Počátek

V nejtěžší filmové disciplíně zfilmování "reality snu" Nolan neuspěl (i když je pravda, že lucidní snění jsem si vždy představoval nějak takhle), Věčný svit tak i nadále zůstává jediným hraným počinem, který to uvěřitelně dokázal. Nolanovo snění je nahodilosti, překvapení, absurdity i surrealismu zbavené a díky chladnosti, odosobněnosti i pragmatičnosti zaměnitelné spíše za virtuální realitu. Což není zápor, pouze konstatování. Počátek od počátku přichází se složitým, ovšem do detailů promyšleným mnohavrstevným světem, do kterého je umístěn děj sice jednoduchý (klasický formát heist movie o vychytralém plánu, kde má každý svou pevně danou roli), ale nikoli hloupý. Navíc je to dokonalé řemeslo, to jak přehledně se zde pracuje s pěti (či dokonce šesti?) plány současně je obdivuhodné. Za co však Nolanovi tleskám je závěrečný několika vteřinový záběr, který je ve své jednoduchosti dokonalejší (a "blade runnerovsky" nadčasovější) než sebelepší šokující pointa. A nejlepší na tom je, že je to postavené tak, aby to fungovalo pro obě teorie stejně. PS: Až s vícenásobnou projekcí jsem si uvědomil, že pro mě je na tom vůbec nejpřitažlivější Cobbova osobní katarze skrze podobu Mal aka zhmotnění sobě sama nepřiznaného činu, který Cobba pronásleduje a nenechá v klidu (sice to může být i jinak, ale pro mně má Počátek kouzlo právě a jen s touto interpretací, tak mi neberte iluze a za to předem děkuji; jakkoli ta "filmová" je podmanivá i životaschopná). (22.07.2010)

Myšlenka je jako virus. Odolná. Velmi nakažlivá. Nejmenší semínko může vyrůst a výsledná myšlenka Tě může definovat nebo ZNIČIT..... Ch. Nolane! TVŮJ SVĚT NENÍ SKUTEČNÝ! Svět snu - ABSOLUTNÍ filmařina plná vizuální pastvy pro oči, skvěle doplněná Zimmerovou hudbou. Je to málo? Je to jednoduché, ale ne bezduché, hodně (dobré) akce. Chybí mi víc napětí, větší emoce. Každopádně to musím vidět znovu! Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Chci vidět, že Ch. Nolan neumí jen netopýry. 2.) Jsem schopen nakreslit za minutu bludiště, který ostatní budou 2 minuty luštit. 3.) Jsem machr na paradoxní architekturu. 4.) Říkají o mě, že furt chrápu. PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ * (02.11.2010)

Po 30 minutách jsem film vypnul a řekl jsem si, že tohle tedy nezvládnu. Pak jsem si ale řekl, že když má film přes 90% hodnocení, tak ho přece musím vidět. Tak jsem si film pustil podruhé. Realita, sen, sen ve snu a ještě sen ve dvojitém snu....to už šly na mne mrákoty. Zřejmě má Leonardo DiCaprio velkou sílu v myšlenkách, neboť i na mne provedl "Inception". Také jsem upadl do hlubokého snu. Bohužel jsem ale nebyl napojen na myšlení s hlavními hrdiny, takže jsem nemohl sledovat jejich osudy. Neměl jsem sebou svůj talisman, neměl jsem architekta a chemika. Nevěděl jsem tudíž, co je sen a co realita. Matrace a polštář "Dormeo" udělalo své a já měl svůj svět. Pak jsem se probral. Nepadal jsem 40 minut v dodávce, ale matka na mne ječela, jestli nechci večeři. Film jsem si tedy pustil potřetí. Bylo to dlouhých 148 minut utrpení. Dávám 1* za líbezný hlas Edit Piaf, který mne čas od času probral. (13.11.2010)

Geniální Christopher Nolan vystartoval zhurta s prostřeným stolem nejjemnějším bavlněným ubrouskem, kterým se s kouskem bavlnky snaží divákovy okamžitě protáhnut přes smyčku "snu ve snu“. Snad aby věděl, že má pro nás napnout všechny smysly a mozkové závity, protože se na něj chystá originální a náročná podívaná. Ještě než stihne nalít doušek vína. Christopher Nolan látku pojal svým klasickým stylem, obklopen osvědčenými spolupracovníky (kameraman Wally Pfister, střihač Lee Smith, skladatel Hans Zimmer), rozjíždí další sytou atmosférickou misi snů. Barevná paleta, zvuková plnost a precizní hudba, kde Počátek bude patřit do esencí velkolepé hollywoodské podívané, do které se ponoříme s velkým nádechem adrenalinu v představách světa Christophera Nolana po 150minut, kdy v posledních sekundách budete možná foukat na káču, která se před námi točí. "Specializuju se na velmi zvláštní typ bezpečnosti"..."Ochranu podvědomí"..."Mluvíte o snech?"..."Jsem připraven!". (18.11.2011)

S filmy to je jako se ženami - to, že je nějaká nejchytřejší, ještě neznamená, že ji budete mít nejradši. Ani napodruhé jsem se u Počátku nezbavil pocitu, že komornější příběhy jdou Nolanovi líp. Zimmerův soundtrack bez diskuze boží. (2010) P.S. Po deseti letech zvedám na pět - ten samotný koncept je pořád neskutečně ohromující a omamný, provedení precizní a poctivé, byť mrazivě chladné. Ale takový byl Nolan vždycky. Pro pocit zahřátí u srdíčka musíme jinam. (2020) (29.07.2010)