Počátek

"Nedokážu si tě vysnít v celé tvé komplexnosti. Dokonalosti i nedokonalosti. Podívej se na sebe. Jsi jen stín mé skutečné ženy. Líp to nedokážu. Pořád ale nejsi dost dobrá." U filmů většinou trvám na tom, abych je zcela pochopil, ať to hlavu bolí sebevíc. Tentokrát jsem od začátku tušil, že mozkové závity dostanou zabrat, ale míru jejich zatížení jsem nedokázal odhadnout. Výsledkem mého snažení je skutečnost, že děj filmu Počátek nedokážu srozumitelně převyprávět nezasvěcenému posluchači a netuším, zda všechny detaily nakonec spolehlivě zapadly do dokonalého celku. A musím se přiznat, že je mi to jedno. Beru celý snímek jako zábavnou filmovou hru a co se týká filmařského hračičkovství, tak v této kategorii u mne nemá Nolan žádnou konkurenci. (24.07.2011)

Paradox: Falošne “superchytrý” film, ktorý skrze úžas nad dosiaľ nevideným vzbudzuje konzumne pohodlný pocit, že v ňom do seba všetko perfektne zapadá. Keby obsahoval skutočné emócie a nejakú myšlienku, keby osudovosť a naliehavosť čerpal z príbehu a nie iba z koule-rvoucně-robustnej Zimmerovej hudby, keby mi umožnil sa spojiť s postavami a nenechával ma iba žasnúť nad ich magickými dialógmi, zrejme by som onomu lákavému pocitu dokonalosti a výnimočnej udalosti podľahol. Ale týchto, pre FILM kľúčových hodnôt, tu nie je o nič viac, než je života v obraze monotónnej siluety šedivých mrakodrapov na pozadí päťdesiatročného sna Cobba a Mal. Inception je “iba” mimoriadne efektná matrixovská póza. (22.07.2010)

Hranice inteligentního blockbusteru opět posunuta. Nolan dokázal komplikovaný příběh přednést tak, aby ohromil a fascinoval v každé své sekundě, aby donutil k hlubokému zamyšlení, ale přesto aby zůstal srozumitelný a ve své komplexnosti neztratil nic ze zběsilého tempa i úzkostné atmosféry. Spolu s kongeniálním Zimmerem dokázali zplodit natolik strhující opus, že každá emoce v něm zdá se silnější, každá přestřelka hutnější (a to musím přiznat, že dokonale natočeny nejsou), každý hektický moment napínavější a každý dialog prožitější. Obecně lze říct, že "způsob provedení" (režie apod.) zde překračuje veškerý potenciál už tak brilantního scénáře, pokud to takto zvlášť vůbec jde posoudit... Více mých nadšených ovací ZDE 10/10 (24.07.2010)

Je to dobrý film, ale má své mouchy. Nejvíce mi asi vadila ta zběsilá kameru, u které jsem si občas nebyla jistá, co že mi to vlastně chce ukázat... Když jsem šla z kina z Nolanova předchozího filmu, Temného rytíře, měla jsem úplně jiný pocit. Pocit naplnění, pocit, že jsem fakt Něco zhlédla. Tentokrát se pocit bohužel nedostavil. Ano, mohla bych to tomto filmu diskutovat hodiny a hodiny (a během této doby bych zapojila i znalost Murakamiho knihy Konec světa & Hard-boiled Wonderland, což by bylo určitě fajn), ale abych si ho musela kvůli tomu pustit znovu? Ne. Ano, naprosto zajímavá myšlenka, dobrý příběh, ale netuším, co si odnáším, pokud něco. Je to jen vědomí, že jsem viděla dobrý film. A určitě ho nepovažuji za film roku. Přesto se určitě podívejte, protože to alespoň za to jedno zhlédnutí stojí - nejlépe v kině (i v tom domácím :-)). (23.08.2010)

Jen skutečně málokdy mívám u podobných hollywoodských filmů pocit, že ta kvanta milionů byla utracena za něco, co má smysl a přetrvá déle, než jen jednu sezonu. Počátek je doslova dokonalým (a tak trochu i intelektuálním, nejde-li v podstatě o protimluv) blockbusterem, který v sobě konečně spojuje vše, co dělá dobrý film dobrým filmem a tím pádem překračuje hranice svého stínu. Nolan je bravurním režisérem, ale navíc i geniálním scénáristou, jeho tvůrčí rukopis se řídí především myšlenkou a triková stránka je jen dokreslením příběhu, ne samotným nositelem významu filmu. Medium filmu je vlastně snem, ke kterému opakovaně utíkáme a mnohý z nás věří, že zobrazovaný příběh je skutečností, ta paralela je možná zásadním prvkem tohoto snímku. Počátek je hlubší podobenství o podstatě naší reality, tak trochu filosofickým zkoumáním poznání světa, gnoseologickým důkazem zpochybnění naší reality. Ta pochybnost o podstatě toho, co nás obklopuje, se táhne už od dob Platonova Podobenství o jeskyni a dnes ji opět přiživují vývody moderní kvantové fyziky. Realita není jedna, realit je více, možná tisíce, miliony, nekonečno. Záleží na pozorovateli (solipsismus), záleží na mnoha okolnostech, na subjektu, kočce, která je zavřena v krabici. Matrix ve filmové vulgární rovině otevřel tuto debatu i v rastru reality virtuální a Nolan teď přichází s mnohaúrovňovou realitou uvnitř snů. Jistě, Nolanův styl je dle železných zákonitostí hollywoodského filmového průmyslu až příliš okázalý, vše je nakombinováno až příliš na efekt, navíc tak trochu hypertrofované akční finále mírně pozapomene na hloubku v dešti kulek a výbuchů, to aby se investované miliony stoprocentně vrátily, ale i přesto nelze přehlédnout tu vyloženou snahu diváka NUTIT myslet, zpochybňovat jeho klidné bytí ve ztemnělém sále, orientovat se ve spletitém ději...to se cení, pane režisére. Proto má Počátek takové hodnocení a ohlasy, jaké má, proto je událostí nejenom této sezony. Předpovídám, že tohle bude v audiovizuálním kontextu nový Matrix... Podobné filmy: Matrix, eXistenZ, Třinácté patro, Pan Nikdo, Věčný svit neposkvrněné mysli, Osudový dotek (08.08.2010)