tenebrae86

Zde musím určitě pochválit vynikající praktické speciální efekty, kterými jsou Noční můry pověstné a tenhle díl v tomto ohledu rozhodně nedělá ostudu. Ale jinak nic pro mě. Dobře, pár černohumorných vtípků, ale bohužel mě Freddy opět ničím jiným nezaujal. Výjimky představují 1. a 3. díl, jinak mě tahle fantasy série míjí. Vždyť od druhého dílu to už skoro ani nejsou horory. Ale hanit tady Noční můru samozřejmě nechci, její kult a celkový přínos žánrové filmografii je neoddiskutovatelný.

Brakový mix gotického hororu, gialla a soft eroťáku ve svérázné režii osobitého podivína Jesse Franca. Co mě na filmu upoutalo, byla zvláštní zasněná atmosféra a velmi zajímavý vizuál s až surrealistickou kamerou, nádhernými záběry panoramat, krajiny, historických budov a podobně. Horší to bylo s hudbou, která je u filmů, kde je důležitější forma než obsah, zásadní prvek a tady se mi bohužel vůbec nelíbila. Naopak celkový dojem z filmu dost srážela a určité sekvence mě kvůli ní nebavily tak, jak by asi mohly. Další mínus pak pro mě byly toporné scénky s Draculou, který jen leží v rakvi a šklebí se jak retard, ty musely působit směšně už v době vzniku. Naštěstí jich ale není moc, mnohem častěji tu sledujeme dvě sexy šťabajzny jak si to spolu rozdávají, takže film lze doporučit nejen skalním fanouškům sedmdesátkových obskurních euro hororů, ale i vyznavačům lesbo-upírské symboliky a fetiše.

Melodramatický erotický thriller s exploatačními a explicitními prvky jako je otevřená nahota, nekonvenční sexuální praktiky a psychické i fyzické mučení. Tvůrci chtěli evidentně navázat na úspěch amerických filmů typu 9 a 1/2 týdne, protože nejenže jde o podobný žánr, ale i hlavní hrdina nápadně připomíná mladého Mickeyho Rourkea. Dále tu hrají úžasná Corinne Cléry, která mě opět uchvátila svou nahotou, ucházející Blanca Marsillach, která je tu taky pořád svlečená a další z hlavních rolí - doktora Simpsona si střihl Fulciho oblíbenec Brett Halsey. A s ním mám právě trošku problém, podle rozhovoru z roku 2017 soudím, že to bude sympatický chlápek, ale ten jeho "nepřítomný" herecký projev já prostě nemusím a na celkovém dojmu z filmu mi jeho účast bohužel ubírala. Moc mě neuspokojil ani otevřený závěr filmu a scénář taky nebyl zrovna vybroušený, ale na tyhle věci se u Fulciho moc nehraje, takže cheesy a hloupé momenty jako mínus neberu. Naopak se mi líbila výborná hudba, dobrá kamera, zajímavé obrazy a typické Fulciho atributy jako jsou například detailní záběry na oči a důraz na šokování diváka, ať už násilnými či perverzními výjevy. Ale nic extrémního ani žádný gore nečekejte, mnohem temnější a brutálnější jsou v tomhle směru jeho starší kousky, konkrétně například The New York Ripper (82') a The Beyond (81').

Za mě přinejlepším průměrná gotika. Oproti staršímu kousku The Vampire and the Ballerina, od stejné tvůrčí dvojice Polselli - Gastaldi, je v mých očích tenhle "Drákula v opeře" příliš velký kvalitativní propadák. Co se mi líbilo minule, tady moc dobře nefunguje. Atmosférou, výtvarně ani trikově mě film nezaujal, dějem a dialogy mezi studenty v tanečním souboru spíše nudil, u rozjuchaných tanečních scén dokonce iritoval. Po úvodní skoro až surrealistické sekvenci jsem se teda ještě těšil na zajímavé obrazy a snovou poetiku, záhy se však vše rozteklo v laciný trash se sebeparodicky působícím upírem a teatrálními komparzistkami svíjejícími se u jeho nohou. Vše ještě navíc bez obvyklé dávky erotiky, na kterou jsem u režiséra Polselliho většinou zvyklý, takže celkově jsem tímhle filmem trochu zklamán.

Španělský sedmdesátkový giallo/thriller na téma - odlehlé luxusní sídlo, milostný trojúhelník, intriky, manipulace. Podobné komorní filmy točil v letech 69-71 Umberto Lenzi a zdaleka nejen on, proto si troufám tvrdit, že na rok 73 je toto téma již poněkud vyčpělé. K tomu mi děj, hlavně v první polovině, připadal lehce přesládlý, ale celek naštěstí zachraňuje zajímavá zápletka, stylový vizuál, krásné venkovské prostředí, hustá atmosféra v povedeném závěru a v neposlední řadě rozkošná prdelka Marisol 🤤.

Zde musím naprosto souhlasit s Karlos80. Tento gotický trash na mě taky působil dosti zmateně a nesouvisle, neděsivě a nabízí snad jen jednu opravdu povedenou pasáž, když zasněná Kamča Keaton se svícnem v ruce schází mezi závěsy shody vedoucí do temného sklepení, kde se odehrává černá mše (viz. poster). Jinak bohužel spíše nuda. Hypernásilná scénka, kde se mezi sebou členové sekty pozabíjí by sama o sobě možná fungovala, ale opakováním toho samého gore záběru pořád dokola to nakonec Freda celé pokazil. Herci taky nic moc, Kamča byla taková nemastná neslaná, s poďobanou pusou a Luigi Pistilli, na kterého jsem se těšil nejvíce, vlastně skoro nic nepředvedl. Co se dá ještě pochválit tak hudba od Ciprianiho, ale celkově je pro mě tenhle film zklamáním.

Řemeslně zdařilý a herecky kvalitně obsazený mix klasického spaghetti westernu a gotického hororu v režii žánrového všeuměla a mého oblíbence Antonia Margheritiho. Typický příběh o pomstě je zde pojat hodně brutálně a atmosféricky, úplně jako z nějaké mistrovy soudobé gotiky, včetně všudypřítomného strachu, temné a varhanní hudby, kontrastu nádherných interiérů s ponurými obrazy podzemních chodeb a nočních zaprášených ulic, stínů, tajemných siluet a děsivých, někdy až explicitních výjevů. Vlastně nevím, jestli je to víc horor nebo western, snad někde uprostřed. Margheriti to vzal zkrátka po svém a já mu za to děkuji, jako fanoušek obou žánrů jsem si film skvěle užil.

Chcete-li žánrový masterpiece, hledejte dál, ale i tak leze "Blanchevillské monstrum" zájemcům doporučit jako sice možná průměrnou, avšak ukázkovou italskou gotiku. Příběh inspirovaný povídkami E. A. Poea, zejména Zánikem domu Usherů, je natočen komorně ve stylu thrillerů Alfreda Hitchcocka a i přes typické gotické kulisy a rekvizity se tedy o čistý horor nejedná. Mě osobně příběh úplně nesedl (raději dávám v tomto žánru přednost fantastičtějším tématům) a kladně hodnotím spíše formu. Audiovizuálně je to totiž naprostá paráda, nádherně nasnímané černobílé obrazy polomrtvého lesa, temného hradu, jeho chladných chodeb plných zlověstných stínů, kvílivých zvuků a schodiště vedoucí k děsivému tajemství ve věži. Atmosféra se tu prostě povedla, u několika snových scén tu diváka až podivně mrazí a už jenom kvůli tomu stojí za to film vidět.

Že Nicolas Winding Refn prostřednictvím své práce komunikuje s mimozemšťany jsem netušil, ale nijak mě to nepřekvapuje :).

Vyloženě nuda to není (hlavně koukat na Jennu mě fakt baví), ale kladu si jednu otázku. Co má sakra tahle traumatizovaná pozérka společného s původní Wednesdey Addamsovou? Huba plná siláckých cynických keců, ale na nic kromě pár piraní v bazénu se holka nezmůže. Vůbec se to nepodobá Addamsově rodině z původních seriálů a filmů. Ti byli opravdu morbidní svým chováním i činy. Tohle je spíš takový gotický Harry Potter.