zajímavá odhalení, co mají za sebou týpci (všechno bývalí vojáci nebo policisté), kteří se sešli v protialkoholní léčebně. Ale jejich karty se ztratí, šéf kliniky je mrtvý a o jejich minulosti se už nic nedozvíme. Přestala být důležitá. Potom čekáme setkání s brutálním a neuvěřitelně důmyslným vrahem, který roky děsil policii. Ukáže se, že je to takový bezvýznamný a docela neschopný strejda, který dělá neuvěřitelné chyby. Dokonce i jeho pověstné smrtící nástroje se mezitím ztratily. Nakonec nás režisér zavede do místa závěrečného střetnutí - skladiště nářadí, které vypadá jako různé druhy mačet. Čekáme tedy dlouhou a nápaditou rvačku. Jenže Silvestr toho neschopného strejdu rozmlátí za pár vteřin. Většinu zařízení vůbec nepoužijí.

plakát

Habermannův mlýn (2010) 

Mohl to být film roku. Místo toho jen béčkový odvar z "Je třeba zabít Sekala". Nebo spíš céčkový. Postavy bez psychologie přehrávají scény jako maňásci, žádné drama, žádné napětí, žádný opravdový dějový zvrat. Chybějící psychologie znamená i to, že režisér mění psychiku postav od scény ke scéně, aniž by se to snažil vysvětlit. Prostě dá maňáškovi jiný úkol.I ty scény, ze kterých mohly vylézt klenoty, zůstaly ploché, nezajímavé a nudné (třeba mlynářovo smlouvání s esesákem o počet zavražděných). Standardní rekvizita tohoto typu filmů - Karel Roden - nezklame, ale ani nezachrání. Takže dvě hvězdičky za Karla Rodena a za tělo Hannah Herzsprung (mimochodem, jediní dva živí lidé v městě deklamujících robotů). Historické chyby nechávám stranou (smíšená manželství nepodléhala odsunu, Češi nemohli po Mnichovu v pohraničí zůstat atd.), protože zde nejsou důležité. I kdyby všechno historicky úplně přesné, nic by to neměnilo na tom, že se jedná o mizerný film.

plakát

Rumový bulvár (1971) 

Proč všechno, v čem hraje BB, musí být tak neskonale stupidní? To se přece nedá ospravedlnit jen tím, že je to mizerná herečka. V rumovém bulváru je to navíc nastárlá BB. Téměř 40 na začátku 70.let je jako dnešních 60. Takže nepůsobí jako sexbomba, ale jako důchodkyně, která bývala sexbombou. Prostě trapas. Škoda času diváka.

plakát

Zlaté časy rádia (1987) 

Příjemné allenovské retro. Žádná psychologie, žádné manželské problémy. Prostě nenáročná oddechovka, která neurazí ani předsedu Klubu náročného diváka.

plakát

Počátek (2010) 

Snivá atmosféra, kdy záběry a hudba do sebe perfektně zapadají. Ne tak dokonalé jako Tygr a drak nebo Mattrix, ale i tak je to nádherná podívaná.